Jednoznačně patřil do všech těch top výběrů světových kytarových osobností. Jeho kytara přímo odpálila Chicago do vod úspěchu, a to v podstatě hned na prvním, rovnou dvojnásobně platinovém albu Chicago Transit Authority (skladbou Free Form Guitar). Ale ví se o něm dnes? A když ne, tak proč?
Kapela Chicago, okteré se říkalo, že jde o rockovou kapelu s dechy, se stala v 70. letech jednou z nejúspěšnějších skupin, jež dokázaly do svého výraziva implementovat i prvky jazz rocku a rhythm and blues. No aby ne - vždyť za svou existenci nasbírala osm dvouplatinových, osmnáct platinových a třiadvacet zlatých desek a po světě prodala přes sto milionů alb. Ano, možná si řeknete, že od roku 1967 dodnes by se dalo nasbírat leccos, ale když se podíváte na vyrovnanou kvalitu (a tím i ohlas) jejich tvorby, tak klobouk dolů. Tahle kapela totiž nestárne... A na to, jak dlouho trvají, tam zase neproběhlo až zak tolik změn (to třeba u Rainbow nebo King Crimson to lítalo jako o závod...). A že nepopíratelnou zásluhu nad nástupem této kapely a jejím významem měl i Terry Kath, je nabíledni.
Terry Kath
Terry Alan Kath se narodil 31. ledna 1946 v Chicagu. Jeho rodina byla veskrze muzikální, matka hrála na bendžo, bratr to zkoušel na bicí, a tyto nástroje se staly malému Terrymu prvními, se kterými se setkal a na které se učil hrát. Rychle se přidala kytara a baskytara, kterou ze začátku i preferoval. Na tu hrál v řadě studentských kapel, ale pak rychle převážila kytara, když se mu pod kůži dostala tvorba Ventures, krále surfové kytary Dicka Daleho a třeba i jazzmanů, jako byli Howard Roberts či Johnny Smith. Ke konci šedesátých let pak k jeho idolům přibyli Eric Clapton, Mike Bloomfield a zejména Jimi Hendrix.
Kath nechodil na žádné kurzy. Ano, zkoušel to, ale jediné, co ho zajímalo, bylo, jak hrát rockově. A to se od svých učitelů nedozvěděl. Takže se učil sám poslechem.
Už v roce 1963 hraje v kapele The Mystics, o dva roky později působí v Jimmy Rice and the Gentlemen. Následovala další formace, Jimmy Ford and the Executives, kde se dostal i do role kapelníka a setkal se tam se svými budoucími kolegy, saxofonistou Walterem Parazaiderem a bubeníkem Dannym Seraphinem. Trio o rok později přestoupilo do souboru Missing Links, kteří hráli po chicagských klubech již pravidelně. Občas se k nim připojil i další dechař, Lee Loughnane. Kath už byl v tehdejších hudebních kruzích dost známý, takže dostával nabídky i od ostatních kapel. Všechny ale odmítl, protože viděl, že kapela se mu dost dobře rozjíždí. Do sestavy ještě angažoval trombonistu Jamese Pankowa a klávesistu Roberta Lamma a kapela začala působit pod názvem Big Thing. Ten se ovšem dlouho neudržel a po přijetí baskytaristy Petera Cetery dostává kapela tu pravou tvář a mění svůj název Chicago Transit Authority (název pak v polovině roku 1969 zkrátili na Chicago). Následovala smlouva se silným labelem Columbia Records a jízda mohla začít.
Chicago
Hned debutové album (vlastně dvojalbum) získalo dvojnásobnou platinu a v USA vystoupalo na 17. místo Billboardu. Kath je zde autorem dvou skladeb, většinu má na svědomí klávesista Lamm. Dvojka je ještě úspěšnější, v Americe stoupá na čtvrtou pozici, získává platinu a uvádí silné skladby, jako Make Me Smile, Colour My World (také jsme ji kdysi hráli) či 25 or 6 to 4. Chicago III má opět platinu, obsazuje dokonce třetí místo, 63 týdnů se drží v anketách, a když si uvědomíme, že zatím všechna alba byla dvojalba... To je výkon!
Čtyřka je live záznam z Carnegie Hall (opět úspěch), ale páté až deváté album obsazují v letech 1972-1975 první, zlaté místo v Billboardu pořád za sebou! Platinová ocenění jsou již samozřejmostí. I další dvě alba, Chicago X a Chicago XI, jsou nesmírně úspěšná, ale pak...
„... dostanu věci pod kontrolu. Pokud ne, tak mě to zabije...“
Kath měl velké problémy s psychotropními látkami, ale snažil se s tím bojovat. Jeho kolegové z kapely rozhodně popírají, že by měl nějaké sebevražedné tendence. Ale věci se seběhly tak, jak se seběhly...
Kath měl rád střelné zbraně, rád si s nimi hrál, rád střílel. 23. ledna roku 1978 asi tak v pět ráno na večírku u road managera kapely Dona Johnsona v Kalifornii si začal hrát se svými zbraněmi. Vzal si osmatřicítku, přiložil si ji ke spánku a stiskl spoušť. Zbraň nabitá samozřejmě nebyla. Johnson několikrát Katha varoval, ať neblbne, tohle se nedělá ani v legraci a tak. Ten nedbal, vzal poloautomatickou devítku, ukázal Johnsonovi zásobník a řekl: „Neboj, náboje tam nejsou...“ To byla jeho poslední slova. Pak zásobník zasunul do zbraně, přiložil si ji ke spánku a zmáčkl spoušť. Ano, v zásobníku náboje nebyly, ale v komoře jeden byl...
Kath byl okamžitě mrtvý, osm dnů před svými dvaatřicátými narozeninami...
Kapela byla naprosto zdrcena a vážně uvažovala o tom, že ukončí činnost. Nakonec ale pokračovala dál a na místo Katha nastoupil Donnie Dacus. Ale to už je jiný příběh.
„Je lepší, než já.“
(Jimi Hendrix o Terrym Kathovi)
Kytary
Kath vystřídal hodně kytar, řada z nich mu byla ukradena na prvních turné Chicaga - přesto můžeme prohlásit, že jeho prvním stálejším nástrojem byla Kay a až poté, kdy kapela začala být úspěšná, přešel na Fender Stratocaster. Oblíbil si i značku Gibson, od které hrál na modely SG (se třemi snímači) a Les Paul. U Les Paulu dával přednost modelu Professional (lépe řečeno Recording), který byl osazen nízkoimpedančními snímači s vestavěným zesilovačem.
Kath od začátku preferoval extrémně slabé struny, a když už nešlo najít slabší, řešil to tak, že na pozici struny e1natáhl nejslabší strunu z tenorové kytary a ostatní pak jen posunul směrem dolů (takže pro původní pozici h použil strunu e1, strunu h natáhl jako strunu g atd.).
V další části své kariéry „objevil“ Fender Telecaster, který se stal v podstatě jeho hlavním nástrojem. Na svém hlavním koncertním modelu měl místo singlu u krku instalován humbucker a ovládací panel byl upevněn opačně (tzn., že přepínač snímačů nebyl vepředu, ale vzadu). To, že si na Telecastery lepil jednu nálepku firmy Pignose za druhou, je další věc...
Od firmy Gibson hrál ještě na ES-335 (měl jeden se snímači P90) a Firebird V.
Na akustické party nejvíce používal Ovationy.
Hodně z jeho kytar se v průběhu let po jeho smrti ztratilo. Některé modely byly objeveny v rámci natáčení dokumentu o něm, ale zdaleka to není celý jeho arzenál. A tak zůstávají pouze fotky a hlavně hudba...
Aparáty
Terry Kath si oblíbil hlavně komba Fender, kdy můžeme jmenovat ’65 Twin Reverb a Dual Showman. Experimentoval třeba i s 60wattovou hlavou Knight, později hrál na aparáty Pignose.
Efekty
Jeho hlavním efektem byla kvákadla, kde preferoval značku Dunlop Cry Baby. Rád ale používal a zkoušel další „mršidla“, kdy vedle těch standardních můžeme uvést třeba italské echo Binson. V jeho arsenálu (mimochodem hodně početném a stále obměňovaném) hrály prim třeba Maestro Phase Shifter, Fuzz face (inspirace Hendrixem je nasnadě). Obecně ale hodně střídal nejrůznější phasery a flangery, nechal si vyrobit se své době i zařízení, které napodobovalo leslie efekt...
