Dnešní tip vznikl tak trochu ze srandy, protože jsme se s kamarády muzikanty přeli, co je důležité, pokud hrajeme na svatbě. A vyšlo nám následující.
Nelpět na jednom žánru, na muzice z jednoho období. I když primárně hrajeme osmdesátá léta, musíme zvládnout věci starší i mladší. Národní a lidové písně jsou povinné. Svatba bez „Co jste hasiči“ není svatbou, na kterou by se mohlo vzpomínat v dobrém.
Nevnucovat vlastní názor. Lakonicky řečeno „být laciná děvka“ (proč to nenapsat tak, jak to je). Svatba nikdy nebude povznášející kulturní zážitek, ale prachsprostou trachtací se spoustou pití, řevu a tance.
Hrajeme to, co svatba chce. Nevnucujeme se, potlačíme své ego.
Předem domluvený časový plán. Víme, kdy máme hrát a kdy má být ticho.
„Musí“ se tancovat. Jasně, dá se narazit na někoho, kdo si přeje „jenom něco k poslechu“, ale to je extrém. Pokud se hraje delší dobu „do zdi“, není to dobré. Muzikanti musí být připraveni podobné situace zvládnout a lidi vyhecovat. Na Moravě tyhle problémy neznají, lidi se tam umí bavit tak nějak od přírody. Horší je chladná nátura v Čechách, kde je to někdy o nervy.
Nehrát tvrdý nářez aneb heavy metal, to až příště.
Nebýt na nikoho vulgární, nikoho neurážet. Ten, koho častujeme nadávkou, může být strýc, který na konci akce vyplácí muzikanty.
Sledovat počasí. Klíčové, pokud se hraje venku.
Mít předběžnou dohodu, určující podmínky hraní (zásuvky, pódium, zamykatelné zázemí), žádaný play list, čas hraní (od-od) a honoráře, včetně způsobu výplaty.
Je lépe nechat si zaplatit předem (nebo větší část). Ke konci svatby bývá vyjednávání ohledně financí velmi problematické, vzhledem ke zřejmým okolnostem.
Být připraven na vše. Na vrávorající opilce, poškození aparatury, pošpinění nástrojů (však víte čím), neodbytné hosty či podroušené spoluhráče.
Být diskrétní. Nikoho nefotit, nic nenatáčet. Ani potácející se strýce, ani lákavý výhled pod družiččinu sukni. Lidi nejsou blbí. Jednou se to proflákne a jsme bez hraní.
Co Čech, to muzikant. Devadesát procent hostů ztratí po půlnoci zábrany a budou od vás loudit nástroje pod záminkou, že hrají jako Clapton. Bacha na to. Vždy slušně ale nekompromisně odmítnout.
... A co dál? Seznam není kompletní! Nepochybuji, že vás ve vteřině napadne dalších sto rad. Nicméně všechno se točí kolem dvou aspektů. Za prvé zábava. Od toho je tam najatý muzikant. Za druhé opilci. Svatebčané jsou čím dál víc společensky unaveni. To je v přímém kontrastu k muzikantovi, který se musí hlídat, aby odvedl dobrou práci.
