Stále se nacházíme v tématu kytarových kabelů, a to již úctyhodný šestý díl. Možná vám někomu bude připadat, že je to zbytečně moc a že dané téma řešíme příliš podrobně, nicméně kabel je skutečně základní věc, která přímo propojuje náš nástroj s dalšími zařízeními ve zvukovém řetězci a adekvátní pozornost bychom mu věnovat měli. V minulých dílech jsme uvedli poměrně podrobný návod, jak správně testovat a mezi sebou porovnávat jednotlivé typy kabelů.
Opakovaně jsme si řekli, že jistá minimální cenová hranice standardně kvalitního kabelu je cca 600 až 700 kourun. Horní hranice sice jakoby není stanovena, my jsme si ale naznačili jisté morální kritérium, kdy již tak nějak společně víme, že dávat za kabel neadekvátně vyšší finanční částku (než oněch 700 korun), nám pravděpodobně nepřinese očekávaný výsledek - úměrný cenové hladině drahého kabelu. Samozřejmě pokud si tedy nechceme něco sami namlouvat.
Kdysi mě můj nejmenovaný kamarád z hudební branže požádal, ať vyzkouším kabel nejmenované značky - byl to vzhledově velmi hezky vyvedený třímetrový kabel s konektory Neutrik, opředený barevnou pletenou látkou, v ceně cca tří tisíc korun. Test jsem provedl, načež jsem pro porovnání „vytáhl ze svých zásob“ svůj třímetrový dělaný kabel v pořizovací ceně asi 150 korun s levnějšími (ale standardně kvalitními) konektory, který byl ve výsledku zvukově naprosto identický (rozdíly na hranici placeba). Poslal jsem tedy zmíněnému kamarádovi tyto pořízené nahrávky testu obou kabelů s textem, že já asi nejsem ten pravý, kdo by mu tenhle výrobek „morálně“ posvětil. Ano, levnější kabel byl sice méně flexibilní (hůře se ohýbal), což, jak jsme si řekli, může, nebo spíš musí, při výběru hrát taktéž důležitou úlohu, měl celkově menší vrstvu vnější ochranné gumy, nicméně cenový rozdíl při de facto stejných zvukových vlastnostech byl opravdu značný. To je tedy jen malý příklad jakéhosi marketingu, o kterém jsme se zmínili v minulých dílech. A netýká se to zdaleka pouze této oblasti, audio hi-fi komunita je plná takovýchto výrobků, např. krátký propojovací „cinchový“ kabel k zesilovači a CD přehrávači s pozlacenými konektory za X tisíc korun atd.
Nezřídka se ještě u těchto drahých kabelů vyskytuje atribut jejich „směrovosti“, tj. kabel má „doporučený směr toku signálu“, tedy který jackový konektor patří do zesilovače a který do nástroje. Vždycky jsme si s kamarádem muzikantem dělali legraci v tom smyslu, že když se takový kabel zapojí obráceně, tak „to nebude hrát“. :-) Taktéž tento jev považuji spíše za součást marketingu, pokud jsou tedy na obou koncích standardně napájené konektory (např. bez odporu nebo jiné součástky uvnitř kvůli jiným účelům). Jediné, co je tak nějak pochopitelné, je použití kombinace rovného a úhlového jacku, pak samozřejmě konkrétní konec kabelu zapojíme tam, kde nám celkově více vyhovuje.
Příště již něco o typech kabelů a konektorů.
