Byli to právě Wishbone Ash, kvartet o dvou kytaristech, který zásadně provalil do té doby víceméně zavedenou zvyklost v souborech o dvou kytarách, že jedna je sólová a druhá nutně doprovodná. Ano, tato eklektická skupina nastavila úlohu dvou kytaristů jako dvou kytaristů. Co tím myslím? Už nebyla sóla jen na jednom z nich (třebaže byly nějaké výjimky), už nebyl doprovod jen na jednom z nich - teď ti dva tvořili jeden celek o dvou stranách. Oba sóláci, oba doprovod, oba se doplňující - což právě na tomto nádherném albu je více než zřejmé. Stačí si poslechnout Throw Down the Sword (nejen úvod, ale i závěr) a je jasné, co chceme říci.
Tento model pak v historii rocku postupoval dál, jak v tvrdších variantách, např. u Thin Lizzy, tak v jižanských strukturách, nebo později v heavymetalových osmdesátých letech a dál...
Deska má pseudostředověký nádech, produkci má na svědomí Martin Birch (spolupracoval třeba s Deep Purple) a rozhodně si všimněte obalu. Ne pouze té první, neuvěřitelně syrové strany, ale i té další (obal desky je rozkládací, i když se jedná o jednoalbum). Pouze ta původní vydání mají na druhé straně dole v rohu nenápadně něco (a nebudu říkat co), na co se ten zbrojnoš dívá...
Vedle mnou již uvedené skladby nese album sedm věcí - a ani jedna není slabá. Tak abych uvedl ještě aspoň dvě - Warrior a The King Will Come...
S tímhle album neuděláte chybu. S tímhle albem se dostanete do jiných sfér... A to není zrovna dnes k zahození....
A historická souvislost?
Tak třeba ZZ Top vydávají svou dvojku, Rio Grande Mud, Creedence Clearwater Revival už zpívají labutí píseň s Mardi Gras, glamrockovým propagátorům T.Rex vychází kompilace Bolan Boogie a králi rockandrollu, Elvisovi boduje LP He Touched Me, které jde dokonce do platiny.
