Tak tohle je zajímavé - když se totiž jen tak mezi řečí někoho zeptáte, jaké holandské skupiny by spatra mohl vyjmenovat... Většinou uslyšíte, že Van Halenovi pocházejí z Holandska, pak si fanoušci ženského elementu za mikrofonem a symfonického metalu vzpomenou na Within Temptation, pamětníci nezapomenou na Focus a kytaroví šílenci uvedou hardrockové Livin’ Blues.
Dobrý sice, jak by řekl klasik, ale je toho více, co tento rozlohou 136. stát světa znamenal na mapě rockového fenoménu. Pojďme na to a doplňme si tak o další kousek skládanku hudebních scén, kterou jsme začali skládat v předchozích dílech (Magyar rockzene nagyjai, Polscy wielcy rocka, Velikáni slovenského rocku, Giants der deutschen Rockszene a Giants of Australian Rock Music.
De jaren vijftig (Padesátá léta)
V padesátkách se toho v Nizozemsku moc nedělo. Tielman Brothers s rockandrollovou hitovkou Rock Little Baby of Mine či indonéské duo Blue Diamond s hodně úspěšným singlem Ramona sice zabodovali (obě tělesa pocházela z indo komunity v Haagu), ale rock and roll se do této země nedostával tak masivně, jako tomu bylo v jiných evropských zemích. Ten pravý boom propukl až v následném desetiletí.
Beroemde jaren zestig (Slavné šedesátky)
Holandská scéna jako by rovnou bez úvodních padesátek skočila do rockových vod, a to velmi výrazně. Roku 1961 vznikla výrazná skupina Golden Earring, která do současnosti vydala na dvacet pět studiových alb. Její tvorba se v tomto desetiletí zakládá spíše na popověji orientované písničce typu Dong-Dong-Di-Ki-Di-Gi-Dong, s níž mají na domácí scéně úspěch. Ale s přerodem dekád se kapela začíná orientovat na hard rock, což jí přináší ne nevýznamný úspěch na světové scéně - její celosvětový hit Radar Love vynesl album Moontan až na 12. pozici i v Billboardu a album je ověnčeno zlatem! Úspěch pak kapela výrazněji zopakuje v roce 1982, kdy hardrockovým albem Cut a skladbou Twilight Zone vystoupá na 24. pozici v Billboardu (v Kanadě je ještě úspěšnější). Tato kapela počínaje svým čtvrtým albem neopustila první místa holandských anket.
Bluesrockovou scénu dobře obsazují Cuby and Blizzards, vzniklí roku 1964, kdy už svým debutem Desolation pronikají na anglosaskou scénu. A vůbec ne špatně, protože společně, hrají a nahrávají i s takovými jmény jako John Mayall, Eddie Boyd, Alexis Korner... Kapela končí smrtí svého protagonisty, Harryho Muskee roku 2011.
V této dekádě také o sobě dává vědět jedna z prvních mezinárodních osobností, kterou je jazzrockový kytarista Jan Akkerman. Vystupuje vlastně už od svých dvanácti let a v tomto desetiletí působí v kapelách Friendship a Brainbox. Ovšem o něm ještě uslyšíme. Pokud bych mohl doporučit výbornou kompilaci, tak The Complete (2018, Red Bullet).
Hned prvním albem mají i na americké scéně výrazný úspěch poprockoví Shocking Blue s nepřehlédnutelnou Mariskou Veres za mikrofonem. Do svých melodických skladeb se nebojí importovat i další prvky rockové hudby, takže se poměrně dlouho dokážou držet na scéně (do roku 1974). Jejich pozice byla ale zabetonována obrovským hitem Venus, který atakoval i první místa ve světových hitparádách, a to včetně USA.
Námi již zmíněna artrocková formace Brainbox vzniká roku 1968 a stává se předobrazem dalšího působení Jana Akkermana v kapele sedmdesátých let, ve Focus. Máme zde svým významem ale ještě dvě velké kapely, které musíme uvést. První z nich je George Baker Selection, která vzniká roku 1969 na základě předchozí formace Soul Invention. Jejich pop rock je zejména v Evropě hodně populární záležitostí, za všechny skladby jmenujme jásavý pop Paloma Blanca...
Ale to další jméno, to už je rocková síla: Roku 1968 vzniká kapela Livin’ Blues, hardrockový a bluesrockový skvost holandské scény. Vyrůstají nejdříve na R & B, koketují i s funky (viz hit Boogie Woogie Woman), ale už jejich Wang Gang Doodle z roku 1970 ukazuje na jejich hardrockové směřování. Muzikantský vrchol jednoznačně přinášejí desky Live ’75 a zejména studiovka Blue Breeze s nádhernou úvodní skladbou Shylina. I druhá věc, Back Stage je super nemluvě o dalších... Obrovsky silné album, které si rozhodně zaslouží pozornost i dnes. Skupina se nakonec neudržela, ale její jméno z tohoto období by nemělo být zapomenuto.
Byli jste letos o prázdninách v Holandsku, Nizozemí, Nizozemsku nebo v Nizozemském království? A bylo to v Evropě? A co byste řekli? Holandský bigbít nebo nizozemský rock, a co kapela z Nizozemí... Takže v dnešním přehledu kapel bychom mohli zařadit kapely z Haagu do Jižního Holandska, Jana Ackermana do Severního Holandska a například Cuby and Blizards pocházejí z provincie Drentsko. Ale neuděláme to. Snad jen přidáme, že Nizozemsko vzalo svůj název opravdu od slov neder a land, tj. nízká země, zatímco Holandsko není odvozeno od slov hol a land, což by dávalo též smysl jako nízká země, ale od slov holt a land, tj. země lesnatá.
De cruciale jaren zeventig (Zásadní sedmdesátá léta)
Sedmdesátky přinášejí tři zásadní jména. První z nich jsou již vzpomínaní Focus s Janem Akkermanem a klávesistou, zpěvákem a flétnistou Thijsem van Leerem. Celosvětově uznávaná kapela roku 1971 doslova vrhá na scénu progresívní hit Hocus Pocus, který obletěl světové scény a díky tomu je jejich druhé album v USA zlaté a obsazuje 8. příčku (v Anglii dokonce druhou). Jejich progresívní art/jazz rock boduje i na dalších dvou albech. Nakonec se kapela z obecného povědomí vytrácí, ale ona základní šlápota na počátku sedmdesátek byla hodně výrazná. To je vlastně první celosvětová záležitost. Druhou se stává projekt bratří Van Halenových, ale přece jenom platinová smršť Van Halen (vznikají roku 1972) je jednoznačně americkou záležitostí (Van Halenovi jsou v USA od roku 1962). Třetím jménem, které zviditelnilo Holandsko na hudební scéně, byli mezi popem a country se vyskytující Pussycat, a to zejména se svou hitovkou Mississippi, která vystoupala roku 1975 na první místo dokonce i v Anglii (u nás to přezpívala Petra Černocká). Kapele ale její úspěch dlouho nevydržel.
Z této dekády můžeme ještě uvést artrockové Supersister (s nezbytnou flétnou), jimž první alba vycházela u Polydoru, taktéž artrockové, v tomto ranku jeden z nejvíce podceňovaných souborů Kayak, na rock and rollu postavenou tvorbu Hermana Brooda (zemřel roku 2001) a jedny z prvních hard & heavy, spíše metalových souborů, Picture, kteří si udělali jméno mj. i jako support na světových turné s AC/DC, Saxon, Tedem Nugentem, Rose Tatto a dalšími.
Zwak tachtig (Nevýrazné osmdesátky)
Osmá dekáda tak trochu přešlapuje na místě. Zajímavé je znovuobjevení se Jana Akkermana, který na konci tohoto desetiletí natáčí dvě alba jako člen powertria Forcefield, kde působí s Rayem Fenwickem a Cozym Powellem. V této době o sobě dává vědět kytarista Adrian Vandenberg, který ještě předtím, než se celosvětově proslavil ve Whitesnake, působí v hardrockovém kvartetu Vandenberg (jejich debut se v USA dostal do Top100). Ovšem z ostatních jmen můžeme uvést snad jen elektronické Clan of Xymox, vyvíjející se od novoromantiků po indie pop, rap-rockové Urban Dance Squad s ceněným hiphopovým singlem Deeper Shade of Soul a dvě metalová jména - od počátku k death a thrash směřující Pestilence a poté The Gathering, začínající svou tvorbu ve vodách atmospheric doom metalu a poté se vyvíjející spíše k experimentálním stránkám rockové hudby, kdy se nechávají ovlivnit jak tvorbou třeba Radiohead, tak i Dead Can Dance...
De symfonische jaren negentig en het nieuwe millennium of wie zei dat we geen bergen hebben? (Symfonické devadesátky a nové milénium aneb Kdo říkal, že nemáme hory?)
Až teprve v následném desetiletí a v dalším miléniu o sobě holandská scéna dává vědět výrazněji. Vedle saxofonistky a zpěvačky Candy Dulfer (spolupracovala s Madonnou či třeba s Davem Stewartem, Davidem Gilmourem a Vanem Morrisonem), thrash ‘n’ death metalových Legion of the Damned a artmetalového one man projektu Ayeron (doporučuji alba The Theory Everything či The Source) jsou to jednoznačně symphonicmetalové bomby. Jaké? První z nich, After Forever, se stali známými při veškeré úctě k jejich tvorbě zejména proto, že se jejich zpěvačka stala zpěvačkou kolosálních finských Nightwish, kdy svou přítomností vyřešila stigma jejich druhé vokalistky, Anette Olzon, která nestíhala party původní pěnice Tarji Turunen.
Druhým jménem jsou monumentální Within Temptation s krásnou Sharon den Adel u mikrofonu. Kapela, inspirovaná Nightwish (vím, že tato poznámka se mnohému fanouškovi nelíbí, ale vliv Finů je na tuto scénu zásadní), vytvořila a spolu se svými finskými kolegy přispěla k definování současné podoby severského symphonic metalu/rocku a to takovým stylem, že vliv tohoto evropského proudu přesáhl i přes Atlantik. O tomto fenoménu jsme už v tomto seriálu psali.
Kapela se už svým druhým albem dostala do anglických žebříčků, kde deskou od desky postupovala vzhůru - jejich silné dílo Hydra obsadilo vysoká místa skoro na všech evropských anketách včetně UK. V současné době je to právě tato kapela, která nejvíce reprezentuje holandskou scénu. Její snažení pak podtrhují i další soubory tohoto ražení, z nichž nejvýznamnější je jistě Epica se sympatickou zrzkou Simone Simons za mikrofonem, které se vedle evropských žebříčků podařilo proniknout od Requiem for the Indifferent i do Billboardu.
Závěr?
Ano, mohli bychom zmínit celou řadu dalších jmen a umělců, ale tito zanechali výrazné stopy na celkovém dějišti současné rockové hudby. A tato scéna nás ještě hodně překvapí. Osobně fandím Within Temptation, další velká historická jména, na která nedám dopustit, jsou Focus a Livin’ Blues. Uvidíme...
