No to je tedy téma... Má to vůbec někdo z českých muzikantů?
No ale právě ten fakt, že nejde o zcela běžnou záležitost, nás přiměl k tomu, abychom se na ní podívali trochu blíže. V době, kdy tento článek píšu, se úplně kvůli wu-chanskému šmejdu zastavil kulturní život - takže potom může zase přijít boom, a co my víme - možná, že to bude tak intenzívní, že kytaristé nebudou moci, chudáci jedni, cvičit jinde než na cestách… A to, aniž by vytahovali svá ceněná a vypiplaná koncertní děla…
A protože se opravdu nejedná o běžnou záležitost, vezmeme si dohromady jak akustiky, tak i elektriky.
Pojďme si nejdříve připomenout dva základní fakty. Za prvé je nutné vědět, že vedle atypických modelů kytar na cesty u některých proslulých či méně proslulých firem se vlastně do tohoto ranku dají směle řadit modely firmy Steinberger. No jistě!
A za druhé je potřeba vědět, že existuje výrobce kytar značky Traveler Guitars, který se přímo specializuje na tento druh sortimentu. Ale vše popořadě.
Ještě poznámka: Určitým mezidruhem, pokud to tak můžeme nazvat, jsou i tzv. silent kytary, tedy nástroje, které, např. u Yamahy, jen naznačují luby tvar nástroje, ovšem v podstatě zaberou stejně tolik místa jako každá běžná kytara.
A upozornění: Je třeba si tuto kategorii neplést s tzv. dětskými kytarami či kytarami „tříčtvrtkami“ nebo „půlkami“ - jejich zaměření jde jiným směrem. No vida, řekne rejpal, a co třeba ukulele? No ale to je přece jiný nástroj, odvětí klidně pedagog (to se mi opravdu jednou stalo na přednáškách…).
Takže co vlastně rozumíme pod kategorií cestovní kytara? Obecně můžeme tvrdit, že se jedná o nástroj, který má většinou normální, tedy běžnou menzuru (to by pak ono horečné cvičení na cestě mohlo být při přechodu na standardní nástroj dost kontraproduktivní), ale stavba či konstrukce je pojata tak, aby zabral co nejméně místa. A aby byl i odolný vůči útrapám cest. Že zde nejde primárně o kvalitu zvuku, je nabíledni. Že zde nejde o vzhled, je jasné také. A že jde často o opravdu netypické nápady, hraničící snad se vším (viz tzv. skládací kytary), je v několika případech až „donebevolající“, jak zaznělo v jednom úžasně pohodovém českém (tedy jihočeském) filmu.
Pojďme si nejdříve uvést onu firmu, která přímo v názvu nese pojem cesty, tedy Traveler Guitars. Firma existuje od roku 1992 a za celým nápadem stál Leon Cox, který v garáži u svého domu dal dohromady první prototyp, kdy ho při pohledu na stetoskop (jeho manželka pracovala v nemocnici) napadlo umístit ho někam na kytaru a umožnit tak muzikantovi vysoce soukromý poslech své hry, aniž by k tomu potřeboval další zesílení či nějakou baterii.
Potom se leccos zkoušelo pokusem a omylem a první model byl prodán 23. července 1993. Nápad se zalíbil investorům a výsledkem je dodnes více než devadesát tisíc nástrojů prodaných po celém světě…
Firma nejdříve přišla se svým originálním tvarem - v současnosti ji zastupují modely série Ultra Light Electric, mající k „tělu“ nástroje instalovanou opěrku na nohu, osazené jedním singlem a mechanikou, umístěnou ve výřezech „trupu“ nástroje. Aby byl korpus co nejtenčí, mechanika je připevněna na dvou blocích, které jsou přišroubovány zezadu ke korpusu: „Je to jako nůž švýcarské kvality pro kytaristy,“ prohlásil Wolf Hoffman z Accept.
Tato řada je také rozšířena o modely pro náročnější - jde o sérii Pro-Series, která má jinou konstrukci a do které lze „zapojit“ právě i stetoskop. Dva modely řady Mod-X mají navíc i druhou opěrku. Dalšími vylepšeními (zejména konstrukčními) jsou pak opatřeny řady Speedster (bez nožní opěrky).
Výrobci také chytře zamířili i do oblasti tvarů inspirujících se klasickými značkami. Takže milovníci Stratocasterů si mohou vybrat ze série Travelcaster se třemi singly, přepínačem i běžnými knoflíky (tam už je tělo masívní a najdeme zde i tremolo). Zastánci Les Paulů si mohou pořídit modely EG-1, osazené jedním humbuckingem s instalovanou ladičkou, výstupem pro sluchátka a vstupem třeba pro podklady z „empétrojky“. Ti, kdo mají „ten dolní roh“ raději ostřejší, tedy obdivovatelé tvaru les Paulů, ale dávající přednost značce ESP/LTD, si jistě vyberou z řady LTD EC-1 s aktivním humbuckerem. No a fanatici do Ibanezů a Superstratů jistě nepohrdnou modely řad Vaibrant, což je vlastně kytara s ultramalým tělem (mechanika je na hlavě), a to ve dvou sériích, Standard a Deluxe s tremolem Floyd Rose. To byly elektrické kytary.
U akustik je firma neméně vynalézavá. I zde kraluje série Ultra Light, a to jak pro kovové, tak i pro nylonové struny. Pokud by někdo rád standardnější tvar korpusu s již vestavěnou elektronikou, běžnou u akusticko-elektrických kytar, tak pro něj jsou zde dvě série. První z nich, Escape, je konstrukčně stále ve stylu značky Traveler (takže mechanika je uvnitř korpusu), druhá, AG Series, uchycuje struny i na korpusu.
No a jak si jiné firmy poradily s touto výzvou?
Úplně brutální je kategorie tzv. skládacích kytar. Patří sem třeba výrobek Stewart Electric Travel, což je v podstatě rozvedená myšlenka šroubovacího krku ad absurdum. Obě dvě části, krk i korpus, do sebe totiž jen zaklapnou. A struny? Ty jsou nataženy pořád a pak se to jen „přiladí“…
No a kdo by si myslel, že tohle jde dělat jen u masívních elektrických kytar, tak by se mýlil. Tuhle neskutečnost totiž lze provádět i s akustikami…
Mezi klasické cestovní kytary jistě patří v této kategorii již klasický model firmy Fernandes, a to ZO-3, který má už i zabudovaný aparát s reproduktorem (o výkonu pěti wattů). Napájen je baterií.
Mezi další pokusy pak jistě patří korejský model Castar Ministar, kde jakékoli podpěry a úchyty představují pouze dráty, připevněné… vlastně jen k prknu.
Řešením je i přístup à la Shredneck s ultrazmenšeným klasickým tvarem těla, klasickým „ostruněným prknem“ je Anygig AGE, další klasikou je i třeba Hofner HCTSHCGO Cadillac Green Travel s typickým malým tělem. Měli bychom se zmínit i o modelu Russ Strobel, využívajícím V-tvar a majícím kolíky mechaniky na zadní části korpusu, patří sem i série kytar Höfner Shorty atd.
Zvláštní kapitolu pak tvoří série silent kytar firmy Yamaha. Ostruněné prkno, můžeme-li to tak říci, je doplněno na tvar nástroje čistě jen luby a veškerá elektronika a ovládání je tak v centrálním bloku.
Mohli bychom tak pokračovat dál, zmiňovat se o Epiphone Les Paul PeeWee, Lapstick či řadě Parlor Travel, ale to už by byly jen výčty. V každém případě pak ale nesmíme zapomenout na unikátní sérii klasické značky Martin, která uvedla na trh modely řady Backpaper. Jejich podlouhlá těla vlastně jen omezila klenutí nástrojů a bylo by vhodné poznamenat, že právě tyto nástroje letěly do vesmíru a jeden z exemplářů se ocitl i na Mount Everestu…
