Top 10 hardrockových desek Vítězslava Štefla - Katapult, Katapult (1978, Supraphon)

Legendární „stříbrné“ album - no kdo by ho neznal... Zapůsobilo kdysi jako rozbuška a jednoznačně ještě více umocnilo vybudovanou na základě předchozích čtyř nesmírně populárních singlů (mimochodem, singlu Hlupák váhá se prodalo na 150 000 kusů, což je v českém prostředí neuvěřitelné). Deska se stala nadčasovou záležitostí s velkým vlivem na hudební i společenskou scénu. Řada regionálních kapel najednou viděla způsob, jak hrát, a jak napsal kdysi v Melodii v recenzi na nahrávky Katapultu Radim Hladík: „Říha ušlapává cestičku těm, co přijdou po něm.“ Naprosto přesné vyjádření.

Trio Olda Říha, Jirka Dědek Šindelář a Tolja Kohout vytvořili album, kam zařadili čtyři skladby z předchozích úspěšných singlů a přidali novinky, které se suverénně zařadily po bok již prověřených skladeb. Osobně mám moc rád muzikantskou výpověď Stovky hotelů, hodně mne baví Půlnoční závodní dráha..., no prostě celá deska. Long live the Katapult!

Obal? Tak ten se povedl. Přesně vystihuje feeling kapely jak v džínové civilnosti fotografie a jejím grafickým ztvárněním, tak i stylem úderné červené typografie názvu kapely, který si skupina jako poznávací znamení chvályhodně podržela (až na Taste of Freedom) do dnešních dnů. I druhá strana obalu je skvělá a zachycuje kapelu při vystoupení z pohledu od bicích - takže jednoznačně za jedna, týme Jiří Antalovský (foto) + Daniela Antalovská (grafika).

Zajímavost/drb? No těch je také řada... Tak třeba milý doprovodný text na druhé straně alba pochází od Oty Petřiny (ten pak nevydržel tlak zavilých katapultobijců a v jednom rozhovoru své kolegy, se kterými jezdil čtyři měsíce na turné, shodil). Nebo to, že album se točilo na čtyři stopy (jen!), kdy vznikl záznam ze čtyř vystoupení 30. září a 1. října 1977 na Novodvorské v Praze 4. A třeba, že po vydání deska atakuje první místo v žebříčku Supraphonu.