Receptář bubenických nápadů - Co dě lá bicí soupravu bicí soupravou? A proč vznikla?
Ačkoliv buben sám o sobe, je jeden z nejstarších hudebních nástrojů̊ na světě, bicí souprava, jinými slovy kombinace bubnů, činelů̊ a způsobu, jak na ně dohromady hrajeme, je poměrně̌ nový jev, starý něco málo přes sto let. I tak prošla od té doby mnoha proměnami, nejen ve vzhledu a způsobu hry, ale i účelem ke kterému je využívána. Trubka, kontrabas, klavír byly nástroje na konci 19. století v běžné praxi už nejméně jedno století. S příchodem populární hudby se měnil způsob hry v jednotlivých žánrech, ale jejich podoba zůstala prakticky neměnná. Naopak bicí soupravu více než jakýkoliv jiný nástroj ovlivňovala doba a místo, ve kterém vznikala. Je to unikátně americký fenomén. Nemá ale žádného konkrétního vynálezce, vytvořili ji hudebníci tehdejší multietnické americké společnosti. Byla skládána z komponentů a hudebních nástrojů z celého světa, které přivezli „ti noví Američané“ - imigranti, především Němci, Irové, Italové, Francouzi, Slované, Židé, Indové i ostatní Asiaté, ale také z dědictví afroamerické kultury, bývalých otroků a v neposlední řadě vlivem Latinské Ameriky.
U bicí soupravy můžeme najít obrovskou spojitost mezi jejím vývojem a vývojem země jejího původu. At když jde, samozřejmě, o hudební aspekt, bicí souprava se měnila a vyvíjela také díky kulturním, ekonomickým a zvláště sociálním změnám ve Spojených státech, často stejně tak drasticky a rychle jako jiné „vynálezy“ této doby.
Na konci 19. století vypadala souprava bicích nástrojů docela jinak, než jak ji známe dnes. Neměla hi-hat, činel ride, laditelné tom-tomy, dokonce ani židli, ani další nám známé specifické prvky. Určujícím komponentem se stal pedál k velkému bubnu umožňující hráči ovládat více bubnů najednou. Jedním z prvním pedálů byl tzv. overhanged pedal.
V období americké občanské války se začínají objevovat první formy bicí soupravy, tzv. double drumming, kdy bubeník ovládá velký i malý buben ještě bez pedálu, jen pomocí paliček. V pochodových kapelách tzv. marching bandech bylo standardem užívat více hráčů, kdy každý hraje na svůj nástroj, jako tomu je v symfonické hudbě.
Na konci 19. století byla marching music nejpopulárnějším hudebním žánrem ve Spojených státech. Proto i v menších městech vznikalo mnoho, především amaterských, brass bandů, komunitních a tanečních kapel. Ty si často nemohly dovolit zaměstnat mnoho hudebníků, a právě proto se zde našlo uplatnění pro bicí soupravu. Výhody pochodové kapely s jedním bubeníkem jsou zřejmé: Úspora peněz, mnohem více prostoru pro improvizaci - jeden člověk není vázán svojí sekcí. A samozřejmě úspora místa, které by zabírali tři hráči na velký buben, malý buben a činely.
