Dnešní téma je se sílou strun úzce spjato. Seřizování krku, tedy otáčení, povolování či přitahování šroubu na výztuze krku, je činnost, na kterou si již asi netroufne úplně každý, nicméně špatně prohnutý krk na kytaře není přece jen rozbitá televize, tedy není třeba se takové úpravy v domácím prostředí až tak obávat. Sice znám z praxe některé hráče, kteří pomalu i s rozladěnou kytarou chodí ke kytaráři, my takoví ale nebudeme, viďte? :-)
Jak to tedy celé vlastně funguje? Vzpomínám na jisté „odborníky“ z dob, kdy při pohledu na jakýkoliv zesilovač Marshall následovala otázka, jestli „je to originál, nebo kopie?“, kteří „odborným“ pohledem na kytaru od ladicích mechanik směrem ke kobylce s přivřeným okem zkoukli situaci a naznali, že „máš ten krk prohnutý“. :-) Skutečně se najdou lidé, kteří si dodnes myslí, že krk kytary má být rovný. Nemá, přátelé, alespoň ne na té elektrické. Nějaké to lehké prohnutí je užitečné zejména z důvodu omezení drnčení strun o pražce. Jak je tedy správně nastavit?
Asi bych nemusel tuto informaci zdůrazňovat, ale přece jen, krk by měl být vždy prohnutý směrem od středu struny - jen pro představu -, jakoby krk byl luk a struna tětiva. Prohnutí, aby mělo svůj smysl, musí způsobit oddálení strun od pražců, tedy lehké zvýšení dohmatu zejména uprostřed hmatníku. Nikdy to nemůže být naopak (bohužel, i to už jsem viděl), opačná situace by způsobila nepoužitelné drnčení o pražce až neznělost tónů. Nejdříve ale něco o výztuze krku. Na prohnutí krku má vliv síla strun, která jej táhne a ohýbá jedním směrem (zmíněným pozitivně „lukovým“).
Proti této síle působí kovová výztuha uvnitř krku, která má na jednom svém konci umístěn šroub (nebo chcete-li matku), jehož otáčením doprava, tzn. přitahováním, krk rovnáme a obráceně. Šroub bývá umístěn buď u nultého pražce na hlavě nástroje (u některých nástrojů pod krytkou) nebo na druhém konci, v místě, kde je krk přišroubován k tělu. U některých starších vintage nástrojů je šroub více utopen v těle, tedy je pro seřízení nutné celý krk sundat, některé novější nástroje mají tento problém řešen malou šachtičkou v těle kytary, kam zastrčíme příslušný inbusový klíč při našroubovaném krku. Starší výztuhy fungovaly pouze jedním směrem, tj. umožňovaly pouze přitahovat, a pokud byl při úplném povolení šroubu krk pořád ještě příliš rovný a prohnutí malé, pomohlo jej pouze „přetáhnout“ silnějšími strunami. Na dnešních nástrojích je již výztuha poměrně běžně řešena tak, že funguje oboustranně - dvojzvratně, tedy je s ní možno krk nejen rovnat, ale i naopak prohýbat, je-li to zapotřebí.
Při otáčení šroubem postupujeme opatrně a s citem, můžeme si případně pomoci i částečným povolením strun. Pokud se šroubem nejde pohnout, např. u starých nástrojů, kde se s výztuhou roky nehýbalo, zkusme jej zlehka prokápnout vhodným mazadlem (třeba WD40 apod.). Vyvarujme se však použití hrubé síly, ať nedojde k jeho stržení, což by byla již vlastními silami zřejmě neřešitelná komplikace. Příště o správném nastavení prohnutí krku.
