Církevní stupnice
V předchozím díle jsme se seznámili s kvintakordy, zmínili jsme se o septakordech a v krátkosti i o nadstavbových akordech. Všechny tyto informace nám teď poslouží jako úvod do systému církevních stupnic, ve kterém si vztahy v rámci dur posuneme o krok dál. Vězte, že právě zde jsou ukryty nejdůležitější klíče k organizaci harmonicko-melodického materiálu moderní muziky. Pochopení logiky církevních stupnic otvírá dveře do stylů jako blues, funky, fusion, jazz, ale i artrock a mnohých dalších. Stejným způsobem, jako zde pracujeme s tónovým materiálem durové škály, pak můžeme zacházet s dalšími stupnicemi, např. harmonickou a melodickou moll. Ale to už by bylo téma na některý z dalších článků. Pro běžnou praxi navíc církevní mody skýtají poměrně pestrou paletu možností, které jakoby oscilovaly mezi dvěma nejčastěji používanými: optimistickou dur a melancholickou moll (VI. stupeň, aiolská). A pokud vám termín církevní stupnice zní poněkud podezřele nebo archaicky, bude vám možná bližší anglický výraz modal scales.
Jde v podstatě jen o další možný způsob zacházení s důvěrně známým tónovým materiálem přirozené dur, která je vlastně zároveň první z nich - jónská. Církevní stupnice se nalézají na jejích jednotlivých stupních. Dobře známe i šestou - aiolskou moll (paralelní vztah). Zahrajeme-li si hlavní harmonické funkce v obou tóninách (akordy na I., IV., a V. stupni), tedy v C dur (Cmaj7, Fmaj7 a G7) a v a moll (Ami7, Dmi7, Emi7), obdržíme dva naprosté protipóly - optimismus a melancholii. Když si vezmeme církevní stupnice, všechny mají stejný tónový materiál, ale naprosto odlišnou náladu. Nejdůležitější fakt je ten, že pracujeme s tónovým materiálem durové stupnice (pro názornost C dur) a pouze přesouváme těžiště tóniny. Tónikou (I. stupeň) se pak stane např. Dmi7 nebo Emi7.
Když si to uvědomíme, neudělali jsme vlastně nic jiného, než že jsme harmonické funkce vztáhli k jinému výchozímu bodu. Jde o jakési přehození pomyslné výhybky, kterému můžeme říkat například "přehodnocení tonálního centra" nebo chcete-li "přesun těžiště tóniny". Totéž pak můžeme udělat i s mody na II., III., IV. a V. stupni (viz. tabulka), které jakoby v různých poměrech v sobě mísily nálady obou protipólů dur a moll. Jde stále o tónový materiál přirozené dur, pouze přesouváme těžiště tóniny na její další stupně. V dórské se tedy II. stupeň dur stává prvním (Dmi7), ve frygické je výchozím akordem III. stupeň durové škály (Emi7), v lidické IV. t(Fmaj7) a v mixolydické V. (G7). (Všechny příklady tohoto dílu jsou odvozeny od tóniny C dur).
Výjimku tvoří modus na VII. stupni (lokrický) se zmenšeným kvintakordem, jež nám nedává pocit tóniky (výchozího akordu), a proto s ním tímto harmonickým způsobem nepracujeme.
V příštím díle si následující výčet septakordů na jednotlivých stupních C dur doplníme o příslušné nadstavby a vše si praktickým a poměrně prostým způsobem přeneseme na kytarový hmatník.
PŘEHLED CÍRKEVNÍCH STUPNIC
stupniceseptakord na I. stupni
jónská (c, d, e, f, g,a, h, c)Cmaj7
dórská (d, e, f, g, a, h, c, d)Dmi7
frygická (e, f, g, a, h, c, d, e)Emi7
lydická (f, g, a, h, c, d, e, f)Fmaj7
mixolydická (g, a, h, c, d, e, f, g)G7
aiolská (a, h, c, d, e, f, g, a)Ami7
lokrická (h, c, d, e, f, g, a, h)Hmi75b
