V prvním díle zlozvyků jsme se věnovali některým obecnějším principům při záznamu zvuku, tentokrát již přistoupíme ke konkrétním nástrojům. Určitě se všichni shodneme, že zvuk bicí soupravy je snad nejzásadnější pilíř dobré nahrávky. Na cestě k němu se toho dá také hodně pokazit, hotová věda. Václav Vlachý učinil další dobrý skutek pro to, abychom se v této vědě alespoň trochu zorientovali - uváděl na pravou míru mé představy o tom, jak že se to dělá.
Při nahrávání velkého bubnu jednoduše umístím Betu 52 do otvoru vystřiženého v bláně tak, jak to dělám naživo.
Tak jednoduché to není, u bicích je potřeba zvuk vždy chvíli hledat. Samozřejmě, kdo je natáčí často, má ozkoušené body, kde to zní dobře. Většinou se kombinují dva mikrofony, jeden se dá přímo k bláně a bere hlavně attack bubnu, druhý je prostorový a snímá korpus nástroje. V rámci možností je potřeba experimentovat s polohou. U mikrofonu u blány většinou není příliš co hledat, dává se k místu, kde beater udeří do blány. Vzdálenost si každý vyzkouší, dává se zpravidla 3-5 cm od blány. Z této blízkosti ale samozřejmě nikdo buben neposlouchá, pro přirozený zvuk musíme přimíchat i zvuk korpusu a tam je právě potřeba více experimentovat, např. zda umístíme mikrofon dovnitř či ven.
A přestože buben zní sám o sobě nejlépe pokud je zcela uzavřený, pro účely nahrávání se hodí ten vystřižený otvor v bláně. U kvalitního a dobře seřízeného nástroje je vždy možné najít dobrý zvuk z ambientního mikrofonu, který se přimíchá, samozřejmě včetně korekcí, komprese a dalších věcí, které k tomu patří.
U malého bubnu používám jediný mikrofon u horní blány. Sice tak prakticky chybí zvuk struníku, ale když přidám druhý mikrofon ke spodní bláně, zní to divně, zvláštní odečítání frekvencí...
Fázový posun. Čistě teoreticky by stačilo u druhého mikrofonu otočit fázi, protože mikrofony jdou proti sobě. Praxe je ale mnohem složitější. Například rachocení struníku o blánu nemá s její fází nic společného. Navíc pokud použijeme korekce, ty mají fázové posuny.
Fázovací tlačítko máme ale k dispozici vždycky, takže jednoduše můžeme zkusit, jestli nám pomůže, nebo ne.
Někteří zvukaři ale tvrdí, že mikrofon u spodní blány může nadělat jen škodu.
Je to hodně náročné na správné seřízení struníku - když má špatný kontakt s blánou a nevytvoří kompaktní zvuk s úderem, zní to špatně, přidává se tam něco umělého. Důležité je, že když bubeník hraje na podlaze s dobrými odrazy, zvuk spodní blány se dostane do overheadů a další mikrofon často není potřeba. Overheady nejsou jen kvůli činelům, mají snímat celou soupravu. Mikrofon u malého bubnu je lokální, přidává jen razanci ke zvuku z overheadů. Tohle mnozí zvukaři chápou špatně - myslí si, že každý buben nazvučí zvlášť, overheady mají na starosti jen činely a bohužel tam "proleze" i něco jiného. Je to obráceně. Pokud točím třeba jazz, použiji jen stereo pár nad soupravu a jeden mikrofon na velký buben. Bicí mají znít dobře již z overheadů, lokální mikrofony pak mají přidat attack, razanci. První bychom měli postavit overheady a zjistit, jak souprava hraje.
Pak teprve uvažovat, jestli potřebujeme další mikrofony.
Ve "virblové" stopě je ale hodně nahlas slyšet hi-hat.
Je třeba použít takový mikrofon, který lze nastavit tak, že hi-hat bude brát minimálně. Mikrofon by měl být dost blízko bláně, přeslech je pak minimální - sám o sobě je takový zvuk nepoužitelný, ale jako přídavek k overheadům funguje dobře. Dále natočíme mikrofon tak, aby hi-hat byl v mrtvém úhlu směrové charakteristiky. Buben by měl hrát sám o sobě tak, abychom nemuseli přidávat vrchní pásmo - tím totiž přidáme hlavně hi-hat. Také máme možnost použít gate. To ale jen pokud bubeník hraje "čtyři do zdi" - jednotlivé silné údery. V takovém případě proslech hi-hatu jen přiostří zvuk malého bubnu. Nejdůležitější je ale blízkost mikrofonu a využití směrové charakteristiky.
V overheadech nemám dost tomů. Přizvučuji je tedy dalšími mikrofony, ale objeví se další problémy, přeznívání, opět přeslechy.
Důležité je v první řadě seřízení bubnů. Ale také musíme mít možnost dát overheady dostatečně vysoko - pak je poměr vzdáleností mikrofonů od činelů a tomů zanedbatelný. Dále jsou tu zmíněné lokální mikrofony, je však nutné použít gate. Je běžné, že zvukař tomy nazvučí odděleně. Když je pak ale zapne dohromady, nedá se to poslouchat. Přeslechy způsobí úrovňové, fázové a korekční problémy. Takže buď zvučíme tomy jen pomocí overheadů, nebo musíme použít gate.
