Ať už máme „mršidla“ na zemi nebo procesory v racku, náš signál si nějak musí proklestit cestu dovnitř a ven. Jak bude jeho putování efektem vypadat, bývá buď pevně dané konstrukcí přístroje, nebo to lze nastavit v systémovém menu.
Klasické krabičky na zem typu Boss nebo ty nejjednodušší rackové efekty, mívají sériový průchod signálu ukázaný na prvním obrázku. Zvuk nástroje putuje do efektu, kde je přiveden do bufferu. Ten předzesílí signál a zároveň upraví impedanci. Pokud je efekt zapnutý, celý signál projde jednotkou a vrací se zpět. Je patrné, že ať je efekt on nebo off, zvuk vždy prochází střívky naší krabičky. A to na něj má ve výsledku vliv, ať už si výrobce říká co chce. Ne vždy to musí signál nějak poznamenat či zhoršit; na použití bufferu na začátku řetězce přísahají třeba takové kapacity jako Pete Cornish. Často to může signálu jenom prospět: nekvalitní signál, špatné impedanční přizpůsobení. Zvláště pokud máme kvalitní buffer. Ale jde přesně o situaci, které se snaží vyhnout fanoušci zapojení true bypass.
Druhý případ ukazuje přístroj s možností namíchat si poměr efektovaného (wet) a původního signálu (dry). Potenciometr, který tento poměr určuje, bývá označen blend nebo jednoduše wet/dry.
Poslední obrázek ukazuje efekt, který má v sobě relátko (mechanický spínač, ovládaný elektronikou přístroje, který nemá vliv na zvuk). Díky němu lze dosáhnout true bypass, které může být ovládáno elektronicky a není nutný nožní přepínač. U rackových efektů z vyšší ligy (Eventide, Lexicon...) je standardem. Ale v poslední době se objevuje jako houby po dešti i u podlahových krabiček (Voodoo Lab, Bogner...).
Sériové zapojení je v pohodě u kreslítek nebo modulačních efektů. True bypass je vhodný tam, kde dbáme na čistotu signálu a z nějakého důvodu nechceme ovlivnit signál, pokud fx není právě zapojen. Klasickým případem je zvuk kytary a jeho průchod krabičkami. Konečně možnost míchání wet/dry by měla být naprosto standardní u reverbu nebo delaye. U modulačních efektů se s ním setkáváme také, ale zpravidla je pocit z chorusu či flangeru umocněný právě stoprocentním wet. Naopak u zkreslení je jeho přítomnost velmi neobvyklá. Z pohledu zvuku jeho zapojení (teoreticky) nedává moc smysl. Ale pár výrobců jej na kreslítka umisťuje a musím říci, že je to velmi zajímavá a příjemná zkušenost. Zkrátka, i tady to má něco do sebe!
Ideální je tedy situace, kdy si můžeme přímo na přístroji nastavit preferovaný typ průchodu signálu. Většinou to umožňují lepší (a dražší) přístroje.
A co si tedy vybrat? Slovy klasika: Nedbejme na teorii, kašleme na poučky. Hrajme, poslouchejme a budeme osvíceni. Protože to, co se nám bude více líbit, je právě to správné!
