Levá ruka a synchronizace
K mému značnému překvapení jsem týdny od vydání minulého čísla přežil ve zdraví, aniž by se někdo pokusil mě zlikvidovat pomocí trhaviny ukryté v zesilovači, a tudíž nic nebrání publikování další části seriálku o zlozvycích a problémech při hře na kytaru. Po obecněji zaměřeném prvním dílu se dnes podíváme na chyby v postavení a pohybech levé ruky a také její synchronizaci s pravačkou, která (ve většině případů) obsluhuje trsátko. K tématu by se asi slušelo podotknout, že jsme se s Tomášem Valáškem soustředili převážně na problémy, které brání dosažení větší rychlosti ve hře. Jsou žánry (např. blues), v nichž např. není nezbytné mít superrychlou levou ruku s perfektně rozhýbaným malíčkem. Na druhou stranu, existuje osvědčené pravidlo: pokud nějakou techniku ovládáme, použít ji nemusíme, ale pokud ji neovládáme, pak ji pochopitelně použít nemůžeme...
Držení levé ruky je ošemetná věc, protože každý hráč ji má jinak stavěnou a držení, které jeden hráč používá a považuje za správné, nemusí být pro jiného vůbec fyzicky možné. Není potřeba ortodoxně dodržovat pravidlo, že nad krkem nemá být vidět palec, ale není dobrý extrém, kdy je palec natolik vystrčený, že by se s ním daly mačkat struny - ruka je pak příliš vytočená a je omezená hybnost prstů.
Samozřejmě platí, že by ruka měla být naprosto uvolněná... Zahrnul jsem do hovoru i jeden svůj problém, který jsem si zafixoval při nácviku příklepů a odtahů a jehož se marně snažím zbavit - přílišné odhazování malíčku od hmatníku. Nedá se říct, že by to bylo špatně - mnoho kytaristů (i světově proslulých "rychlíků") hraje způsobem, kdy pohyby jejich levé ruky připomínají tanec prstů. Z hlediska touhy po vyšší rychlosti je ale samozřejmě dobré všechny pohyby minimalizovat. Mnoho pokročilých hráčů, kteří už mají "svoje odcvičeno" se snaží svou osvědčenou techniku usadit a nacvičené dráhy pohybů prstů zkrátit, ale je to obrovský problém - jakmile najedeš do nějaké tobě důvěrně známé figury, prsty si zase dělají to co dřív.
Častou chybou, kterou ale trpí spíš začátečníci, jsou "nespojené prsty". Dochází k ní v momentech, kdy je od levačky očekáván nějaký náročnější pohyb (např. vibrato nebo vytažení tónu), a spočívá v tom, že se hráč snaží tento pohyb zvládnout pouze pomocí prstu, který je na kýženém políčku. U ukazováčku to samozřejmě jinak nejde, ale u všech dalších prstů je dobré podpořit je souběžným pohybem ostatních - tón je pak daleko jistější a hráč nad ním má mnohem větší kontrolu.
Zlozvykem, k němuž dle mé zkušenosti (taky mě to potkalo) během cvičení přičichne většina hráčů, je nesynchronizace pohybů trsátka s pohybem levačky. Alespoň pro mě bylo v určité fázi daleko snazší dostat do rychlosti trsátko, než "lenivou" levou ruku - ta pak při rychlejším hraní zaostávala. K tomuhle dochází, když člověk cvičí na hodně zkreslený zvuk, nejčastěji přes nějakou "metalovou" krabičku, která toho hodně schová. Vynikne rychlé hraní pravačkou a hráč kolikrát ani netuší, kolik chyb dělá levá ruka. Pak je samozřejmě překvapený, když hraje na čistý zvuk nebo na nějaký lampový aparát - má pocit, že neumí hrát, nebo viní aparaturu, že se přes ni "hraje špatně". Odstranit to lze jedině pečlivým cvičením při nižší rychlosti, ne se za každou cenu hnát za co nejrychlejším trsátkem.
K tomu se asi nedá nic dodat - přeji vám rychlé ruce, ostrý tón (obraz) a dobrý zvuk...
Není potřeba ortodoxně dodržovat pravidlo, že nad krkem nemá být vidět palec
Z hlediska touhy po vyšší rychlosti je ale samozřejmě dobré všechny pohyby minimalizovat
Hráč se snaží tento pohyb (vibrato, vytahování...) zvládnout pouze pomocí jednoho prstu
