Letem kytarovým světem - Elektrické kytary Rickenbacker, Kramer, Yamaha a Epiphone
Dnes se opět budeme věnovat kytarovým firmám. Zaměříme se na výrobce elektrických kytar. Zase si tak o kousek doplníme celkový přehled o kytarovém světě a přidáme si další dílek do jeho pestré a mnohdy i nepřehledné mozaiky.
Podívejme se tedy na historii a zakladatele firem, povězme si něco o koncepci jejich výroby, zkompletujme si jejich produkty (viz přílohy), přibližme si nejdůležitější modely a shrňme si osobnosti, jež na tyto nástroje hrají či někdy hráli (viz přílohy). To nám o charakteru nástrojů té které firmy řekne nejvíc.
Protože nás ale čekají firmy hned čtyři a protože jsme si historii jedné z nich (Yamaha) přiblížili v předminulém díle, kdy jsme hovořili o akustických kytarách, vezmeme je až na jednu výjimku trochu rychleji. Onou výjimkou bude firma Rickenbacker, jež si rozhodně zaslouží pro své nezastupitelné postavení na trhu kytar přece jen více pozornosti. Rozhodně vás ale nechci krátit na obsahu informací, na něž jste si na těchto stránkách již zvykli, takže všechny přílohy jsou uvedeny v obvyklém rozsahu.
Rickenbacker
Slavná a letitá firma, jejíž produkty pokryly hodně široké spektrum rockové hudby. Narozdíl od některých renomovaných výrobců měl Rickenbacker pronikavé úspěchy jak v kytarách šestistrunných, tak zejména v dvanáctistrunných nástrojích, nemluvě o jednoznačně velké oblíbenosti basových kytar - zde stačí jmenovat takové velikány, jako např. Chris Squire (Yes), Lemmy (Motorhead), Roger Glover (Deep Purple), Glen Hughes (Deep Purple), Steve Priest (Sweet), Geezer Butler (Black Sabbath), Cliff Burton (Metallica), John Entwistle (Who), Geddy Lee (Rush), Phil Lynott (Thin Lizzy), Paul McCartney a další.
Firma je dokonce velmi vážným kandidátem na post úplně prvního výrobce elektrické kytary. Ovšem tady je trochu nejasno...
Ve dvacátých letech minulého století hledal George Beauchamp, hráč na steel kytaru, možnost, jak zesílit signál z kytary. Spolu s Johnem Dopyerem, slovenským přistěhovalcem a opravářem houslí, zkusili přidělat ke korpusu nástroje troubu na způsob tlampačů u starých gramofonů. Victrola (jak výsledný hybrid nazvali) ve svém výsledku zklamala, takže se dvojice, doplněná o Rudyho Dopyera (Johnova bratra), zcela ponořila do pokusů s tenkými hliníkovými talíři, připojenými ke kobylce nástroje. Vzniklé rezonátory reagovaly velmi dobře, zejména jejich nejznámější prototyp Tri-cone, kde byly celkem tři rezonátory. Beauchampa výsledky nadchly a spolu s bratry Dopyerovými a milionářem Tedem Kleinmeyerem začali tyto Tri-plate nástroje dodávat pro firmu National.
Podnik byl otevřen blízko obchodu s hudebninami, jenž patřil švýcarskému přistěhovalci Adolphu Rickenbackerovi, majiteli společnosti RMC (Rickenbacker Manufacturing Company) a kvalifikovanému inženýrovi s širokým renomé. Vedle obchodu také vyráběl kovové korpusy pro National Company a některá jeho vylepšení mu dokonce zajistila místo prvního inženýra u tohoto výrobce rezonátorových kytar.
Roku 1928 se ale Beauchamp pohádal s bratry Dopyerovými tak, že dostal vyhazov. Důvodem bylo, že George chtěl firmu hnát do odvážnějších experimentů s elektrifikací nástrojů, Dopyerovi se tedy oddělili (založili firmu Dobro, což je zkratka DOpyer BROthers) a Beauchamp hledal firmu, která by chtěla pracovat s jeho vizemi.
V této době se již několik měsíců zabýval myšlenkou, jak převést chvění struny do nějakého zesilovače. Nejdříve dělal pokusys mikrofony, potom s jednou strunou a snímačem Brunswick z gramofonu, ale pak, po několika hodinách večerního kurzu elektroniky ho napadlo vytvořit první snímač, který se skládal z dvou podkovovitých magnetů, šesti tyčí a mnoha metrů drátu (k jeho navinutí použil buben pračky). Oba magnety obklopovaly struny a cívku.
Když prototyp zmenšil na použitelnou velikost, zašel k Harrymu Watsonovi (řemeslníkovi Nationalu) a v několika hodinách vyřezali pilkou, rašplí a pilníkem první elektrofonickou kytaru, později přezdívanou podle svého tvaru Frying Pan. S tímto výrobkem zašel k Rickenbackerovi, ukázal mu výsledek svého snažení a seznámil ho se svými představami. Oba dva se tehdy rozhodli, že zkusí založit firmu a budou nejen produkovat tyto nástroje, ale půjdou ve vývoji dál. V podstatě nemohlo jít o lepší spojení. Beauchamp měl sice skutečně vynalézavého ducha, ale bez nějakého určitého nasměrování. Adolph Rickenbacker měl tehdy již nejen kapitál, ale zejména značné zkušenosti, jeho nápady byly vždy postaveny na reálných odhadech skutečných možností a v neposlední řadě to byl velmi šikovný řemeslník a obchodník.
Vznikla tak firma Ro-Pat-In Corporation, kde Adolph byl prezidentem a George tajemníkem a pokladníkem. Výsledné nástroje byly produkovány pod jménem Rickenbackera, protože za prvé to bylo slavné jméno (Adolph byl bratrancem Eddieho Rickenbackera, tehdy populárního leteckého esa) a za druhé se přece jenom lépe vyslovovalo, než Beauchamp. Společnost si brzy změnila název na Electro String.
To se již Frying Pan začal objevovat na trhu. Šlo o hliníkové nástroje, jež neměly zpočátku velkou odezvu (už jenom díky malé stabilitě v ladění kvůli aluminiovému korpusu). Daleko větší ohlas měla bakelitová steel kytara Electro Model B, o níž můžeme prohlásit, že to byla vpodstatě první masivní elektrická kytara. Ještě větší úspěch pak měla kytara Electro Spanish, která se tak stala pravděpodobně první elektroakustickou kytarou. Na běžný dutý korpus akustické kytary (šlo o kytary Harmony) s dvěma f výřezy byl nainstalován snímač, známý z Frying Pan. Na víku byly dva knoflíky na ovládání hlasitosti a barvy tónu a také zdířka na jack.
I když ve třicátých letech propukla Velká hospodářská krize, firma se přes tyto potíže přenesla a začala produkovat i zesilovače, které mj. inspirovaly i Leo Fendera z Fullertonu - no není to vše krásně provázáno?
Značka Rickenbacker se začala objevovat i na dalších nástrojích, ale na začátku čtyřicátých let zemřel při rybolovu na infarkt Beauchamp (jeho pohřební průvod byl prý přes tři kilometry dlouhý). Nedožil se tak obrovského rozmachu kytar, které pomáhal navrhovat.
Z dnešního pohledu je ironií, že i když Adolph Rickenbacker vedl svou společnost Electric Strings dál a velmi dobře, přesto nijak zvlášť nevěřil v masový ohlas kytar. Roku 1953, tedy před samým prahem rockandrollové bouře, dokonce prodal svůj podíl společnosti F. C. Hallovi, majiteli prosperující firmy Radio-Tel a exkluzivnímu distributorovi Fendera.
Ten se rozhodl pod dojmem nástupu nových hudebních trendů výrazně zmodernizovat produkci Rickenbackerovy firmy, takže se na trhu objevily dva první výrazné modely, Combo 600 s jedním snímačem a Combo 800 se dvěma snímači. Nesly už většinu základních poznávacích prvků pozdějších kytar včetně designu hlavy. Ještě větší ohlas zaznamenaly první masivní baskytary s průchozím krkem, což byla tehdy pořádná novinka.
Ale to již přišla léta šedesátá a s nimi beatová či později rocková smršť. Beatles a jejich obliba v Rickenbackerech způsobila obrovský boom, který byl ještě přikrmen Rogerem McGuinnem z Byrds a dalšími osobnostmi. Lennon sám vlastnil čtyři Rickenbackery. Prvního si koupil v Hamburku (325, s vibratem Kauffman, blond, později přetřeno), můžeme jej slyšet na všech nahrávkách do roku 1964 (např. také v All My Loving). Druhou kytaru si pořídil počátkem roku 1964. Šlo opět o 325, ale celou černou s bílým krytem a vibratem Accent. Dalším Rickenbackerem byl model 1996, což bylo anglické označení pro americký model 325 (5 na konci znamenala vibrato). Anglický dovozce trval mj. na tom, že dovážené kytary měly mít místo výřezu f otvory ve tvaru kočičího oka, monofonní zapojení, vibrato atd. Tento model, jenž Lennon proslavil, se nakonec objevil znovu na trhu roku 1996 pod názvem Beatlebacker. Čtvrtou kytarou byla opět 325, ale dvanáctistrunná verze.
Typicky mlaskavý zvuk baskytar se rychle stal oblíbený v mnoha rodících se stylech. Dvanáctistrunné kytary, jejichž uspořádání strun (E+e, A+a, D+d, g+g', h+h, e'+e') je opačné než u jiných výrobců (běžně užívané je e+E, a+A, d+D, g'+g, h+h, e'+e') a tedy pro hru charakteristické (např. z hlediska vybrnkávání prsty), byly a jsou oblíbené stále. Design nových modelů se mění (pokud vůbec) jen velmi nepatrně, firma jednoznačně sází na klasické tvary. Šestistrunné kytary zaznamenaly návrat zejména v letech devadesátých - a to nejen díky obnovenému zájmu o hudbu let šedesátých a sedmdesátých, ale i díky Tomu Pettymu a jeho Heartbreakers a mladším kapelám typu R. E. M., Roxette, Oasis...
Měl jsem v rukách jak dvanáctistrunnou klasiku, tak i šestistrunné nástroje; můj bratr, který je baskytaristou naší kapely, vlastní mj. i model 4001, takže mohu prohlásit, že tyto nástroje jsou velmi charakteristické svým mlaskavým, cinkavým zvukem a ve srovnání s ostatními firmami mají typicky rovnoměrné rozložení podílu elektriky a dřeva na výsledném zvuku. Ta "dvanáctka" ale, to je opravdu zvuk, pokud ji někde uvidíte, zkuste si ji prohrábnout...
Kramer
V sedmdesátých letech se po Americe potuloval Dennis Berardi, obchodník s hudebními nástroji a bubeník, a stále přemýšlel nad tím, že by mohl zkusit vyrábět kytary, kde by důležitou součástí byl hliník. Berardi měl tehdy také zkušenosti s kytarami Travis Bean, jejichž šasi bylo hliníkové. Jako prodejce těchto kytar se časem seznámil s Garym Kramerem, který u Travis Bean pracoval jako distributor, a zkusil ho přesvědčit, že by spolu měli stavět kytary podle sebe. Gary s tím souhlasil, v říjnu roku 1975 od Beana odstoupil a spolu s Berardim založil značku Kramer. Do firmy také vstoupil investor Peter Laplaca, viceprezident společnosti Norlin, jež spolupracovala s Gibsonem, a úspěšný obchodník Henry Vacarro Sr.
První návrhy a produkty, které se na veřejnosti objevily v listopadu 1976, vycházely značnou měrou z Kramerových zkušeností u Travis Bean, takže šasi korpusu a krk byl z hliníku. I když šlo o nástroje velmi dobře zpracované, kytaristé jsou zvláštní národ, který preferuje klasiku, takže si je neoblíbili. I když hliníková konstrukce měla předejít kroucení krku a znamenala značné zjednodušení výroby, kytary byly neosobní, krky studily a vůbec - dřevo je dřevo. Právě tyto okolnosti přiměly Kramera už rok po zahájení výroby z firmy odejít.
Berradi a Laplaca se rozhodli pokračovat dál a dohodli se na ponechání jména Kramer. Poučili se však z ročních zkušeností, hliník nahradili dřevem (tělo většinou z olše, krk v drtivé většině z javoru a hmatník palisandrový), oprostili se od tvarů Travis Bean a zkusili nové tvary korpusů a hlav (např. hokejka, reverzní hlavy atd.). Obliba jejich nástrojů okamžitě vzrostla, ale ten hlavní zlom nastal až tehdy, kdy se s jejich kytarami vrhnul na pódia Eddie Van Halen.
Ten začal spolupracovat s Kramerem na přelomu let 1981 a 1982, kdy předmětem jednání byla úprava tremola Rockinger na jeho Kramerách. Pravým boomem pro firmu pak byla jeho signature Baretta, červenočernobíle pruhovaná kytara s jedním HB a knoflíkem volume, vzniklá úpravou modelu Pacer Special. Obrovský ohlas na Eddieho tvorbu a vzápětí poptávka po "té kytaře, jak na ní hraje Van Halen" přivedla firmu na celosvětový trh. Opustila zavedené tvary, vedle klasických hlav zavedla slavné "hokejky" nebo "banány". Tajnou zbraní společnosti byl vynikající kytarář a vývojář v jedné osobě Billy Connolly, jenž osobně postavil Eddiemu dvě z jeho kytar Kramer. Zde si zase dovolím trochu odbočit - povídá se, že Van Halen naléhal, aby hmatníky jeho kytar byly z javoru. Nechtěl totiž, aby se na trh dostaly naprosto stejné modely, na něž hrál sám...
V devadesátých letech se společnost dostala do problémů, nepomohlo ani výrazné rozšíření výroby o levnější modely a stavebnicové kytary, které v licenci chodily v dílech do méně atraktivních zemí, investoři vycouvali, a aby značka nezanikla, byla nucena se spojit s nějakou silnou firmou. Tou se nakonec stala Gibson Music Corporation. Od té doby firma uvedla několik nových modelů, soustředila se na nově vydávané staré série, ale v kuloárech se daleko více hovoří o společnosti Vaccaro Guitars, jíž založil Henry Vaccaro, finanční ochránce Krameru v jejich začátcích. Začal produkovat nástroje vycházející z původních myšlenek Kramer a nesoucí názvy jako X-Ray, Groove Jet, Generator X a Satellite.
Na Kramery jsem narazil mnohokrát, hodně mých žáků hraje na tyto modely, nejvíce z řad Focus, Striker, Standard a samozřejmě Baretta. Jak už historie napovídá, nepředpokládá se, že by si tyto kytary koupil zarytý bluesman či ortodoxní jazzový fanatik. To ovšem zdaleka neznamená, že jde o jednostranné kytary. Dovedou ale přinést hodně radosti zejména těm, co se orientují v rockové muzice a inklinují k jejím tvrdším (a rychlejším) formám (jeden můj student má ale skvěle vyhranou Classicu typu a la Telecaster, zapojuje ji do Voxe AC-30 a kvílí na ní 60. léta naprosto perfektně...).
Yamaha
O historii firmy jsme již hovořili v předminulém díle. Jenom dodejme, že od ledna 1989 otevřela Yamaha svou pobočku přímo v Hollywoodu. I když se s touto značkou setkáme spíše ve spojení s akustickými kytarami, má tato společnost na svém kontě několik velmi významných modelů, které stojí za to si trochu přiblížit. Zejména jsou to kytary SG, jež v současné nabídce firmy patří minulosti. Jeden z mých studentů čtyřicátníků vlastnil velmi zajímavou SG3000 blondku. Zvuk byl nasucho více středový, po zapojení do aparátu se dobře rozezněly vyšší frekvence (korpus má větší podíl javoru než např. u gibsonů, mahagon není celistvý, ale je v blocích). Nástroj sedl do ruky, silnější tělo zaručovalo stabilitu, snímače HB byly rozpínatelné. Ve srovnání s "esgéčky" od Gibsona zde ale byl menší sustain. Zajímavé a ne zcela typické řešení tohoto problému přinesla řada 2000, kde byla v korpusu pod kobylku instalována kovová destička. Na jednom festivalu jsem měl možnost shlédnout dvě další SG (1000 a 400, zapojené do Marshalla) a výsledek byl velmi příjemný, zejména ve skladbách, které byly postaveny na dlouhých tónech (kytarista jel přímo do aparátu, po cestě měl pouze wah pedál Vox).
Zvláštně působí i kytary SC. Jejich korpus je na první pohled trochu nezvyklý, při pohledu zepředu celé tělo "ubíhá" zkoseně doprava. Ale jak nástroj vezmete do ruky, velmi příjemně se na něj hraje.
Z masivních nástrojů už dlouho sklízejí největší ohlas kytary Pacifica. Jde o vysoce spolehlivé produkty, které svým zpracováním a zvukovými možnostmi nabízejí vyšší až luxusní standard hry. Původní myšlenka participovat na designu Stratocastera již není hlavní náplní této linie, ale pravda také je, že jednotlivé úpravy v osazení ve snaze oslovit co nejširší spektrum zájemců nejen znepřehlednily modelové řady, ale až na výjimky se tak dosáhlo ztráty původní charakteristiky zvuku.
Standardně dobrou pověst mají pololubové a celolubové kytary. V jednom studiu jsem narazil na celočerný SA model (vycházející z kytar ES-335), jenž měl vyměněné snímače, a když jsem ho zapojil přímo do pultu, tak produkoval velmi vřelý tón.
Ze všech modelů jsem na našich pódiích nejvíce narazil na řadu Pacific, už jenom pro jejich širokou použitelnost a jednu dobu i dobrou dostupnost (i modely levných řad své majitele nezklamaly a zcela ve smyslu japonské preciznosti u nich nedocházelo k těm neduhům, které se daly nalézt v této cenové kategorii i u jiných značek - kroucení krku, problémy s materiálem pražců...)
Epiphone
Kytary Epiphone jsou velmi vděčnými nástroji. Vy z vás, kteří na ně hrajete, víte, že až na výjimky se v případě masivních nástrojů jedná v podstatě o kopie modelů firmy Gibson. Jak by také ne! Gibson odkoupil Epiphone roku 1957 a využil tuto značku nejdříve k produkci kopií některých svých levnějších modelů. Od roku 1970 se výroba přenesla nejdříve do Japonska a potom do Koreje. Roku 1989 se ale produkce některých linií přenesla zpět do USA.
Firmu založil roku 1928 Epaminondas Stathopoulos, který jako první výrobce strunných nástrojů odvrhl převládající produkci mandolín a bendž a soustředil se v rámci vzestupu jazzové hudby na kytary. Už ve věku 24 let získal některé patenty, jež změnily konstrukci kytar už navždy. Můžeme zde jmenovat např. kovové táhlo v krku, první snímače s jednotlivými tyčemi pod každou strunu, ToneExpressor, což byl předchůdce dnešního wah pedálu - to abychom uvedli aspoň některé.
Ovšem nejdůležitější událostí bylo, když s firmou začal spolupracovat Les Paul, jenž už od začátku čtyřicátých let dělal pokusy s masivním korpusem. Jeho prototyp The Log, který měl kolem středového trámce dvě křídla z jedné kytary Epiphone, sklidil u Gibsonu nejdříve posměch (ten je kolem roku 1950, kdy Leo Fender přišel se svými kytarami, rychle přešel).
Firma v té době vyráběla lubové nástroje, na něž začali hrát přední jazzmani jako George Van Epps (firma mu vyrobila sedmistrunnou kytaru), Harry Volpe, Howard Roberts, Joe Pass a další. 60. léta a vlna Beatles, kdy Lennon hrál na pololubové epiphony, firmu (i když už byla pod křídly Gibsonu) zviditelnila. V současnosti drží kytaristé jako Lenny Kravitz či Noel Gallagher stále jméno Epiphone v povědomí.
Vedle masivních modelů kopírujících gibsony si firma podržela některé zvláštnosti, které podtrhují její výjimečnost. Jedná se zejména o pololuby a lubové nástroje. V prvním případě jde zejména o řadu Casino se snímači P90 či Sheraton s patentovaným frekvenzátorem (děleným struníkem), ve druhém případě mají výbornou pověst modely Emperor (zejména model Joe Pass), Broadway (také s frekvenzátorem) a kolekce kytar Zephyr.
Epiphony člověk potká často. Pololuby a lubovky se obecně (ne samozřejmě všechny) řadí k prvotřídním nástrojům (znám ze svého okolí dva muzikanty, jeden jazzman a druhý bluesman, kteří na své celoluby nedají dopustit - a to mají přístup i k jiným značkám), masivní nástroje dokážou v některých případech, přímo autorizované firmou Gibson, přinést i náročnějším uživatelům dobrý pocit ze hry.
Kdo hraje (či hrál) na Rickenbacker?
na šestistrunné nástroje:Peter Banks (Yes), Peter Buck (R. E. M.), James Burton, Glen Buxton (Alice Cooper), Michael Campbell (Tom Petty), David Crosby (v Byrds), Edge, John Fogerty (Creedence Clearwater Revival), Glen Frey, Per Gessle (Roxette), John Kay, John Lennon, Pete Townshend, George Harrison, Johnny Marr, Robbie McIntosh, Gram Parsons, Joe Perry, Tom Petty, Ed Roland, Patti Smith, Hilton Valentine (Animals), Joe Walsh, Bob Weir a další
na dvanáctistrunné nástroje:Bryan Adams, Jon Anderson (Yes), Peter Buck, Michael Campbell, Dave Davies (Kinks), Melissa Etheridge, George Harrison, Tony Hicks (Hollies), Steve Howe, Brian Jones, Jeff Lynne, Roger McGuinn, Tom Petty, Martin Rotsey (Midnight Oil), Mike Rutherford, Stephen Stills, Richard Thompson, Ed Vedder (Pearl Jam), Neil Young a další
Rickenbacker
obecné základní rozdělení, současné modely:
Linie - 300 (elektroakustické nízkolubové kytary: tělo/krk/hmatník: většinou javor/javor/většinou palisandr):řada 330 (2 snímače, mono): 330, 330/12 (12 strun)
řada 340 (3 snímače): 340, 340/12 (12 strun)
řada 360 Deluxe (2 snímače, vykládání trojúhelníkové, stereo): 360, 360/12 (21 strun)
řada 370 (3 snímače): 370, 370/12 (12 strun)
řada 380L (2 snímače, ořech/javor/javor): 380L Laguna
Linie - 600 (masivní kytary, krk z javoru):řada 650 (24 pražců): 650A Atlantis (2 snímače, vše z javoru), 650C Colorado (chromovaný hardware), 650D Dakota (ořech/javor/javor), 650F Frisco (africká dřeva), 650S Sierra (ořech, zlatý hardware)
řada 620 Deluxe (21 pražců): 620, 620/12 (12 strun)
řada 660 (javor/javor/palisandr): 660, 660/12 (12 strun)
Linie - C (elektroakustické nízkolubové kytary: hmatník z palisandru):řada 325 (3 snímače): 325C58 MG Hamburg (olše/olše), 325C58 JG Hamburg, 325C64 Miami (RIC vibrato, Accent vibrato, javor/javor)
řada 360/12 (12 strun, 21 pražců): 360/12C63
Linie - Limited/Signature (jednotlivé modely): Pete Townshend 1997PT (21 pražců, 3 snímače, javor/javor/palisandr, vyrobeno 250 kusů), Roger McGuinn 370/12RM (přemotaná elektrika), Susanna Hoffs 350SH (kytaristka od Bangles, 1 snímač), modelová řada Johna Lennona: 325JL, 355JL, 355/12JL (vyrobeno 2000 kusů), John Kay 381JK (od Steppenwolf, 2 x HB-1, aktivní, pasivní režim, rozpínatelné snímače), Tom Petty 660/12TP (vše vintage, upraven profil krku), Carl Wilson 360CW a 360/12CW (od Beach Boys, vyrobeno 500 nástrojů, reissue modelů z roku 1965)
Linie - Vintage (javor/javor/palisandr):řada 381 (2 sním., 21 pražců): 381V69, 381/12V69 (12 strun)
řada 350 (3 snímače): 350/V63 Liverpool, 350/12V63 Liverpool (12 strun)
Kdo hraje (či hrál) na kytary Kramer?
Eddie Van Halen, Richie Sambora, Steve Stevens, Joe Satriani, Stanley Jordan, Reb Beach, John Beavoux, Mick Ronson, Alex Belov (Gorky Park), Eric Bloom (Blue Oyster Cult), Vivian Campbell (Whitesnake), Frank Carillo (Heartbreak Hotel), Chris deGarmo (Queensryche), Michael Fath, Peter Frampton, Scotty Hill (američtí Skid Row), Mark Kendall (Great White), Jeff LaBar (Cinderella), George Lynch, Mick Mars (Motley Crue), Michael Rutherford, Paul Stanley, Andy Timmons, Steve Vai, Steven Van Zandt, Leslie West a řada dalších.
Kramer
obecné základní rozdělení, současné modely:
Linie - Baretta (masivní kytary: tělo/krk/hmatník: olše/javor/většinou palisandr):
řada Infinity (vestavěný sustainer): Infinity Sustainer
řada FR (Floyd Rose, zámky): FR404S/D (reverzní hlava), pro leváky FR404S/NL, FR404S/N
řada FX (struny skrz tělo, fix. kobylka): FX404SX (ořech z grafitu), FX404SM (ořech z nylonu)
Linie - Classic (masivní kytary: jasan/javor/javor) řada Classic (a la Telecaster): Classic
Linie - Designer (masivní kytary):řada Vanguard (tělo z akrylátu je tenčí, tvar těla a la Flying s prodlouženým vrchním křídlem): FR440ALE (reverzní hlava), FR440S (olše, i pro leváky), S440S (olše)
řada Imperial (olše/javor/palisandr, tělo tvaru Explorer): FR404S, S404S/L (pro leváky)
řada Voyager (olše/javor/palisandr): FR222S (3 x HB)
řada Striker (akrylát/javor/palisandr): S422ALE (kobylka typu tune-o-matic)
Linie - Focus (masivní kytary: nato + olše/javor):řada Fatboy (hmatník z javoru): VT211S Deluxe, VT211SL (pro leváky), VT211S Standard
řada Focus Classic (hmatník z palisandru): VT111S Deluxe, VT111SL (pro leváky), VT111S Standard
Linie - Striker (masivní kytary: olše/javor/palisandr):řada Custom (vrchní deska je z javoru): S424CR, S424CR/L pro leváky
řada Striker Classic (celomasiv z olše, reverzní hlava): FR422S,FR400S, FR424S
Linie - USA Collection:vyčleněná řada 1984 (masivní kytary Eddieho Van Halena - olše/javor): Reissue, Custom (soustředné kruhy)
řada NightRider (pololub, mahagon jako centrblock + javor v pěti vrstvách/javor/mahagon): SL202US (i pro leváky), S202US
další jednotlivé modely, většinou vylepšené základní řady (např. snímače Kramer USA 90R a 98T): Vanguard PRO, Baretta-II PRO, Standard PRO, Custom a Standard (tvar těla jako Les Paul) a Special (tvar těla jako SG)
Kdo hraje (či hrál) na kytary Yamaha?
Mike Stern, Ty Tabor (Kings X), Frank Gambale, Mick Box, Carlos Santana, Bernie Marsden (Whitesnake), Michael Lee Firkins a Bill Leverty (Firehouse), Martin Taylor, Rik Emmett a mnoho dalších.
Yamaha
obecné základní rozdělení, současné modely:
Linie - AEX (elektroakustické kytary) - (tělo/vrchní deska (krk/hmatník):série 1500 (klenuté víko): AEX1500 (javor/platan (eben), minihumbucker, na vývoji se podílel MartinTaylor
série 500 (pololub): AEX500N2 (pro nylonové struny) (olše/smrk (javor/palisandr)
starší vyčleněná série 1200 (klenuté víko): AE1200S (smrk/bříza + buk (mahagon/eben)
Linie - AES:vyčleněná řada signature modelů (masivní kytary - olše/javor/javor), série Orgy - AD6 (Amir Derakh), RS7 (Ryan Shuck), série Frank Gambale - FG
řada 1500 (s klenutým víkem), (javor/platan/mahagon/ palisandr): AES1500 (2 x DiMarzio), AES1500B (s Bigsby tremolem)
řada masivních kytar: série 620 (javor + mahagon (nato/palisandr), série 820 (olše (javor/palisandr): 820, 820D6 (menzura přizpůsobená podladění)
Linie - Pacifica (masivní kytary, po SG druhá nejproslulejší linie masivních kytar firmy), (krk většinou z javoru, hmatník z palisandru):řada s dvěma výřezy (a la Stratocaster): PAC012 (tělo z achátu), PAC112J (olše), PAC112XJ, PAC112M/X (hmatník z javoru), PAC112L, PAC303-12 (12 strun), PAC312 (olše + jasan), PAC312M (krk javor), 812W (VS-100 vibrato), 821D
další známé modely: 1221 (lípa (javor/palisandr), 912J/912JL (jasan (javor/palisandr), 712 (HB/SC/SC), 721 (HB/SC/HB), 621 (olše (javor/palisandr), 904 (vintage vibrato), 604W (VS-100 vibrato), 112 (i pro leváky)
řada s jedním výřezem (a la Telecaster): PAC120S (olše), PAC311S (olše a jasan)
další známé modely: 102S (2 x SC), 302S (s lemováním), 120SD (2 x HB)
vyčleněná řada signature modelů: PAC1511MS (Mike Stern - a la Telecaster, jasan (javor/javor) včetně PAC311MS
další známé modely: 1230S (lípa (javor/palisandr)
Linie - Elektroakustické kytary:řada 1500 - viz Linie AES, řada 1500 (AES1500, AES1500B), viz Linie AEX, sérii 1500 (AEX1500) a 500 (AEX500N2)
řada SA (pololub, dva výřezy, centrblok ze smrku a olše, výborně znějící nástroje): SA2200 (javor (javor + mahagon/eben), hraje výborně, dále SA2000/2100 a SA1100/1200 (bez lemování hlavy), velmi oblíbeny byly blondky SA800
Linie - RGX (masivní kytary - tělo z olše, krk z javoru):série 521 a 321/321L (hmatník z palisandru)
série 121 a 121FP (hmatník ze dřeva bubinga, FP nabízí širokou art úpravu ochranného krytu po celé přední části korpusu)
série 1200S (3 x switch): 1212S (HB/SC/SC), 1220S (HB/HB)
série 600S: 620S, 612S (RM vibrato), 610M (HB), starší modely 621D, 621DM (TRS-Pro vibrato)
série 300 (dva knoflíky): 312 (RMXII vibrato)
série 200 (hmatník - bubinga): 220 (HB/HB), 211 (HB/SC zkosený)
série 100 (vintage kobylka): 112 (HB/SC/SC), 110 (HB, jeden knoflík), starší modely 121D/DM, 120D
další známější modely: 821D, 821DMR (reverzní hlava), 421D/DM, 420S/D6
méně známá vyčleněná řada sign. modelů TT (Ty Tabor): RGX TT
řada Active (aktivní elektrika): série 1200A: 1200A (průchozí krk), série 600A: 612A (lípa ( javor/palisandr, 24 pražců)
Linie - Signature:zejména řada AES - viz Linie AES (AD6, RS7, FG), řada PAC - viz Linie Pacifica (PAC1511MS)
Některé ze starších linií, řad a sérií:Linie - SG (pravděpodobně nejslavnější linie masivních kytar Yamahy): vlajkový model: SG3000 (mahagon + javor (mahagon + javor/eben), dále SG2000, SG1996, SG1000, SG500T (tremolo), SG200
Linie - Image (2 x HB, dva výřezy a la ES, ale menší tělo, masiv - mahagon + javor (mahagon): Custom (hmatník z palisandru), Deluxe (eben), Standard (palisandr)
Linie - SE (vyčleněná z linie RGX, hodně do tvaru Stratocastera, řada A - aktivní elektrika): série 1200A: 1212A (olše), série 900A: 903A (3 x SC, exotická dřeva + olše), 912A (vintage tremolo), série 600A: 612A (lípa, bez ochr. krytu)
další neaktivní série této řady: 800: 812 (hodně tvarované tělo), 600: 603M, 612 (lípa), 300: 312, 312M, 200:211, 203/203M, 100: 112, 110
Linie - SC (nezvykle tvarované tělo, dobře ale sedělo při hraní, vždy 3 x SC): 300T, 400T, 400, 600 (průchozí krk)
Linie - SF (vestavěný overdrive distortion): 400, 600, 1200
Kdo hraje (či hrál) na kytary Epiphone?
John Lennon, John Connoly a Clint Lowery (Sevendust), Dave Amato (REO Speedwagon), Chet Atkins, Paul Barrere (Little Feat), Jeff "Skunk" Baxter, Joe Pass, Chris Duarte, Ace Frehley, Noel Gallagher, Dave Hidalgo, John Lee Hooker, Duke Robillard, John Rzeznik, Hughie Thomasson (Lynyrd Skynyrd), Lenny Kravitz, Julian Lennon, Rick Vito a další
Epiphone
obecné základní rozdělení, současné modely:
Linie - Archtop (nejčastěji spodní deska, vrchní deska i luby z javoru, krk nejčastěji také z javoru a hmatník z palisandru):
jednotlivé modely - pololuby a nízkoluby s jedním výřezem: AlleyKat, WildKat (2 x P90), FlameKat (2 x mini-HB), (mahagon + javor/javor/palisandr)
jednotlivé modely - pololuby a nízkoluby se dvěma výřezy: Dot (javor + javor/javor /palisandr), Casino (javor + smrk/mahagon/ palisandr), Riviera (dělený struník, 2 x mini-HB, javor + javor/mahagon/palisandr), Sheraton II (javor + javor/javor/ palisandr), Sorrento
řada Zephyr (jeden výřez, luby): Regent (1 x HB), Blues Deluxe (3x snímač P90, tělo a krk z javoru, na základě legendárního Gibsonu ES-5 z roku 1949)
jednotlivé modely - luby s jedním výřezem: Emperor Regent (vrchní deska ze smrku, 1 x mini HB), Broadway (vrchní deska ze smrku, 2 x HB)
řada ES-295 (javor + javor/mahagon): ES-295, na základě modelu Gibsona ES-295 z roku 1952
viz také linii Signature
Linie - Les Paul (většinou mahagon a olše/mahagon/palisandr):
jednotlivé modely: Les Paul 100 (dot vykládání, někdy označován jako Classic), Les Paul Studio, Les Paul Standard, Les Paul Standard Plus, Les Paul 1956 GoldTop, Les Paul Custom, Les Paul Custom Plus, Les Paul Black Beauty 3 (3 x HB), Les Paul Classic, Les Paul Classic Plus, Les Paul Classic Birdseye, Les Paul Special Double Cutaway, viz i linii Signature
řada Special (olše a javor/mahagon/palisandr): Special II
Linie - Signature:řada Archtop: pololuby - jednotlivé modely: B. B. King Lucille (VariTone), Jorma Kaukonen Riviera (2 x '57 HB, VibroTone)
série - Noel Gallagher: Supernova, UnionJack (anglická vlajka na vrchní desce)
série - John Lennon - edice USA (trapezový struník): 1965 Casino, Revolution Casino (bez ochranného krytu vrchní desky)
série - John Lee Hooker - edice USA: 1964 Sheraton (dělený struník - frekvenzátor), 1964 Sheraton II (StopBar struník)
celoluby: Joe Pass Emperor II, Howard Roberts (ozvučnicový otvor, mini HB)
masivní kytary: a la Gibson Flying V: Popa Chubby Flying V; a la Gibson SG: Tony Iommi G400; a la Gibson Les Paul: John Connolly Les Paul Custom (3 x HB), Ace Frehley Les Paul Custom (mahagon + javor), Zakk Wylde Les Paul Custom (2 x EMG HZ H4), Lynyrd Skynyrd Les Paul Goldtop (2 x '57 HB), Bob Marley Les Paul Special
Linie - Goth (na základě série Gibson Gothic, masivní kytary, mahagon/mahagon/eben):
jednotlivé modely jsou všechny v černé úpravě: Goth G400, Goth Les Paul Studio (i s Floyd Rose), Goth Les Paul, Goth 1958 Flying V, Goth 1958 Explorer (i s Floyd Rose), Goth G400 Xtreme FR, Goth SG
Linie - E: jednotlivé modely jsou z olše a javoru a tvary, ač odvozené od Gibsonu, jsou ostřeji zpracované: Pierced SG (a la SG s otvorem v těle), Bully (SG), Poly V, Poly Mod, Demon, Demon FX (a la Flying V, s vestavěnými efekty), Beast, Slasher, Poly X, Xplorer, Xplorer-FX (s vestavěnými efekty); patří sem i futuristické modely Apollo (a la zaoblený Flying V), Moderne, Futura (a la přehnaný Explorer), Comet
Linie - Electric: modely tvaru a la Gibson Flying V: '58 Flying V, '58 Korina Flying V; modely tvaru a la Gibson SG: SG Special (bez ochranného krytu), G310 (olše), G400 Custom (3 x HB), G400 Deluxe (vrchní deska z javoru), G400 Vintage, G1275 Custom (dvoukrký model); modely tvaru a la Gibson Firebird: '63 Firebird VII; modely tvaru a la Gibson Explorer: '58 Explorer, '58 Korina Explorer; modely tvaru a la Nighthawk: Nighthawk Special 3, Nighthawk Standard 3; modely tvaru a la Fender Stratocaster: Fat210, S310 Custom, S310; modely tvaru a la Fender Telecaster: T310, T310 Custom; série EM (EM-1 Rebel s reverzní hlavou), Coronet (24 pražců), PRO (PRO-1, PRO-2, zkosené snímače), Del Rey (a la Hamer)
