Rádi bychom na článek o zpěvu navázali disciplínou, se kterou je nedílně svázán - poezií. Nepůjde tentokrát jen o instrumentaci a zvuk, ale i zkušenosti skladatelské. Proto jsem si přizval kolegu komponistu a také zvukového mága - Mária Buzziho (MB).
Poezie a hudba jsou spojité nádoby
Skladatel a zvukař (MB):
Existovaly časy, kdy nebylo mezi oběma uměními rozlišováno - v antice se běžně poezie přednášela v kombinaci s hudebním nástrojem, deklamací a zpěvem. Poezie a hudba zahrnují společné parametry: rytmiku, dynamiku a melos. Poezie pracuje s konkrétními slovy a má výhodu v tom, že může přesně pojmenovat předmět či děj, tedy význam, což hudba problematicky činí pomocí kanonizovaných stereotypů výrazovými prostředky. Poezie je oproti hudbě ovšem handicapována co do melodiky a kromě této výhody si hudba během času vytvořila i další specifické zbraně, za všechny jmenujme harmonii.
Přízvuk na první slabice
Aranžér (OJ)
Čeština patří mezi jazyky s pevným přízvukem ležícím na první slabice. Na rozdíl od jazyků s přízvukem pohyblivým (angličtina, ruština ad.) je tím poměrně přísně metricky omezena. Textař i skladatel by měli ctít zásady své mateřštiny a příliš ji neznásilňovat.
Pravidlo: První slabika slov by se měla nacházet převážně na těžkých dobách, výjimku tvoří synkopy typické pro žánry jako např. jazz, funky, ale i rock či třeba rap či hip hop.
Tip 1: Kromě hlavního přízvuku („zakřičet“) najdeme v češtině i přízvuk vedlejší (pravopisný), důležitou roli hrají příklonky - bezpřízvučná slova přiklánějící se k předcházejícímu akcentovanému tvaru (např. spadl jsem) a předklonky pojící se k zatíženému slovu následujícímu (I on tam byl).
Tip 2: Před napsáním textu nebo zhudebněním již hotové poezie si zkuste text několikrát říci, označte si přirozené akcenty a snažte se je básnicky či hudebně položit kam patří - na těžké doby (anebo synkopy).
Skladatel a zvukař (MB):
V češtině je nyní používán nejvíce princip sylabotónické poezie, který časoměrné jednotky převádí na organizaci přízvuku. Z prozódie si vypůjčuje i pojmenování základních rytmických buněk (hudebně taktu). Jsou to: trochej, jamb a daktyl. Málokdy narazíme na poezii, která je striktně psána pouze jambicky nebo v pouze jiných stopách (snad kdysi u trubadúrů či minnesängrů). Většinou se používá kombinací.
Pravidlo: V praxi často platí pravidlo, že čím jednodušší je rytmická organizace textu, tím narůstá srozumitelnost, avšak zároveň i určitá umělost a strnulost. Proto moderní poezie začala používat volnější verš (Marinetti) anebo u řemeslně zdatných básníků (Nezval) důmyslné a rafinované kombinace včetně smyček rytmických úseků (echování rytmiky), práce s typy a rozložením samohlásek apod.
Tip 1: Ve zvukařské poloze mám dobrou zkušenost s delayem tempa, ten dokáže podpořit rytmizaci zpívaného či deklamovaného textu, a to dost diferencovaně podle metrické hodnoty zpoždění. Jen doporučuji opatrně, je to věc efektní, ale snadno se přejí.
Tip 2: Dozvuky na zpěvy moc nepoužívám, protože většinou ztěžují srozumitelnost. Osvědčil se mi flanger v netypické roli - s velikým fázovým zpožděním a co nejširším rozpětím ve stereu - neobohacuje hlasy známým „ohníčkem“ (říkám tomu plynový hořák), ale působí jemné zpoždění v prostoru, které obyčejným reverbem nedocílíte, chybí tam totiž ty zabarvující fázové posuny, které při mnou popsaném užití dokážou jako koření hlasovou stopu vypíchnout, posadit před ostatní a přitom znatelně nezkreslit. To přirozeně dá lépe vyniknout metrické organizaci vokálního partu.
Stopy tvoří metrum
Aranžér (OJ)
V poezii jsou slabiky či úseky s přízvukem /-/ a bez přízvuku /U/ slučovány do stop, např. /-U/ nebo /-UU/. Stopy tvoří dohromady metrum, rytmické schéma, ve kterém se pravidelně a logicky střídají přízvučné a nepřízvučné slabiky, doby. Posluchač si na ně navykne a očekává, že text bude dále pokračovat podle nastoleného rytmického plánu. Podívejme se na nejčastější metrická schémata.
Trochej, jamb, daktyl - marš, synkopa a valčík
Trochej se střídáním přízvučné a nepřízvučné /-U/-U/ je rytmicky jednoznačně nalajnovaný, mezi poety se traduje, že se báječně hodí do pochodu, hudebně vlastně odpovídá polce nebo marši.
Učitelka Josefína
nemá nikdy ústa líná
(text Boris Janíček, zpívá Petr Spálený)
Jamb je naopak tvořen první nepřízvučnou a následující přízvučnou /U-/U-/, jakoby synkopicky akcentován. Přirozenému rytmickému profilu češtiny příliš nesedne, na druhé straně právě posunutí akcentů přináší napětí. Hudebně bychom mohli strukturu přirovnat k synkopám nebo tzv. přiznávkám.
Nandej mi do hlavy tvý brouky,a Bůh nám seber beznaděj...
(text David Koller, Robert Kodym, Michal Dvořák, hraje Lucie)
Tip: Pro nenásilné přenesení přízvuku na slabiku lichou bývá nejčastěji používáno předřazení neutrální předklonky - muzikantsky vlastně vytvoření předtaktí.
A letím a hořím a svítím a pařím.A saju a vlaju a toužím a kouřím...
(text David Koller, Robert Kodym, Michal Dvořák, hraje Lucie)
Daktyl se vyznačuje trojdobým metrem složeným z první těžké a dvou lehkých /-UU/-UU/, stejně jako valčík.
Švadlenka Madlenka zpí-vá
písničku uplakanou-
(text Zdeněk Svěrák, zpívá Ivan Mládek)
Poznámka: Existují samozřejmě další různě členitá metra, např. spondej s dvěma těžkými a jednou lehkou /--U/--U/ nebo kombinovaný daktylotrochej /--U/-U/.
Melisma dokáže rozdělit slabiku
Již ve středověku i předtím hudebníci zjistili, že se nemusejí nechat sešněrovat doktrínou, co slabika, to jeden tón. Vedle vokálu sylabického , kdy slabice odpovídala jedna nota , užívali např. v gregoriánském chorálu i zpěv melismatický, kdy na jednu slabiku připadlo not mnohem více.
Pravidlo: Sylabická vokální linka podporuje srozumitelnost textu (záleží samozřejmě i na rytmu, melodii a dalších faktorech), naopak rozvleklý melismatický vokál umí text téměř „až dokonale zabít“.
Skladatel a zvukař (MB):
Záleží na tom, zdali v daném žánru dominuje rytmická nebo spíše melodická složka. Jako protiklady mohou posloužit bel canto (Obr. 1: Bel canto) a hip-hop (Obr. 2: Hip-hop). U prvního je potřeba maximálně podpořit srozumitelnost textu (a tedy s efekty opatrně), kdežto u druhého díky precizní deklamaci je vhodné obohatit většinou strohý melos nějakou barvou. Tady je možné zajít až k experimentům, dovedu si představit nejen reverby, delaye, phasery, flangery, ale i extravagantnější efekty, jako Leslie, pitch shiftery, kruhové modulátory, filtry aj.
Tip: Ve slavné Schulzově knize Kámen a bolest je neméně slavná epizoda, v níž Michelangelo, připravující se k prvnímu seknutí dlátem, osahává mramor, který mu dovezli a z nějž má být sochán David. Píše se tam, jak sochař cítí pod povrchem žíly a tepny, silná i slabá místa kamene a jak nakonec nachází jeho srdce. Tak jako socha v kameni, je v poezii skryta hudba, jen je to snad zjevnější. Jednou z mých oblíbených kompozičních technik je vzít si nějakou báseň, zhudebnit ji, použít její rytmiku, melos, formu a potom odstranit slova a dál pracovat s „čistým“ hudebním materiálem osamoceně.
Pravidlo: Co se zvukařiny týče, myslím, že by se zvukař při mixu měl držet zpátky, aby nenarušil a nezneprůhlednil přirozené prostředky poeticko-hudební. Pokud tyto nejsou totiž obsaženy v kompozici-aranži, těžko budou dosazeny touto cestou.
Základní stavební jednotka - verš
Verš může být různě organizován. Pokud jde pouze o závazný počet slabik, jde o verš sylabický. Ohled na počet a rozmístění přízvučných slabik (akcentů) vytváří verš tónický. Svobodně s obojím nakládá volný verš, kde jde spíše o to vytvořit pomocí posloupnosti slov svébytnou melodiku.
Tip: Nasazení akcentů na vokální part přinese větší expresivitu, jejich potlačení naopak ve výrazu celek zklidní.
Pravidlo: Akcentovaný zpěv nepodrobovat přílišnému procesování, hall žádoucí dynamiku rozmaže, kompresor srovná.
Tip: Chceme-li barevně akcenty ještě vypíchnout, můžeme použít aux skrze noise gate do samostatného fx tracku na mixu, tam proniknou jen dynamické vrcholy a teprve ty můžeme prohnat nějakými vhodnými efekty.
Nejde „jen“ o akcenty. Roli hraje i časoměrná (prozódická) složka. Časoměrný verš je typický svou skladbou buněk z dlouhých a krátkých slabik (klasicky v poměru 2:1). V češtině se příliš nepoužívá, protože čeština je jazyk silně přízvučný. V hudbě nacházíme obdobu ve stylizaci rytmiky, zejména u tanců.
Práce s časoměrným parametrem dovoluje postavit přirozené řečové akcenty na druhou kolej. Chceme-li např. nasadit synkopicky rytmizovanou melodii na český text, kde leží přízvuky ponejvíce na prvních slabikách, prodloužením nepřízvučných slabik vyvážíme přízvučné a nemusíme se již tolik držet rytmické strukturace zhudebňovaného textu
Rým svazuje strofu
Aranžér (OJ)
Verš bychom mohli zjednodušeně označit i jako řádek. Jednotlivé řádky se potom slučují do strofy, muzikantsky sloky či verze. Verše se v rámci strofy rýmují - jsou stejně (asonance) nebo velice podobně (kosonance) zakončené:
Učitelka Josefína
nemá nikdy ústa líná
V rockové či populární hudbě patří k nejčastějším strofy čtyřřádkové-čtyřveršové. Podle toho, jak je shoda na koncích řádků organizována, rozlišujeme následující typy rýmů.
Sdružený rým AABB obsahuje párovou shodu mezi 1.a 2. řádkem a mezi 3.a 4. řádkem.
Ty fakt se domníváš, že všechno má čas,
nejdřív si nahrabat, pak vem to ďas.
Využít možností, byť čert Ti je dal,
že peníz všady pán je, tos povídal...
(text Michael Kocáb, hraje Pražský výběr)
Střídavý rým ABAB je typický střídavou shodou lichých a sudých řádků nebo třeba jen sudých.
Na Václavským Václaváku
je moc člověků,
v houfu jsem se já Máně ztratil,
je mi do breku...
(text Vilém Čok, hraje Pražský výběr)
Obkročný rým ABBA nese svůj název podle obkročného řazení.
S cizí ženou v cizím pokoji,
tam kde starý fíkus tiše uvadá,
ani on už není to co zamlada.
Takhle skončí, kdo se spokojí...
(text Michal Horáček, zpívá Michael Kocáb)
Existují samozřejmě mnohem komplikovanější, ba přímo mistrovsky peprné rýmové formy jako ritornel či sonet.
Na skladateli záleží, zdali bude klenutím melodie ctít například sdružené schéma AABB nebo půjde naopak proti němu a tím vytvoří silnější pnutí.
Tip 1: Jednoduché písňové formě rockových písniček sedí i jednoduché rýmování
Tip 2: Půjde-li o složitější rýmové schéma, jako např. u šansonu nebo některých folkových skladeb, hudba by měla komplikovanějšímu slovnímu sdělení ustoupit, nechat je vyznít nebo naopak význam veršů na vhodném místě podpořit.
Příště: Text - poetické nástroje a zvukomalba
Jaké zkušenosti má textař?
Ivan Huvar, skladatel, textař, hudebník působí v kapele Folk Team
Píšeš jen pro sebe a svou kapelu nebo i „na zakázku jinam“?
Psal jsem a píšu i pro jiné kapely, pro bigbíťáky, pro divadla apod. Samozřejmě ale nejvíc pro svou „domácí“ kapelu. A v poslední době „sobecky“ nejraději pro sebe. :-)
Podaří se ti text na první pokus, nebo jej musíš se zpěvákem ještě dále dopilovat?
To je různé. Některé jsem napsal během několika hodin, prakticky bez škrtu. Pak jsou ty opačné, které jsem začal, za dva roky něco dopsal, za další rok zase něco, pak přepsal původní začátek, a nakonec to celé hodil do koše.
Se zpěváky komunikuji rád, chci, aby jim to „padlo do huby“ a nemuseli se nijak lámat. Nejsou moc rozmazlení, už zpívali vesměs horší jazykolamy. Divadelní režiséři mě týrali mnohem víc.
Činí ti problém, že čeština drží přízvuk na první slabice slova?
Ano. Činí mi to veliký problém při poslouchání rádia, protože tuto deklamační zásadu už nikdo nectí. Trpím jak zvíře, když slyším, jak dávají „tomu češtinovi“ na frak a jediný přízvuk není správně. Při psaní mi to problém nečiní. Je to prostě princip, která se musí dodržovat a basta. Poslechněte si texty Suchého, Nohavici, Dědečka, ale i generace starších profesionálních textařů, Borovce, Kopty či Šruta, jak krásně jdou do rytmu.
Píšeš verše jen 2 či 4dobé, nebo se ti někdy „poštěstil“ i 3dobý nebo dokonce volný?
Volné verše nepíšu. Text je řeč vázaná, rytmizovaná a nějak rýmovaná. Jestli pak už je na 2, 3 nebo 4 doby, je celkem jedno. Nedávno jsem psal pro změnu na 5.
Zpíváš si při psaní text nahlas či v duchu a zkoušíš najít slabiky, které zní melodicky co nejlépe?
Někdy ano. Častěji si ale vyťukávám slabiky, aby byl dodržen rytmus. Před slabikami, které znějí nejlépe, preferuju ty, které dávají nějaký smysl. Pořád si myslím, že text je sdělení, nikoli jen zvukomalba k doplnění melodie. Hodně záleží pochopitelně na stylu hudby, který děláš.
