A máme zde další zajímavou řadu tónů, jejíž jednotlivé stupně jsou zkombinovány, můžeme-li to tak říci, nejen ze tří modů, ale základem je už upravená, specifická stupnice, totiž mollová melodická. Takže zde nestavíme na jedné z klasických tónových řad, jónské či aiolské.
Odvození této stupnice můžeme spatřovat i z hlediska modů, postavených na právě již mollové melodické řadě. Takže pokud si v tomto případě vezmeme řadu a, h, c1, d1, e1, fchar11, gchar11, a1 jako základ, tak jde o stupnici postavenou na čtvrtém stupni. Neboli d1, e1, fchar11, gchar11, a1, h1, c2, d2. Srovnejme pak intervalové hodnoty našeho příkladu a uvedené řady.
Mimochodem, takto odvozené stupnice z mollové melodické jsou na 2. stupni frygicko-dórská (h, c1, d1, e1, fchar11, gchar11, a1, h1), na třetím superlydická (c1, d1, e1, fchar11, gchar11, a1, h1, c2), od pátého vede melodická dur (d1, e1, fchar11, gchar11, a1, h1, c2, d2), na šestém začíná aiolsko-lokrická (fchar11, gchar11, a1, h1, c2, d2, e2, fchar12) a konečně na sedmém superlokrická (gchar11, a1, h1, c2, d2, e2, fchar12, gchar12).
Což znamená, že třetí, čtvrtý a sedmý stupeň mollové melodické stupnice byly změněny, a to tak, že třetí byl zvýšen o půltón (což je u lydického i mixolydického modu), čili zde z tónu c na cchar1, čtvrtý stupeň byl také zvýšen o půl tónu (což je pouze lydický „prvek“), takže z d na dchar1, a naopak sedmý stupeň melodické mollové řady byl o půl tónu snížen (což je zase jen u mixolydického módu). Ostatní tóny jsou společné všem třem řadám.
Z hlediska potřeb harmonie jde tedy, co nejjednodušeji řečeno, o možnost doprovodu takového vedení melodie, kdy původní tónina je protkána durovými mody. A opačně. Z toho pak můžeme vyvodit opět stejný závěr - totiž proč se zde tedy neopřít o typické tóny a jednoduše třeba zkombinovat akordy Ami, A a pokračovat třeba do E a H.
