Sestava tohoto Mr. 335, jak je občas Carltonovi pro jeho vášeň k elektroakustickým polomasivům Gibson ES-335 přezdíváno, je z jeho turné z období před čtyřmi pěti lety. Jejím zajímavým článkem je kytaristy i sběrateli dodnes velmi ceněný volume pedál Sho-Bud, známý příjemným chodem (osa pohybu sešlapu) a vyváženým průběhem ovládání hlasitosti. Když nepočítám klasické modely Jim Dunlop a Vox, tak bych k němu osobně přirovnal snad jen Crying Tone od Electro-Harmonix či některé produkty firmy Morley.
K uvedeným nástrojům, které tvoří dlouhodobý základ jeho feelingu, bychom mohli přiřadit i Gibson Les Paul Special z roku 1956 a nádhernou lubovku Gibson L5, ročník 1953. I tu můžeme tedy včetně jeho signovaného modelu Gibson ES-335LC spatřit na letošním turné, které Carlton absolvuje se svým kombem, tvořeným Travisem Carltonem (bg), Marcusem Finniem (dr), Gregem Mathiesonem (key) a Markem Douthitem (sax).
Na své kytary natahuje většinou D'Addario, a to hybridy .010-.052, na akustiky (např. Valley Arts 00, ročník 1984) používá také D'Addaria, a to sady .011-.052.
Dumble Overdrive Special občas kombinoval se svými dalšími oblíbenými aparáty, např. Fender Deluxe z konce 50. let a Fender Super Reverb. V současné době pak hraje přes hlavy Dumble Special Overdrive (na jevišti má dvě, jedna je náhradní) a bednu Dumble 1x 12", kterou zásadně snímá mikrofonem Shure SM57. Signál pak posílá přes pult Mackie do dvojice monitorů JBL.
Sadu jeho efektů pak můžeme ještě doplnit dalšími zařízeními, z kterých bychom mohli jmenovat např. Vox Valve-Tone či Roland SDE-3000.
Zájemce o více informací o této jedné z největších osobností kytary odkazuji na Kytarové velikány v Muzikusu 1/2001.
