Další z basistů bořících hranice mýtů. Alespoň v tom smyslu, že "jazz se s pomocí trsátka (a to si představte z mědi) hrát (ještě navíc někde na konci hmatníku) nedá." Dá, a jak! Steve Swallow se profesionálně začíná hudbě věnovat od roku 1960, kdy se jako nováček na Yale setkává s Paulem a Carlou Bleyovými, následně ze školy odchází a stěhuje se do New Yorku. Tam, stále ještě jako kontrabasista, začíná hrát s Erikem Dolphym, Jimmim Hallem, Stanem Getzem a hlavně Garym Butonem, s nímž natočil mnoho alb, na kterých se podílí i kompozičně. Někdy v sedmdesátých letech víceméně náhodně objevuje Gibson EB-2, Ampeg B-15, plně se elektrizuje a jeho cesty vedou společně s Herbiem Hancockem, Paulem Motianem, Georgem Bensonem. Roku 1980 začíná koncertovat s Johnem Scofieldem, se kterým to táhne dodnes, což jsme si mimochodem mohli ověřit nedávno v pražském Lucerna Baru. V současné době hraje výhradně na nástroj nazvaný Citron Bass EA-5, který, jakožto již šestý v pořadí, vznikl díky spolupráci Swallowea s výrobcem Harveyem Citronem (upozorňuji, že shoda jmen s mediálně známou postavičkou českého podsvětí či jakákoli spojitost s metalovou partou ostravského regionu je čistě náhodná). V zásadě se jedná o akustickou baskytaru, která disponuje šesti EMG piezo snímači (svedené třemi cestami) a zabudovaným EMG předzesilovačem, jehož ovladače jsou umístněny uvnitř nástroje a trvale nastaveny. U frekvence basů na maximum a výšky naopak pěkně ořezané. Struny La Bella roundwounds, laděné v pozici E-A-D-G-C nás možná překvapí svou nezvykle nízkou roztečí, ale údajně existuje i více těchto variant.
