Profil tohoto měsíce pojmeme trochu netradičně a představíme si rovnou dva bubeníky. Proč? Důležití totiž nejsou tolik oni sami, jako kapela, ve které se vystřídali. A tou je... víření bubnů... The Dillinger Escape Plan. Zakladatelé mathcoru z amerického New Jersey, kteří si i přes svůj legendární status udrželi během celé dvacetileté kariéry DIY udrželi si svůj přístup k velkým vydavatelstvím a agenturám - tedy spíše odstup od nich, ale hlavně vydali šest studiových alb nabitých zcela jedinečnou, neuvěřitelně invenční a také velmi technicky náročnou muzikou. Od prvního
alba Calculating Infinity si kapela zakládala na propracovaných aranžích, smršti lichých rytmů a neustálých změnách, nicméně vše bylo podáno s až zvířecí energií, která se na koncertech leckdy projevovala velmi živelně až destruktivně. Dillinger Escape Plan jsou díky své živelnosti pravým opakem mechanických kapel typu Meshuggah nebo Panzerballett, jejichž působivost se odvíjí od strojové přesnosti a tísnivého, až industriálního podání. Dá se říci, že na základě hardcore punku a metalcoru ve spojení s fusion jazzem a až matematickým přístupem vynalezli vlastní styl, mnohými poté napodobovaný, který lze asi nejvýstižněji pojmenovat jako mathcore.
Chris Pennie s kapelou natočil první dvě studiová LP, a hlavně čtyřskladbové EP Irony is a Dead Scene, na kterém hostuje jako zpěvák Mike Patton, jinak známý jako hlas Faith no More. Ve dvaceti minutách zde ze sebe kapela dostala tolik energie, nápadů a překvapivých momentů, kolik jiné nevytvoří za celou kariéru. Tady snad ani nelze doporučovat jednotlivé skladby, protože tenhle masterpiece je třeba slyšet celý, včetně závěrečného coveru Aphex Twina. V roce 2007 až 2008 se v kapele krátce mihl Gil Sharone, jinak známý z Nine Inch Nails nebo jako bubeník Marylina Mansona, jehož působení bylo podstatné tím, že s kapelou natočil album Ire Works, které lze považovat za vyvrcholení jejich kariéry. Kapela opustila své úzké stylové zaměření a roztáhla se přes elektroniku a jazz až po téměř popovou (ehm, v rámci hardcoru) skladbu Milk Lizard.
Billy Rymer s kapelou natočil poslední tři alba, která byla spíše návratem ke kořenům. Hlavně ale téměř deset let poháněl jejich zběsilé živé koncerty - kdo navštívil, nezapomene, kdo nebyl, ať navštíví YouTube. Konec kapely byl stejně zvláštní jako její kariéra. Dillinger Escape Plan oznámili, že již překonali všechny možné problémy, neshody, zranění a rozchody a že kapele již nic nestojí v cestě - a to je prý nuda, takže s albem Dissociation (rozpuštění) v roce 2017 rozpustili i kapelu.
K poslechu: Hollywood Squares (Irony is a Dead Scene), Mouth of Ghosts (Ire Works), Farewell, Mona Lisa (Option Paralysis).
