„Snad bych dodal jen to, že jsem hrozně rád, že se můžu živit muzikou. Splnil se mi sen, který jsem měl od dětství, i když je to křehká bárka a člověk nikdy neví, co bude za rok. Ale teď se nám daří a doufám, že to bude takhle pokračovat.“
Zamýšlí se při zpětném pohledu René Rypar, jedna z velmi výrazných osobností české rockové kytary dneška. Muzikant, který na sebe upozornil v ambiciózním instrumentálně vybroušeném Eleisonu, stejně jako v allstars formaci One Season Band, aby se pak stal hybným motorem Krucipüsku a posléze velmi platnou posilou Support Lesbiens.
Rockeři z města klobouků
Nový Jičín je lehce ospalé, nicméně malebné severomoravské město, které si vydobylo mezinárodní proslulost tradiční výrobou klobouků. Právě tady se René Rypar v roce 1973 v muzikantské rodině narodil. Vnuk amatérského muzikanta, syn učitele hudby a bratr zpívajícího kytaristy Oldy Rypara, s nímž učinil první zásadní hudební kroky, asi nemohl muzice uniknout, ani kdyby byl býval chtěl. „Taťka se rozhodl, že jeho oba dva synové budou muzikanti, a tak jsme od šesti let začali s bráchou chodit na flétnu. V tomhle věku je ještě příliš brzo chodit na kytaru. Na tu jsem začal hrát v devíti společně s klarinetem a poté se musel rozhodnout, čemu se věnovat dál. Jestli klarinetu, nebo kytaře. Taťka je dechař, tak by se mu byl víc zamlouval klarinet, ale já už se viděl, jak běhám někde s kytarou po pódiu, a tak kytara vyhrála. V roce 1988 jsem udělal talentovky na konzervatoř do Ostravy a tam jsem klasickou kytaru vystudoval. Pokud se týče hudby, kterou jsem slýchal, byli to hodně The Beatles, které mám rád do dneška, také vážná hudba – různé klarinetové koncerty – a rádi jsme poslouchali na Svobodné Evropě vždycky od čtyř hodin odpoledne Tvrdou padesátku Karla Kryla. Tam jsme slýchali věci, které tehdy u nás nebyly k sehnání. Tvrdá muzika typu Metallica mě vůbec hodně chytla. Ještě za komančů na konzervatoři jsem začal nosit vlasy, nášivky – což se moc nelíbilo, ale po roce přišel 17. listopad a bylo to.“
Stejně jako si Renda Rypar v konzervatoristických časech rozšiřoval obzory v hudbě vážné, začal k prvotním vzorům typu Iron Maiden, Accept či Slayer poslouchat Chicka Coreu, Stinga a podobnou hudbu. Právě široký záběr od klasiky přes metal až po jazz a inteligentní pop je v jeho autorském i muzikantském rukopise znát dodnes. Velmi záhy začal získávat i první praktické zkušenosti. „S bráchou jsme asi ve třinácti založili trashmetalovou kapelu Kletba a já potom hrál chvíli po tancovačkách. Tam jsem se učil všechny ty Metalliky, Slayery... což byla ve čtrnácti dobrá škola. A pak už jsme zase s bráchou založili kapelu Eleison.“
Dál nejedu, vystupuju v Praze
„Když mi bylo osmnáct, onemocněl jsem na půl roku mononukleózou, byl jsem doma, nemohl chodit do školy, a tak mi taťka sehnal noty Stevea Vaie a já podle nich od rána do večera mastil. Chytnul mě taky Joe Satriani, později Jeff Beck a další. Pak jsem ale začal čím dál tím víc zjišťovat, že sóla nejsou všechno. Teď už je skoro nehraju, daleko víc mě zajímá zvuk a muzika sama o sobě než sóla.“
Nicméně vybroušená technika precizního hráče byla vizitkou Rendy Rypara už od prvních okamžiků, kdy jeho jméno začalo vstupovat do povědomí rockových fanoušků. Stalo se tak okolo roku 1993 opět bok po boku s bratrem Oldou. Náhoda tomu chtěla, že je svedla dohromady s basistou Jardou Jankem a přivedla k nahrávání debutového alba společné kapely Eleison v ostravském Citronu. Deska měla původně vzniknout pro americkou firmu CABC International „Ale když jsme ji natočili, zjistili jsme, že firma nezaplatila ani studio, natož aby udělala s deskou něco dalšího. Od té doby jsem v těchto věcech hodně opatrný.“
Album se v následujím roce 1994 přece jenom na světě objevilo, a to pod značkou firmy AB. Mělo však ještě jeden důležitý přínos: „Posílali jsme tu desku kam jsme mohli, do Německa, do Francie a jedna francouzská agentura skutečně zareagovala, pozvala nás a my jsme tam začali jezdit na koncerty. Hrávali jsme šňůry ve velkých městech jako Paříž, Bordeaux, v klubech, kam bychom se jen tak nedostali. Hrávali jsme se známými francouzskými kapelami, takže nás viděla spousta lidí a myslím, že jsme v té době měli ve Francii větší zázemí než tady.“
Ostrá, inteligentní a velmi kvalitně odehraná muzika Eleison si ovšem nacházela publikum i u nás, byť například ani jedna ze tří desek, které Eleison v průběhu deváté dekády vydali, to neměla s distribucí lehké, natož pak ideální. Současně také Renda stačil vyměnit své rodné město za metropoli, a to způsobem dosti jednoznačným. „Myslím, že jsme končili naši druhou nebo třetí šňůru po Francii. V půl třetí ráno jsme dohráli v pařížském klubu La Peche a rozjeli se domů. A já se cestou rozhodl. Když jsme byli v pět hodin odpoledne u Národního divadla, řekl jsem klukům – dál nejedu, vystupuju v Praze. Vzal jsem si kytaru, baťůžek a bez práce, bez bydlení jsem v Praze zůstal. V první fázi mi hodně pomohl Jarda Špulák, který mi sehnal podnájem. Já po čtrnácti dnech zjistil, že peněz z Francie zas až tak moc není, že začínají docházet, a tak jsem nějaký čas dělal všechno možné. Pracoval v baru, točil pivo a po pravdě řečeno, muzika byla trošičku stranou. Dali jsme dohromady poslední sestavu Eleison, kde se brácha ujal basy a na bicí začal hrát Roman Lomtadze. A tahle sestava oficiálním způsobem funguje dodnes, kapela nezanikla, ale už delší dobu spí.“
Od sezóny Druida k euphonii
Důležitým aktérem v dalších dvou hudebních krocích René Rypara se stal charismatický seveřan Tomáš Hájíček, frontman kapely Krucipüsk. V období utlumeného fungování tříčlenného Eleisonu se s Rendou sešel a shodli se na nové sestavě Krucipüsku, v níž by se René ujal kytary a basy pak jeho parťák z minulých let Jarda Janek. Současně se zrodila ještě další formace, z dnešního pohledu poněkud nepřesně pojmenovaná, One Season Band. „Kapela původně vznikla jednorázově pro vystoupení na vyhlašování cen ankety Žebřík v Plzni. Pak nás to ale začalo bavit a už to trvá čtyři roky. Nezkoušíme, sem tam se sejdeme a sem tam, třeba na festivalech, si spolu zahrajeme.“
One Season Band se ustálil na kytarové dvojici Michal Pavlíček a Renda Rypar, k base si ze studia odskakuje Milan Cimfe, za bicími pracuje Michal Pavlíček junior a sólový mikrofon patří Tomáši Hájíčkovi. Nicméně ani nápad nového Krucipüsku nebyl zameten pod koberec. Naopak. Jeho výsledkem se stalo prozatím poslední album kapely, vydané pod názvem Druide! v roce 2004. Deska, která je po stránce hudby takřka výhradním dílem Rendy Rypara. „Když píšu písničky, začínám buď od nápadu, který může přijít třeba i při chůzi po ulici, a který si zaznamenám na diktafon, nebo od riffu. To si říkám, že jsem na koncertě, stojím pod pódiem, poslouchám a snažím si představit, jak bude riff znít z jeviště.“ Paradoxní je, že řada písniček z ostré, syrové, prostořeké desky Druide! vznikla prapůvodně na Rendově chalupě na Vysočině, přesněji řečeno v lese s kytarou na klíně. V řadách Krucipüsku strávil René Rypar zhruba dva roky, nicméně i tohle spojení patří minulosti, „V době, kdy jsme dokončovali Druida, mi volali kluci ze Support Lesbiens, že by se se mnou chtěli sejít. Myslel jsem si, že potřebují kytaru na výpomoc na nějaké velké turné a až od nich jsem se dozvěděl, že shánějí kytaristu natrvalo. Souhlasil jsem, ale už tehdy jsem tušil, že jednou přijde den D, že Support Lesbiens a Krucipüsk nepůjdou dohromady, a že se jednou budu muset rozhodnout. Rozhodování to bylo těžké, promyslel jsem všechna pro i proti a rozhodl se pro Supporty.“
Do řad Support Lesbiens vstoupil Renda nejen jako kytarista, ale i jako jeden z autorů repertoáru, na němž se kapela podílí kolektivně. „Je to jiný systém práce. U Krucipüsku jsem měl nějaký nápad v hlavě, přinesl ho na zkoušku a tam se dodělával. V Supportech je to tak, že každý má doma počítač, písničku co nejdetailněji připraví, přinese ji k Hynkovi do studia, pak se z jednotlivých věcí vybírá a dodělávají se. Celou dobu má člověk poměrně jasnou představu o tom, jak asi bude ta která věc znít.“
Coby člen Support Lesbiens se Renda poprvé představil na desce Midlife v roce 2004 a podruhé na aktuálním albu Euphony and other Adventures z konce září letošního roku. S ním jsou úzce spjaty i nejbližší Rendovy pracovní plány. Na příští rok chystají Support Lesbiens k téhle desce turné a i v tomto ohledu tvoří kolektivně a sjednocují své představy nejen o tom, jak budou jednotlivé písničky koncertně znít, ale i jak bude turné vypadat pódiově a scénicky.
Kytarista René Rypar se narodil 17. 12. 1973 v Novém Jičíně. Je absolventem ostravské konzervatoře v oboru kytara, prošel skupinami Eleison, Krucipüsk, One Season Band, zahrál si v kapele muzikálu Tajemství, je členem Support Lesbiens. Působí nejen jako instrumentalista, ale i jako autor hudby.
Nástroje
Gibson Les Paul Standard
Fender Telecaster
Takamine EF–317
Klasická kytara Horst Fitz
Aparatura
Mesa/Boogie Dual Rectifier solo head
+ box Mesa Recto
