Tak jsme si mysleli, že už ten dlouhý seriál Teorie, trvající od 1/2004 zakončíme k prosinci minulého roku, ale vaše reakce nás přiměly k tomu, že ještě pár dílů přidáme. Jsme totiž některým tématům ve formátu tohoto sloupečku leccos dlužni. A mezi nimi technika hry a zpracování tónu je naprosto elementární záležitostí. A začneme tím nejzákladnějším: levá a pravá ruka aneb je to v prstech. Tady je ten základ osobitosti tónu, vydolovaného z nástroje.
Když řekneme levá ruka, tak si musíme uvědomit umístění na hmatníku (ne moc těsně před pražcem) a způsob tvorby tónu a jeho zpracování. Můžeme na tón najet glissem z obou stran tahu strun, můžeme ho vytáhnout či stáhnout, přiklepnout či odtáhnout, můžeme ho přitlumit, můžeme použít bottleneck, hrát tón suše bez jakékoli práce levé ruky či naopak použít prstové vibrato, zajímavé jsou flažolety, prsty levé ruky nám pomáhají zatlumit u power chordů či akordů struny, které nechceme, aby zněly, apod.
U pravé ruky se můžeme rozhodnout mezi trsátkem či hrou prsty, nehty či návleky, volíme i směr úderu a jejich střídání, stranou zájmu by neměla zůstat ani „napískávání“, můžeme pracovat s pozicí pravé ruky po tahu strun, nezapomeňme na tapping, tlumení tónů, techniku volume přes knoby na nástroji... Proč se nezmínit o vibrapáce, smyčci, e-bow, kmitání bříškem prstu přes strunu atd.?
Tón můžeme vytvářet i jinak - třeba zuby -, ale pozor na sklovinu (jako Jimi Hendrix), přejížděním stojanu mikrofonu, ale pozor na omlácení pražců (raný Pete Townshend) a dalšími způsoby.
Takže o tomhle si budeme v dalších dílech povídat.
Jo, a že byste chtěli uvést příklady na levou a pravou ruku? Hrozně dlouhý seznam, prakticky každá kytarová osobnost. Mně osobně třeba napadá vynikající levačka Anguse Younga (uvědomme si, co vše vyhraje a malou míru jeho zkreslení) či přesná pravačka Garyho Moorea (budiž mu země lehká).
