Tak. Dnešním dílem zakončíme tuto minisérii, která doplňovala dlouhá léta již trvající seriál pod obecným názvem Teorie. Za ta léta jsme si uvedli bloky Teorie ve zkratce (1/2004-7/2009), Notace aneb Co se ozve, když se napíše (8/2009-3/2010), Stupnice? A jaké? (4/2010-12/2011) a Akordy? A jaké? (1/2012-12/2014). Takže blok Techniky hry? A jaké?, který začal od 02/2015 dnes tedy ukončíme oktávovým hraním.
Takže ať vám to všem hraje!!! A uvědomte si jedno: Hlavně je třeba hrát. To je jedno, co. Prostě hrajte a hrajte!
Oktávové hraní neboli hra v oktávách je velmi oblíbená technika, při které hrajeme oktávy jako harmonické intervaly a která se užívá poměrně často a není stylově nijak vyhraněna. Najdeme ji třeba jak u jazzu a jeho fúzí, tak i například u metalu a jeho substylů.
O co vlastně jde? Jde v podstatě o zdvojení tónu, který tak dostane velmi širokou a výraznou barvu. Důležité je uvědomit si, že se vůbec nemusíme omezovat pouze na sólové struny, ale často můžeme tento prvek techniky použít i na basových strunách, třeba v rámci doprovodu.
Příklad č. 1 nám uvádí ten nejzákladnější způsob nácviku této techniky. Není špatné si tímto způsobem projet všech pět základních sólových figur. Jako nácvik to je velmi dobré.
Tip č. 1: Uvědomme si zde vzájemnou polohu prstů levé ruky, a to zvláště při přejezdu ze struny g na strunu d, kdy o oktávu vyšší tón držíme na struně h (dobré pro orientaci na hmatníku).
Tip č. 2: Pro lepší orientaci při hře na basových strunách je nejlepší orientovat se dle tónů na strunách E a A.
Prolínání obou přístupů k orientaci na hmatníku lze vyzkoušet na Příkladu č. 2. Poznamenejme zde, že se jedná o zápis čistě orientační, takže si ho můžete nafrázovat zcela podle sebe.
