Takže jsme se konečně po několika dílech odpoutali od opravdu „výživného“ tématu, jako je mixážní pult. Dalo by se o něm povídat a nejrůznějším způsobem polemizovat ještě asi hodně dlouho a možná by nám na to samotný tento seriál ani nestačil. Je to totiž, spolu s uměním pracovat s tímto zařízením, to hlavní, co právě (kromě kvalitní, správně seřízené a nastavené aparatury) dělá, nebo bohužel právě dnes velmi často nedělá, zvukaře zvukařem. Opět ale opakuji, že se s mixpultem budeme setkávat i nadále - po skončení tématu signálového řetězce - v tématu dalším, a to: korekční a dynamické nastavení jednotlivých nástrojů a vokálů. A tam si jeho nuancí a zákoutí ještě dokonale užijeme, a to zase trošku z jiného úhlu pohledu.
Další zařízení, do kterého nám tedy putuje signál z master výstupů mixpultu, jsou nejrůznější typy aktivních výhybek, crossoverů a funkčně složitějších systémů speaker managementu. Ale nejdříve pár slov o tom, proč je vůbec potřeba signál frekvenčně dělit, něco o samotném dělení a také o pasivních výhybkách.
Víme, že veškeré vyráběné reproduktory se podle typu pásma, které reprodukují, dají v podstatě rozdělit na čtyři skupiny, a to subbasové (LF), středobasové (MB), středové (M) a výškové (HF). Basovým reproduktorům „nevadí“ vysoké frekvence, pouze (např. někde kolem 3 kHz) jejich decibelová křivka padá dolů a vyšší frekvence již prostě nepřenesou. Na tomto jevu jsou mimo jiné založeny veškeré nástrojové kytarové aparatury, kdy reproduktory v boxech jsou středobasového typu a nepřenesou již vysoké frekvence, které do nich samozřejmě (také) „tečou“ ze zesilovače. Proto je kytarový zvuk (zejména tedy ten zkreslený) takový, jaký jej obecně známe. Zkuste si někdy připojit stejný kytarový zesilovač k celopásmovému (full range) boxu (pozor na impedanci) i s výškovou sekcí. Kdo jste to ještě nezkusili, možná by vás překvapilo, jaký „bzučáček“ se vám z boxu ozve. :-)
Středovým a výškovým reproduktorům ale, hlavně kvůli jejich konstrukčně dané malé lineární výchylce nebo síle drátu, ze kterého je navinuta cívka, již hluboké frekvence „vadí“ a při trvalejší a vyšší hlasitosti se takovýmto signálem zpravidla trvale poškodí, doslova se spálí nebo se zničí membrána, nebo obojí. Tady je tedy již potřeba hluboké frekvence oddělit a nechat reproduktor hrát jen to, k čemu je z výroby určen.
Konstrukčně nejjednodušším řešením na „odřezání spodků“ je tzv. pásmová propust. Pokud je tento poměrně jednoduchý součástkový obvod součástí boxu s např. patnáctipalcovým středobasem a výškovou hornou, tak v tomto případě „patnáctka“ beze změny „hraje, kam až dohraje“ a z výškového driveru jsou odřezány veškeré spodní frekvence až do pevně daného dělícího kmitočtu (např. 2 kHz, 3 kHz apod.). Tento systém může v jednoduchých a na výsledek ne příliš náročných aplikacích fungovat, jen nám asi přesně nezajistí správné a přesné překrytí pásem obou reproduktorů (v místě překrytí hrají totiž tak nějak „neřízeně“ oba dva, což může vytvářet frekvenční a fázové neplechy). Dalším vývojovým stupněm je pak již poctivá pasivní výhybka, zpravidla vyrobená přímo na míru a naladěná přímo na typy reproduktorů, se kterými je následně použita. Tedy obě pásma (u dvoupásmového boxu) jsou frekvenčně ořezána - středobasový reproduktor shora a výškový driver zespoda, přičemž dělicí kmitočet a strmost dělení jsou přesně stanoveny, řeší se ještě, v rámci možností daných použitými součástkami, fáze, citlivost obou pásem a výsledný frekvenční průběh. Pásmové propusti a pasivní výhybky bývají většinou pevnou součástí pasivního vícepásmového boxu.
Dalším pomyslným stupínkem ve vývoji jsou dříve naprosto běžně a dodnes v mnoha aplikacích ještě poměrně hojně používané analogové crossovery. Jedná se o zpravidla 1U rackové přístroje, které nám frekvenčně rozdělují zvukové spektrum na dvě až tři pásma s nastavitelnými dělicími kmitočty, většinou s pevně danou strmostí dělení a dynamicky (hlasitostně) naladitelnými jednotlivými pásmy vůči sobě. K dalším možnostem ovládání patří např. otáčení fáze nebo zamutování těchto pásem.
Většinou se tato zařízení používají v jednodušších aplikacích, např. pro oddělení signálu pro koncový zesilovač budicí subbasy a signálu pro zesilovač budicí, při dvoupásmovém provozu, zbytek sestavy frekvenčně směrem nahoru, tedy středovýškové pásmo (dělení mezi středobasem a hornou může obstarávat pevně vestavěná pasivní výhybka). Při třípásmovém provozu takového crossoveru je možno všechna pásma dělit a řídit aktivně, tedy např. i dělení mezi středobasem a hornou (bi-amp). U takového dělení je již třeba něco vědět i o teoretické stránce věci a znát tak nějak doporučené hodnoty použitých reproduktorů, abychom si třeba příliš nízkým dělicím kmitočtem ve větším výkonu nepoškodili výškový driver.
Oproti složitějším systémům speaker managementu je toto řešení zdánlivě a znatelně jednodušší, nicméně při dobře zvolených komponentách, které mají ve všech bodech řetězce své výkonové rezervy, vhodném nastavení a rozumné práci zvukaře, může tento systém přinést relativně dobré výsledky, samozřejmě na tomu adekvátních typech akcí.
Já sám stále používám takový jednoduchý a původně finančně ne příliš nákladný crossover na menších akcích s výkonem aparatury do zhruba 4 kW. U těchto zařízení pouze pozor na některé doplňkové funkce - např. na vestavěný limitér, který u levnějších, byť jinak fungujících přístrojů, může vykazovat jisté nechtěné „přidané hodnoty a funkce“, jako třeba hluboké zákmity do vrchního pásma (hovořím z vlastní zkušenosti). I jiné další takové možnosti v ovládání, jako např. zdůraznění vyšších kmitočtů (může být označeno jako EQ horn apod.), raději nepoužívejme a aktivační tlačítka těchto sporných funkcí raději kleštičkami rovnou ucvakněme, ať nedojde někdy k jejich nechtěnému zmáčknutí. Limitaci a kompresi, pokud máme tu možnost, si v tomto případě vyřešme přímo na mixážním pultu (nebo na připojených rackových přístrojích u analogu), i ty nejlevnější digitální modely dnes nabízejí možnost komprese a limitace de facto na každém kanálu, skupině, masteru apod. Příště se podíváme na již složitější přístroje, jako jsou nejrůznější speaker management dělící systémy, umožňující poměrně více možností nastavení.
