12/2017

Editorial

  • K dnešnímu editorialu mne inspiroval náš dlouholetý autor Martin Jirsák. Inspiroval mne něčím, co bych od něj vůbec nečekal. Za ty roky naší spoluprace by mě nenapadlo, že by měl něco společného s kytarou nebo s houslemi, či s jakýmkoli jiným strunným nástrojem mimo piana. Vždy byl odborník na klávesy a hudební software. A najednou narazím při redigování jeho článku na otázku: Víte proč party Nicola Paganiniho jsou tak těžko hratelné? A odpověď zněla: Také proto, že přelaďoval struny na svých houslích. Kdo ví a zná, asi by se nepodivil. Ale já to nevěděl. Co nevěděl, nejprve jsem jako správně bystrý editor nevěřil a mazal na Google zjistit, že například u houslí někdy Paganini ladil celý nástroj o půl tónu výše kvůli jasnějšímu zvuku. A někdy strunu G o malou tercii výše nebo do A, zkrátka měnil ladění dle potřeby.Co ty na to, Zakku? Sám jsem, v době kdy jsem se snažil posunout svoji rychlost hry na kytaru, přebrnkal transkripci Paganiniho dvaceti čtyř capriccií pro elektrickou kytaru od Davea Celentana. Ale jak jinak než v klasickém ladění, žádné přelaďování! A tak mne tenkrát ani nenapadlo nad tím přemýšlet. A bylo jinak o čem. Například o změnách poloh o oktávu, tedy o skocích přes dvanáct pražců v rychlém tempu...

    Budete se mnou souhlasit, že stahování nahrávek a sól je nedílnou součástí práce velké většiny muzikantů. Ať už kvůli učení se od svých vzorů, či pro zvládnutí repertoáru se svou kapelou. A že to je někdy řehole, mi potvrdí asi každý. Někdy ani ne proto, že je těžké nalézt tóny, ale pro hledání toho správněho hmatu a polohy. Vždycky, když jsem místo levé ruky měl buď vánočku nebo byla roztažená jak žabák, tak se s odstupem času ukázalo, že jsem nenašel ten správný hmat. A jednou z fint bývá právě různé ladění, kdy najednou vše jde správně do ruky, a co víc, zní to tak, jak má. Sám jsem si odvodil poučku, která se mi stále potvrzuje: Muzikanti jsou lenošní a nebudou se párat s učením nějakých prstolamů. Dnes tedy hledám, jak by to celé šlo doslova očů.at, aby šel lick či riff pěkně zahrát. Ale stejně nebývám úspěšný. A bohužel děje se mi to pořád.

    A tak buďte lenošní. Ono když to jde dobře do ruky, tak to zní stejně nejlíp. Blíží se svátky a Vánoce, tak si je užijte a vrhněte se „lenošně“ do nového roku.

    Elektronické vydání
Vladimír Švanda
Vladimír Švanda, 21. 11. 2017

Články v tomto čísle