„Poslouchat producenta při nahrávání může být nepříjemné. Ale v případě Ricka Rubina to stojí za to.“
Je zajímavé a osvěžující poslechnout si interprety, kteří nelámou žebříčky v počtu objevení se na titulních stránkách mainstreamových periodik, ale jsou úspěšní, jejich alba jsou oceněna platinou, a navíc jsou známí i mimo okruh svých fanoušků. Což jednoznačně sedí na Riverse Cuoma a jeho Weezer.
Být jiný za každou cenu, podřídit originalitě úplně všechno, častokrát i hudební složku - to není žádné umění. Anebo to aspoň jako umění nevydrží dlouho. A nebo, to je také podstatné, to poslouchá jenom ta úzká (a často se stále úžící) skupinka nejbližších fandů. Je fakt, že v řadě případů právě tyto kapely a tyto skupiny fanoušků nadělají nejvíce pokřiku, nyní i na sociálních sítích. Což ale nic nemění na původní myšlence.
Ovšem v případě Weezer jde opravdu o něco jiného. Parta muzikantů dokázala zdaleka ne pouze prvním albem (jak to také často bývá), ale i dalšími, že jejich postoj k hudbě, jejich feeling, jejich osobitost nese tolik originality a zároveň umělecké hodnoty a hudební síly, že oslovila nejenom publikum orientující se v alternativnějších vodách současné hudby. A skutečnost, že Weezer je Cuomovou záležitostí, je z alb a jeho přínosu zcela zjevné.
Rivers Cuomo se narodil 13. června 1970 na Manhattanu. jeho matka tvrdí, že křestní jméno dostal podle toho, že první vjem, co slyšela po porodu, bylo šumění řeky. Otec zase uvádí, že to je složenina jmen tří fotbalistů z mistrovství světa roku 1970, Rivelino, Reva, Rivera...
Jeho prvními idoly byli Kiss: „Bylo nám všem tak šest sedm let a kytara se najednou stala pro všechny symbolem něčeho nového, svobodného, nespoutaného.“
Začal se učit sóla Ace Frehleyho a na střední škole se dostal na koncert Quiet Riot. Když si všiml, že u toho všechny spolužačky vyšilují, rozhodl se také založit kapelu. Jmenovala se Fury a na jeho čtrnácté narozeniny mu rodiče koupili kopii Stratocastera. No to už bylo pro teenagera něco. Změnil si jméno na Peter Kitts (kdo ví, zda tam nehrála roli podobnost s Peter Criss) a v září 1984 měl se svou kapelou první vystoupení...
Na střední škole poznal další své vzory, kdy ho nejvíce inspirovali Judas Priest, Scorpions, Yngwie Malmsteen a Paul Gilbert. Spolu se svým kamarádem Justinem Fisherem založil roku 1985 další kapelu, Avant Garde. Skupina se celkem slušně rozjela, vydala tři dema a po čtyřech letech trvání si změnila jméno na Zoom. Změna jména ale v lepším přijetí fanoušky nepomohla, a tak se rok nato kapela rozpadla.
Cuomo se nějakou dobu živil jako bedňák King Size a pokračoval v psaní skladeb, které začaly vznikat ještě za existence Zoom. Tehdy cítil, že by se měl dostat k dalším hudebním výzvám a cesta směrem k alternativnímu pojetí hudby se mu začala líbit čím dál více. Ovšem s tím, že zdaleka neopustil svoje předchozí kořeny. Což udělal jednoznačně dobře.
Když svoje skladby přehrál vybraným kamarádům, rozhodli se, že založí kapelu a zkusí to podle Cuomových představ. V prvním složení tak byli Cuomo, Jason Cropper (g), Matt Sharp (bg) a bubeník Patrick Wilson. Už na první zkoušce, jak uvádí Cuomo, si perfektně všichni hudebně sedli. Jenže... Jenže jejich koncerty měly opět mizernou návštěvnost, a to i v rámci klubů. Jenže to se mělo změnit.
Weezer
Již pod názvem Weezer podepsali smlouvu s Geffen Records a události se začaly hýbat. A to tedy pořádně. Pod produkcí legendárního Rica Ocaseka začali natáčet svůj debut, během něhož odešel Cropper a na jeho místo se postavil Brian Bell. Label schválně nedal na trh žádný pilotní singl a vsadil vše na jednu kartu. A vyplatilo se. Album Weezer, známé jako Blue Album, ovládlo žebříčky a opanovalo i prodej a „jenom“ v USA získalo trojnásobnou platinu! Dlouho očekávaný úspěch byl zde.
Druhé album přineslo úspěch také, ten ale nebyl vzhledem k debutu nijak oslnivý. Přesto si kapela udržela své jméno, ovšem členové se rozhodli, že nebudou nijak řešit menší úspěch desky a na nějaký čas se rozejdou. Wilson si založil vlastní skupinu The Special Goodness, Sharp natočil album se svou kapelou The Rentals a Brian Bell hrál se Space Twins. Cumo se odebral do Bostonu, kde kolem sebe shromáždil místní muzikanty a zkoušel s nimi pod názvem Rivers Cuomo Band nový repertoár. Výsledkem byla sada nových skladeb a také i budoucí nový člen Weezer, baskytarista Mikey Welsh. Ten po opětném zformování kapely nahradil Sharpa.
Ještě před reunionem zkoušel Cuomo dát Weezer několikrát dohromady. Nedařilo se jim ale najít společnou řeč, dokonce došlo i k tomu, že Wilson opět odešel a zbytek kapely pod názvem Goat Punishment (to je tedy název...) hráli po místních scénách převzaté věci od Oasis a Nirvany. Cuomo byl prý tehdy v takové depresi, že si byt vymaloval na černo, včetně oken, aby žádné světlo nemohlo dovnitř...
Weezer v čase:
| g, voc | g | bg | dr | |
| 1992–1993 | Rivers Cuomo | Jason Cropper | Matt Sharp | Patrick Wilson |
| 1993–1998 | Rivers Cuomo | Brian Bell | Matt Sharp | Patrick Wilson |
| 1998–2001 | Rivers Cuomo | Brian Bell | Mikey Welsh*) | Patrick Wilson |
| 2001–dodnes | Rivers Cuomo | Brian Bell | Scott Shriner | Patrick Wilson |
*) Welsh se s nimi objevil i ojediněle na koncertech v letech 2005, 2010 a 2011
Pozn.: Na turné s nimi jezdili či jezdí Bobby Schneck (g, perc) v letech 2000-2002 a v roce 2005, John Freese (dr, perc) v období 2009-2012, Karl Koch (dr, perc) od roku 2010 dodnes a Daniel Brummer (g, key, bvoc, dr, perc) od roku 2013 dodnes
Reunion
Na jaře roku 2000 se ale kapela dala znovu dohromady a jejich další „barevné“ album zaznamenalo opět platinový úspěch. Autorem všech skladeb byl opět Cuomo a producentem Ric Ocasek. Historie se ovšem opakovala a v pořadí již čtvrté CD obdrželo v USA „jen“ zlato. Již s novým baskytaristou Scottem Shrinerem se tentokrát Weezer nerozpadli, ale soustředili se na koncertní šňůry a tvorbu své fanouškovské základny. Z hlediska nových skladeb tentokrát postupovali tak, že jejich životaschopnost nejdříve potvrdili na live scénách. A to se jim vyplatilo. Následné album Make Believe bylo opět platinové (i v Kanadě), za celou historii jejich nahrávek vystoupalo v americkém žebříčku na nejvyšší příčku (na 2. místo). Totéž se očekávalo od dalšího „barevného“ alba, které ale žádné ocenění kovem nepřineslo. Přesto žádné další album, včetně prozatím posledního Everything Will Be Alright in the End, neopustilo v celostátních anketách USA první desítku.
Weezer a Rivers Cuomo rozhodně nepatří mezi ty, kteří něco vzdávají. Jejich nahrávky mají stálou, již očekávanou, úroveň a jejich nesmírná pracovitost jim přináší ovoce. Jsou řazeni mezi interprety klubu Top 10. Osobně si myslím, že další album bude směřovat k platině. Tahle parta kolem Cuoma na to má.
Vítězové ankety Guitar World
Guitar World dělá každoroční anketu v řadách kategorií. Jedna z nich je i Best Alternative Rock Album, kterou za rok 2014 zcela suverénně vyhráli právě Weezer se svým albem Everything Will Be Alright in the End, pro které hlasovalo celých 40 % respondentů."
A tak mě napadá - v tomto čísle je i naše anketa. Co ji porovnat (jen s prvními místy) s anketou Guitar World? Uvedení do síně slávy - John Petrucci.
Nejlepší koncert - Judas Priest.
Comeback roku - AC/DC.
Alba - metalové: Slipknot, 5: The Gray Chapter, rockové: Slash, World on Fire, bluesové: Eric Clapton & Friends, The Breeze: An Appreciation of JJ Cale.
Nejlepší kytarista - všeobecně: Angus Young, metalový: Zakk Wylde, bluesový: Eric Clapton, rockový: Dave Grohl.
Kytary
Před založením Weezer hrál Cuomo na Charvela. Poté si opatřil Fendera Stratocastera, kde tři singly nechal vyměnit za dva humbuckery, Seymour Duncan Trembucker ’59 a DiMarzio Humbucker from Hell. Z dalších můžeme jmenovat Warmoth Stratocaster, červeného Fendera Jaguara ze šedesátých let, Gibsony Les Paul Junior (s jedním i dvěma výřezy), SG, Flying V, Explorer a několik dalších Les Paulů. Vlastní také několik kopií Stratocasterů.
Aparáty
Do roku 1992 používal half stack Randall, tranzistorovou hlavu o výkonu 120 W a bednu 4x12”. Této značce zůstal věrný v podstatě až dodnes, ovšem na pódiu můžeme vidět i Marshally (zejména bedny s Celestiony Greenbacky) a také i hlavy, např. JCM900 SL-X či výroční 30th Anniversary 6100 nebo celou řadu JCM2000. Poslední dobou si oblíbil aparáty Diezel VH-4 a komba Vox AC-30, do pódiové sestavy zařadil i Mesa/Boogie Mark I a Rectifiers. Na jendom videu je vidět i s Orange OR100.
Efekty
Cuomo vyrostl na kvákadlech, což byl jeho první efekt. Zůstal zde věrný značce Dunlop. Jinak jeho pedalboard je dosti skromný - našli bychom zde v různých etapách jeho vývoje maximálně zkreslovače (vlastně vždy jen po jednom), jako Electro-Harmonix Big Muff, Z-Vex Guzz Factory, Ibanez TS-808 Tube Screamer a Boss Turbo Distortion. Používá i talk box, ladičku má Boss z řady TU.
Diskografie:
1 Rivers Cuomo + Weezer
1.1 Základní, profilová alba
Pozn. č. 1: Včetně jedné kompilace.
Pozn. č. 2: Za rokem vydání uvádíme i ocenění vzácnými kovy v USA, Kanadě a Anglii, a také nejvyšší umístění v těchto zemích, a to pouze do 10. místa).
Weezer (Blue Album) (1994, USA 3x platina, UK zlato, CAN 2x platina a 10. místo, DGC, Geffen),
Pinkerton (1996, USA zlato, UK stříbro, CAN zlato, DGC, Geffen),
Weezer (Green Album) (2001, USA platina, 4. místo, UK zlato, CAN platina a 2. místo, DGC, Geffen),
Maladroit (2002, USA zlato, 3. místo, CAN 2. místo, DGC, Geffen),
Make Believe (2005, USA platina, 2. místo, CAN platina, 1. místo, DGC, Geffen),
Weezer (Red Album) (2008, USA 4. místo, CAN 2. místo, DGC, Interscope),
Raditude (2009, USA 7. místo, CAN 10. místo, DGC, Interscope),
Death to False Metal (2010, kompilace, Geffen),
Hurley (2010, USA 6. místo, Epitaph),
Everything Will Be Alright in the End (2014, USA 5. místo, CAN 10. místo, Republic).
2 Rivers Cuomo - sólová tvorba
Alone: The Home Recordings of Rivers Cuomo (2007, Geffen),
Alone II: The Home Recordings of Rivers Cuomo (2008, Geffen),
Not Alone - Rivers Cuomo and Frinds: Live at Fingerprints (2009, DGC, Interscope),
Alone III: The Pinkerton Years (2011).
3 Spolupráce, hostování, účasti na projektech
3.1 Výrazné záležitosti
Homie: Meet the Deedles (1998, soundtrack, Cuomova kapela),
Scott & Rivers: album z roku 2013 na iTunes.
3.2 Ostatní záležitosti
Patří sem kupříkladu The Rentals, Crazy Town, Cold, Mark Ronson, Relationship, Sugar Ray, Adam Lambert, B.o.B., Kevin Rudolf, Katy Perry, Miranda Cosgrove, Simple Plan, All Time Low, Panic! at the Disco, Hitomi, Steve Aoki, Mcbusted...
Skladba: Susanne
Autor, autoři: Rivers Cuomo
Interpret: Rivers Cuomo
Skupina: Weezer
Album, zdroj: Weezer (Blue Album) (1994, DGC, Geffen)
Pozn.: Skladba je na deluxe vydání (bonus disk)
www:
Co nového u kytarových velikánů
Hank B. Marvin
Po velice vydařeném albu Guitar Man, které vystoupalo v britském žebříčku až na 6. pozici, a po realizaci Django’s Castle, jež bylo k dispozici pouze ke stažení z webu a které se ani nedotklo žádných anket, se podařilo Marvinovi vydat další studiovku s jednoduchým názvem Hank. Příjemný, vzdušný obal tak uvedl album, které si Marvin v podstatě udělal pro radost. Reagoval tak na velký hit posledních několika let - totiž vydat album předělávek, cover verzí. Je jasné, že v jeho případě jde o desku typu no vocal a pro fanoušky nejen jeho kytary je to velmi hezký zážitek. Vždyť slyšet v jeho „shadows“ podání takové nadčasové skladby, jako jsou Taste of Honey či Good Day Sunshine od Beatles, You Are the Sunshine of My Life (Stevie Wonder), Message in Bottle (Police, velmi zdařilá věc z alba), Waterloo Sunset (Kinks), California Girls (Beach Boy) a řadu dalších včetně vynikajícího zpracování klasiky Summertime, je zážitek nejen pro fajnšmekry.
Doba Shadows byla uzavřena již posledními reunionovými turné a kompilacemi a zdá se, že již nadobro. Neznamená to ovšem, že Marvin pověsil kytaru na hřebík. Významné bylo jeho hostování na desce Out of Blues ve skladbě M Appeal francouzského výrazného kytaristy Jeana-Pierra Danela. S tímto muzikantem Marvin již spolupracoval, když se podílel na albu Guitar Connection 2, a to přímo ve skladbě Nivram, která třeba v Norsku dosáhla na 8. místo.
Prostě člověk, který svým feelingem, používáním vibrapáky a osobitým echem v nahrávkách ovlivnil celé generace (mimochodem mezi osobnosti jím ovlivněné patří mj. i Ritchie Blackmore, Jeff Beck, Steve Howe, Mark Knopfler, Tony Iommi, Pete Townshend, David Gilmour...), jede dál. Možná, že ne tak úplně dravě, ale jede.
Diskografie:
Django’s Castle (2013, pouze download),
Hank (2014, 8. pozice v UK, DMG TV).
33 + 333 světových kytaristů, druhé, aktualizované a rozšířené vydání (2006, Muzikus, str. 206, noty diskografie)
Muzikus 2/2008 - Kytaroví velikáni (str. 78, noty, diskografie)
