Odyssea - klasické jméno české rockové scény, ikona rocku západních Čech. A v centru této stálice kytarista, zpěvák a skladatel Václav Běhavý. Jeho jméno se stalo známým ale už dříve, v kultovní plzeňské kapele Regenerace (původně Koule a Vozembouch). Ta se nedávno dala opět dohromady a působí vedle činnosti Odyssey. A to s velmi příjemným mottem, které praví, že „tuto muziku musí hrát ti, co s ní vyrostli, jinak to není ono“.
Hardrocková Odyssea jede pořád dál, a to v programu Odyssea Classic, a její itinerář je jako obvykle nabouchaný. Není divu, tahle kapela totiž představuje přesně to, co si vybavíte pod pojmem „klasickej, poctivej rock“. Navíc patří k těm nemnoha souborům, jejichž fanoušci s nimi šli celou tu dobu Po cestě klikatý (kdo by nevěděl, tak to je název jejich alba z roku 1990). A to už je něco...
Běhavý je ohledně zvuku klasik, minimalista: „Vyznávám čistý zvuk, krabičky nemám žádné. Mám to tak, že kabely a krabičky uberou barvě. Maximálně mám wah pedál pro dvě tři skladby. Nejraději bych ale odpojil i ten. V Regeneraci nemám ani ten wah. Zpívám devadesát procent repertoáru, jsem nalepenej na mikrofon - ještě někde přepínat, šlapat! A navíc nemusím skoro nic balit, což při bujarých koncertech je obrovská výhoda. Nic nezapomeneš, neztratíš.“
Jaké části si na své pódiové sestavě nejvíce ceníš?
Marshalla. JCM, padesát wattů. Je to prostě úžasnej aparát, pěkně obouchanej, je to držák. Všechny knoflíky nadoraz doprava. Jednoduché. Zkreslení je lampami, na nabuzení „metalovějších“ skladeb mám v kytaře vyměněný snímač u kobylky, mám tam aktivní EMG.
Nejhorší zážitek z koncertu?
Mám, ale není přímo kytarový - to když mi odešel hlas. Máme totiž za sebou cca na šest tisíc vystoupení. A stalo se mi to už dvakrát. Úplně. Totál. Co pak s tím?
Nejlepší zážitek z koncertu?
No tak ty zažívám často. Jsou to lidi, naši fandové. Hrajeme už fakt dlouho, čtyřicet čtyři let, a oni také chodí dlouho. Obě dvě strany si už muziku užíváme citlivěji, víc vnímáme.
Čím čistíš (či jak) své kytary?
Cha, cha, utírám občas prach/pod strunami. Někdy i jen prstem.
