Vážení přátelé baskytarového vesmíru, „zneužití se trestá“ - takovou vizitku by měla mít pověšenou každá pětistrunná baskytara na struně H. Proč? To si právě povíme v tomto dílu baskytarového seriálu.
Basový tón je každý spodní tón akordu. Například tón C1, pokud je spodním tónem ve složení C1-E1-G1-C, je základním basovým tónem tohoto akordu a může být zahraný třeba i na baskytaře. Dnešní tzv. moderní hudba je dnes vecpaná úplně zbytečně do okrajových basových poloh. A aby se tohle nějak odůvodnilo a zafixovalo, dá se tomu název nového hudebního stylu a směru.
Jaký tohle má smysl? Akusticky je to holý nesmysl, protože takto vám hudba přirozeně znít nebude. Krajní tóny subkontra H, kontra C až E jsou zvukovým kořením, kterým je potřeba šetřit. Budete-li hrát a „drtit“ neustále prázdnou strunu H po celou skladbu, určitě tak nezaujmete posluchače, protože tak nízko položený tón je prostě na pokraji slyšitelnosti, co se týče intonační výšky tónu. Budete nezřetelní a nezajímaví! Tyto hluboké tóny naopak berte vždy jako zpestření, které má zdobit vaši hru na baskytaru. Píši o tom záměrně, protože slyším často baskytaristy, jak ve skladbách nesmyslně a nevkusně používají okrajové nejhlubší tóny na struně (znějící) subkontra H, viz ukázka 1.
Transpozice struny H na A nebo ještě níž mi připadá jako bydlet jen ve sklepních prostorách, i když mám celý dům i s krásným podkrovím. Plytký a nudný obsah hrané skladby krajními tóny na struně H se nijak nezmění. Jen ta plytkost začíná o dost hlouběji a někdy i hloupěji... Barevnost při hře je to krásné a žádoucí. To už věděli skladatelé vážné hudby, že je potřeba mít ve skladbách vrchní a spodní vrchol.
Raději hrajte tyto tóny o oktávu výš, viz ukázka 2. S vkusem a nápadem můžete ve skladbě hluboké tóny použít, ale co je velmi důležité, že nemusíte! Klavírista také nevypotřebuje všechny krajní tóny, jenom ty, které jsou pro danou skladbu zásadní a důležité. Buďte úsporní, šetřete tóny, aby se tak nestaly zbytečnými.
Jiné je to u nástroje, který má šestou strunu C. Můžete zastoupit kytaru, klávesy a part určený pro ně hrát vy, nebo je barevně podpořit a hrát to samé v unisonu, druhý hlas apod. A zase: Můžete, ale nemusíte!
Krajní tóny si nechejte třeba na refrény písní. Frekvenčně tak ve skladbě něco nového přinesete, co tam ještě před tím nebylo. Aranžérsky podpoříte skladbu možností vašeho nástroje, která umí zahrát tak hluboké tóny, jako žádný jiný nástroj (klávesy také, ale synteticky).
Jsou baskytaristé (mezi ně patřím i já), kteří pětistrunné nástroje vůbec nepoužívají a vystačí si tak s rozsahem klasického čtyřstrunného kontrabasu, z kterého baskytara vzešla.
Nechci, aby to vyznělo tak, že vám někdo zakazuje hrát okrajové tóny, jen bych vám přál, aby to bylo pro samotnou hudbu vždy přínosné a nejen „hluboké“...
Pátou strunu H využívejte například k zdůraznění barvy nástroje. Tón E na 5. políčku struny H bude znít určitě sametověji než prázdná struna E. Využívejte i možností zůstat v poloze a zahrát hlubší tón mimo rozsah čtyřstrunné baskytary. Tím se vám otevřou další hráčské možnosti techniky hry na baskytaru.
Struna H je jistě okouzlující, ale aby hluboké tóny na ni hrané zůstaly kouzelné, šetřete s nimi! Sluch posluchače se tak stane lačným po dalších a vy je budete servírovat přesně tak, aby měly ten správný účinek. Teď je asi ten správný moment vám napsat jednou „H“ a stačí :-).
Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com. Těším se na naše další setkání!
