V roce 1908 začíná knihkupectví Hoshino obchodovat převážně s výchovnými hudebními nástroji. Později, roku 1929, se osamostatňuje společnost Hoshino Gakki Inc. A Začíná se psát historie světových nástrojů značek Tama a Ibanez, které jsou firmou Hoshino Gakki dodnes vyráběny a úspěšně prodávány po celém světě.
V roce 1962 je spuštěna první výroba v malé manufaktuře nesoucí jméno matky zakladatele Tama - Tama Manufacturing Inc. Produkce je zaměřena výhradně na elektrické kytary a zesilovače. O tři roky později se zde začínají vyrábět první bicí Star (převzato z části významu slova hoshino). Slovo star (hvězda) je vždy spojeno s názvem doposud vyráběných řad bicích Tama.
Samotná značka je oficiálně uvedena na trh hudebního průmyslu až v roce 1974 spuštěním výroby nových řad Imperialstar, Royalstar, Swingstar a hardware. Management firmy Hoshino Gakki čekal nelehký úkol budování nové značky vedle takových gigantů jako například značky Ludwig. Společnost si nastavila pomyslnou laťku úspěchu hodně vysoko - povýšit značku Tama na vedoucí pozici ve světovém hudebním průmyslu. To znamenalo značné investice do vývoje, propagace, kvality, servisu a další rozšíření sortimentu tak, aby byly splněny všechny náročné potřeby bubeníků. Těsný kontakt s hudebními uměleckými špičkami vedl k neustálému zdokonalování, inovaci výrobních postupů a originalitě. Na svět se rodily nové a nové řady bicích: 1977 Superstar a Fiberstar; 1983 Artstar; 1984 Techstar - elektrické bicí; 1985 Imagestar a dvojitý pedál; 1986 Artstar II, Crestar a Granstar; 1989 Rockstar; 1994 Starclassic Maple; 1997 Rockstar Custom; 1999 Starclassic Performer (březové korpusy); 2000 Swingstar 2000 a Starclassic Performer EFX; 2001 první Starclassic Exotix; 2005 Starclassic Bubinga Omni-Tune; 2006 Starclassic Bubinga a Starclassic Performer (bubinga/bříza).
V průběhu let, s prudkým růstem japonské ekonomiky, stoupajícími cenami materiálů a drahou pracovní sílou, se domácí výroba neustále prodražuje. Společnost se rozhoduje přenést část výroby do jiných zemí. Cílem je samozřejmě dostupnější materiál, levnější pracovní síla a strategické umístění pro snadnou expedici do celého světa. To všechno při zachování vysoké kvality. Pro tento účel jsou využity existující továrny na Tchaj-wanu. Výroba dražších a nejvyšších řad pokračuje v Japonsku. V posledních letech, vlivem obrovského nástupu čínské výroby a tvrdého konkurenčního boje mezi značkami, je třeba opět rychle reagovat na změny, které přináší světový trh. Společnost Hoshino Gakki rozhoduje o přesunutí výroby bicích do Číny. Letité zkušenosti s výrobou na Tchaj-wanu a nízká kvalita řady čínských výrobků vedou management k zásadnímu rozhodnutí vybudovat v této zemi vlastní továrnu na výrobu bicích a příslušenství. Prioritou je zachování vysoké kvality výrobků a konkurenceschopné ceny i při prudkému vzestupu cen materiálů a energií. Možná je dalším, avšak neméně důležitým a snadno pochopitelným cílem zachování svého know-how a vlastních moderních technologií.
V loňském roce mi bylo umožněno shodou okolností navštívit město Guangzhou v Číně a absolvovat exkurzi v nově otevřené továrně na výrobu bicích a příslušenství značky Tama.
Guangzhou (Canton) je hlavní město provincie Guangdong, ležící na jihu země, severně od delty třetí největší čínské splavné řeky Pearl River (Perlová řeka).
Město o rozloze 7440 km2 s více než deseti miliony obyvatel je pátým největším v Číně. Dnes je Guangzhou významným obchodním a především průmyslovým centrem.
Na obrovské ploše se tady rozprostírají gigantické továrny zcela neznámých společností, ale zároveň bezpočet komplexů firem nám důvěrně známých zvučných jmen (Amway, Toyota, Honda). Celkem je uváděno jen těžko představitelné číslo tři tisíce dvě stě továren na území města.
Mentalita lidí je tu výrazně jiná, nicméně se všichni chovají k cizincům velice přátelsky. Na Evropana tu na rozdíl od Hongkongu nebo Šanghaje téměř nenarazíte. Domluva je zde mimo hotel a oficiální místa velice problematická. Na první pohled udivuje naprosto chaotická a nepochopitelná doprava a neuvěřitelné rozdíly mezi hrstkou bohatých a velkým množstvím chudých. Ceny jsou obecně na velice nízké úrovni, zjevně to odpovídá levné pracovní síle. Před hotely se bez omezení pohybují veksláci, kteří s tichým souhlasem státní správy nabízejí čínský juan (okolo tří korun) s takovým nasazením, že je nutné v řadě případů před nimi prchnout. Kromě normálního jídla, na které jsme zvyklí, tady najdete snad všechno, co se dá uvařit nebo vyrobit, včetně napodobenin jakéhokoli originálu.
V této zemi neomezených možností, v obrovské průmyslové zóně města Guangzhou, vyrostla mezi ostatními na "zelené louce" továrna na výrobu bicích Guangzhou Hoshino Gakki. Jedná se o první továrnu, kterou firma přímo vlastní mimo území Japonska. Hoshino Gakki v Japonsku bude dál vyrábět hlavně výrobky ve vysoké cenové kategorii.
Továrna sama byla dokončena v dubnu 2003. Podle slov pana Toru Kawamota (generálního manažera Guangzhou Hoshino) spuštění výroby klíčových řad bicích nebylo nijak jednoduché: "Zřídit společnost v cizí zemi od nuly bylo mnohem složitější, než jsem sám na začátku očekával, jelikož vzniklo tolik problémů, které by nikdy nevznikly v Japonsku. Avšak vzhledem k tomu, že máme úzký vztah k továrnám ovládaným Tchajwanci, myslím, že naše zkušenost s nimi nám velice pomohla." Oficiální otevření proběhlo v lednu 2004.
Výroba využívá stejných metod a postupů jako v Japonsku, včetně standardní výstupní kontroly. Progresivní řízení zajišťuje top management v počtu pěti Japonců, včetně pana Kawamoto. Dále výrobní management a sto třicet pět místních zaměstnanců, pracujících ve dvousměnném provozu.
Výrobní program dnes tvoří bicí Superstar, stojany, pedály a další drobné příslušenství ve střední cenové kategorii. Hned při vstupu do přijímací haly a následně do první výrobní části jsem měl pocit, že se nacházíme v jiném světě. Všichni zaměstnanci byli oblečeni ve stejnokroji, který by se jen stěží dal nazvat montérky. Jako kdyby se všichni právě převlékli do čistého prádla. Samotný provoz svojí čistotou připomínal spíš farmaceutickou výrobu než dílnu s vrtačkami, lakovnou a hoblovkami... Nikdo se s nikým nevybavoval, všichni pracovali jako stroje, ale mírným tempem. Prostě žádné závody. Těžko takovou fabriku u nás hledat. Jediné, co je pro nás Evropany zcela zničující, bylo obrovské teplo ve výrobním prostoru. Absence nějaké centrální klimatizace nás trochu překvapila. Ta je jinak vidět doslova na každém kroku a je samozřejmostí v hotelích, lepších restauracích, směnárnách nebo v autech. Domy jsou doslova posety tisíci nevzhledných krabic venkovních částí klimatizací. Dělníkům to zjevně nedělalo žádné větší problémy.
Sklad materiálu - materiál korpusů je dodáván jako polotovar nařezaný nahrubo v deskách na požadované rozměry přímo od dřevozpracujících firem. Na speciálních řezacích automatech je upraven tvar na požadovaný rozměr. První vrstva je stočena do speciální formy. Další vrstvy jsou po celoplošném nanesení lepidla přidávány postupně k první vrstvě tak, až vznikne kompaktní korpus.
Po dokonalém zaschnutí je polotovar opracován pomocí obráběcího stroje řízeného počítačem s přesným laserovým měřením na konečnou podobu budoucího bubnu. Další částí výrobního procesu je broušení povrchu před další povrchovou úpravou lakováním. Jedná se o podobný automat, kde obsluha pouze kontroluje průběh procesu, vyměňuje opracovávaný předmět a nástroje.
Potom následuje nanášení barev a laků, což je částečně automatický a částečně ruční proces. Přesto, že stříkací kabiny nejsou zcela zavřené, nikde nebyla cítit téměř žádná barva, což svědčí o vysoké úrovní odsávání výparů.
To samé platí o celém provozu. Nikde žádný prach, piliny, zápach. Potřebné otvory jsou vrtány na stojanových vrtačkách pomocí přesných přípravků. Následuje leštění povrchu, kompletace a balení k expedici.
Co se týká hardware, bylo zjevné, že se jedná především o kompletaci polotovarů a většina částí se vyrábí jako subdodávky u jiných specializovaných výrobců. I tady je kladen nebývalý důraz na vstupní kontrolu. Speciálně na tuto práci byl v roce 2001 přijat pan Satoshi Utsu, který soustavně bojuje s kvalitativní kontrolou: "Je to těžká práce, přesvědčit ostatní řídící personál továrny složený z místních lidí, aby pochopili důležitost kvality v Číně, kde je odlišný jazyk, kultura i myšlení."
Viděli jsme dva, pro nás těžko pochopitelné, světy v jenom spojení. Japonská vyspělá technika, řízení výroby, špičková technologie na jedné straně a chudí zaměstnanci v zemi, která se svou tisíciletou kulturou a obrovskou ambicí stát se ekonomicky silnou zemí na straně druhé, přinášejí do celého světa bicí značky Tama.
