Píle, talent a poctivý přístup. To je základní kámen úspěchu. Tímto směrem se vydal i bubeník Dan Med. Poprvé jsem ho naživo viděl hrát právě v kobyliském big bandu, později i na živých videích jeho kapely Afterglows. Herně se pohybuje od jazově bigbandového hraní až po rockové hraní s využitím hry na dvojpedál s pojetím spíše přímočaré hry pro kapelu. Ale občas si neodpustí výlet do technického zahuštění.
Jak jsi začal s hudbou? Co nebo kdo tě k ní přivedl?
K hudbě mě přivedli rodiče v šesti letech. Táta hraje na kytaru a s bratrem nás odmala vedl k muzice. Bratr začal dříve hrát na keyboard a mně, protože jsem do všeho mlátil, babička pořídila staré Amatky a cesta bubeníka byla jasná. A abych nezískal špatné návyky, bylo mi téměř nařízeno začít chodit na hodiny bicích k panu Kymplovi. Vrchol toho roku nastal, když mamka dostala k Vánocům od táty baskytaru a vznikla v tak rodinná „Medovic kapela“.
Jak často cvičíš?
V pubertě jsem si bohužel udělal od bicích tří roční přestávku, což mě poměrně zbrzdilo, ale nyní se učím pod vedením pana Zimy a snažím se tomu věnovat tři až čtyři hodiny denně.
Kde hraješ?
Hraji v jazzrockovém big bandu pod ZUŠ Klapkova, zvaném BzzušBand, a prošel jsem si několika kapelami. Poslední těleso, jehož jsem i zakládajícím členem, je skupina The Afterglows.
S jakým basákem by sis rád zahrál a proč?
Nejoblíbenějšího basáka asi přímo nemám, ale mám velmi rád Tonyho Levina, obzvlášť z hraní s Peterem Gabrielem a nebo s Liquid Tension Experiment. Dále mám hodně rád Leeho Skara od Phila Collinse. Na něm je vidět, že si to prostě užívá.
Jaký máš názor na techniku?
Bez techniky se hráč nemůže stát bubeníkem v opravdu hudebním slova smyslu. Správná a dobře naučená technika dovolí bubeníkovi hrát s lehkostí, přesností, rychlostí, a hlavně s kontrolou. Je to podle mě základní stavební kámen hry každého bubeníka, který když se opomene nebo podcení, tak se člověk dostane časem do určité úrovně, na které bude hrát, ale nedovolí mu to jít dál.
Co bys doporučil začínajícím bubeníkům?
Kromě klasických věcí, aby si našli učitele a byli trpěliví při cvičení. Taky aby víc cvičili, než hráli. Zamyslete se, na jaké úrovni chcete bubnovat a jakým bubeníkem se chcete stát. Není to jednoduchá cesta, vyžaduje obrovskou dávku času, trpělivosti, soustředění a fyzické námahy.
Kontakt:
Daniel Med
+420 608 670 675
