Po delší přestávce a na základě vašich četných žádostí opět obnovujeme na nějaký čas náš seriálek, kdy se po světových kytaristech věnujeme i osobnostem domácím. A tou dnešní kytarista jednoznačně je.
Pamatuji se, jak na mne zapůsobilo jedno ze dvou eponymních alb českého klasického hard rocku Hrrr na ně! Nejvíce jsem byl odvařený ze skladeb Violo, jsem cellista, Siréna (s krásnou vyhrávkou), Kartágo, Lucrezia Borgia a samozřejmě Divné tušení. Velikán české hardrockové kytary se ale uvedl i na dalších albech, a to nejen u Skupiny Františka Ringo Čecha, ale i v dalších špičkových souborech české rockové scény, kdy po tragické smrti Jiřího Schelingera zakotvil na čtyři roky u SLS, projektu Leška Semelky (Kubešova první čistokrevná superskupina - Semelka, Vlado Čech, oba z M Efektu a Kavale, Kubeš od Schelingera) a poté na celých šestnáct let u Vladimíra Mišíka a jeho Etc... (od „Trojky“ do Nůž na hrdle). Po roce 2002 se stal členem další superkapely, T4 (Dragoun, Kulhánek, Kubeš, Kopřiva), se kterou působí dodnes. Navíc se nedá přehlédnout ani jeho skladatelský vklad - za všechny aktivity se sluší připomenout třeba Jsem prý blázen jen.
Čeho si na své pódiové sestavě ceníte nejvíce?
Svých spoluhráčů.
Používáte stejnou sestavu ve studiu?
Podle situace, kytaru určitě.
Nejhorší zážitek z koncertu?
Když jsme s Etc... dělali předkapelu Rolling Stones.
Nejlepší zážitek z koncertu?
To, že nikdy žádné nepřiletěly. (Abyste rozuměli, bavili jsme se o tom, že někteří kytaristé jako nejlepší zážitek uvádějí, že k nim přilétly kalhotky).
Čím si čistíte kytary?
Když jsem to kdysi občas dělal, tak jsem používal tekutou leštěnku na auta.
Z našeho rozhovoru bych rád uvedl ještě něco. Když jsme se bavili o kombu a kytaře, tak Kubeš řekl: „Když má člověk to, co mu vyhovuje, tak si to má nechat. Nejpodstatnější na zvuku je to, jak si to vytvoříš v hlavě.“ A pod to se můžu jen podepsat.
