Kytaroví velikáni - Joe Walsh

„Věřím tomu, že když se seznámíte detailněji s tím, jak pracují aparáty, s celou elektronikou, udělá to z vás lepšího muzikanta, lepšího kytaristu. Proto jsem si v poslední době třeba oblíbil malé aparáty s nízkým výkonem...“

(Joe Walsh, Guitar World, 2012)

Při vyslovení jména Joeho Walshe se všem asi nejdříve vybaví Eagles, případně Don Felder, Glenn Frey, a tím i nadčasový megaevergreen Hotel California. Ovšem Walsh neznamená „jen“ toto, i když se v jeho kariéře jednalo o jednoznačný vrchol. Tento výrazný kytarista, kterému byl udělen čestný doktorát na Berklee College, spoluautor pravděpodobně druhé nejslavnější skladby Eagles, uznávaný sólový umělec, multiinstrumentalista, producent a vyhledávaný muzikant pro řadu projektů studiových i pódiových, si zaslouží pozornost i pro další aktivity. A není to jen ta, že se účastnil jako „kandidát“ prezidentských voleb...

Joe Walsh

I když se Walsh spolupodílel na řadě známých skladeb Eagles, jako jsou Live in the Fast Lane (s Donem Henleym a Glennem Freym), Pretty Maids All in a Row (s Joem Vitallem), The Sad Café, In the City a Last Good Time in Town (tato skladba je z Long Road Out of Eden), i když hrál na albu Hotel California, které přineslo onen světový hit, přesto si na svůj účet nemůže připsat k dobru diamantové ocenění jako jeho kolegové z kapely. Proč? Protože výběr Their Greatest Hits (1971-1975) oceněný v USA dvojnásobným diamantem mapuje zrovna období, kdy Walsh ještě nebyl členem Eagles. Neznamená to ovšem, že tento kytarista by byl nějak stranou. To vůbec ne. Ba dá se říci, že právě on je z té „orlí“ kytarové trojky nejvíce známý pro svou další činnost a vyhledávanou spolupráci. Stačí se podívat na seznam jeho hostování; koneckonců, i jeho sólová činnost doznala řady úspěchů, a to nejen v singlech, jako např. u A Life of Illusion, ale i u alb, což platí u zatím posledního CD Analog Man. Při této příležitosti jen dodejme, že v anketě 100 Greatest Guitarists of All Time časopisu Rolling Stone je na 54. místě.

Joseph Fidler se narodil 20. listopadu 1947 a jméno Walsh dostal v pěti letech po svém nevlastním otci. V padesátých letech to byla běžná praxe v sociální sféře, která se používala při zápisu do škol apod. Matka byla klasická klavíristka se skotskými a německými předky.

Až do Walshových dvanácti let žila rodina v Columbusu v Ohiu a poté se přestěhovala do New Yorku a nato do Montclair v New Jersey. Tam Joe chodil i na střední školu, kde se stal členem několika studentských souborů, a to včetně lokálně proslulé skupiny Nomads, kde hrál na baskytaru. Po ukončení střední školy se zapsal na Kent State University, kde pokračoval v hraní s různými kapelami včetně The Measles. V této době tak objevil svou celoživotní vášeň pro radioamatérství.

James Gang

Zásadní změna v jeho životě nastala, když Walsh roku 1968 nastoupil do tehdy již dva roky trvající a pomalu se rozjíždějící kapely James Gang. Tehdy už tato k hard rocku směřující kapela měla za sebou čtyři změny v sestavě a kytarista Glenn Schwartz se rozhodl, že už toho má dost (odešel k Pacific Gas and Electric Blues Band). Na jeho místo tedy přišel Joe Walsh a zásadně přispěl k tomu, že se kapela stala přímočařejší a razantnější záležitostí. V sestavě Walsh, Bill Jeric (g), Tom Kriss (bg, voc), Jimmy Fox (dr) a Phil Giallombardo (key) to ale přesto pořád skřípalo, což vedlo až k tomu, že debut Yer’ Album (1969, Bluesway) byl natočen jen trojicí stálých členů, kterou tvořili Walsh, Kriss a Fox. Přesto nezůstalo ani u této změny a na druhé desce byl místo Krisse Dale Peters. Teprve až třetí album přineslo výsledky sehrání se této trojice, takže deska Thirds, kde autorem téměř všech skladeb byl Walsh, se vyhoupla rovnou na 27. místo v Billboardu. Ještě lépe si vedlo live album James Gang Live in Concert, kde kapela zazářila a deska se dostala na 24. příčku. Kdo by si ale pomyslel, že Walsh se s tím spokojí a bude dál rozvíjet slibně nastavenou kariéru skupiny, ten se mýlil. V listopadu 1971 se rozhodl James Gang opustit a založil vlastní projekt, kapelu Barnstorm. James Gang pokračovali bez něj, ale začali se ještě více zmítat v personálních zmatcích, takže ani není divu, že žádné jejich album v ohlasu nepřekonalo desku Third s Walshem. Nic na tomto faktu nemění ani to, že zde v letech 1973 a 1974 působil i Tommy Bolin, který později nahradil Ritchieho Blackmorea u Deep Purple.

Barnstorm

Nová hardrocková skupina byla také trio, které vedle Walshe tvořili Joe Vitale (bubeník a multiinstrumentalista, působil i s Crosby, Stills & Nash a poté i s Eagles) a baskytarista Kenny Passarelli (hrál s Eltonem Johnem, Hall and Oates, Stephenem Stillsem atd.). V pozdější fázi vývoje k nim přišel ještě klávesista Rocke Grace, na turné a ve studiích využívali i další hosty.

Kapela sice působila jako trio, ale bylo jednoznačné, že jde o autorský projekt Walshův. Což vůbec nevadilo, Barnstorm měli kompaktní projev a projevilo se to i na ohlasu desek. Debut Barnstorm se sice dostal jen na 79. pozici, ale album mělo několik silných okamžiků, mezi něž jistě patřily skladby Birdcall Morning či Comin’ Down. Velký úspěch ale kapelu teprve čekal. Ten se dostavil vydáním druhé desky, The Smoker You Drink, the Player You Get, která roku 1973 obsadila 6. příčku v Billboardu. To už bylo něco, dostat autorské LP do Top 10! Mamutí podíl na tom měl hit Rocky Mountain. Deska byla zajímavá i tím, že větší autorský podíl tam měli i další členové kapely, a to i včetně Rocke Grace. Obě alba produkoval Bill Szymczyk, který proslul svou prací např. s Eagles, BB Kingem, Wishbone Ash, Who, Santanou apod.

A opět řečnická otázka - kdo by si myslel, že Walsh bude dál rozvíjet tento úspěch, mýlil by se. Pravdou ovšem je, že každá změna ho vynesla výš a výš.

Sólová tvorba (1)

Ještě než došlo k té nejpodstatnější změně v jeho kariéře, rozhodl se, že se pokusí o zcela vlastní sólovou činnost. No a co je zajímavé, ono se to podařilo. První čistě sólová deska, So What, získala v USA zlato a dostala se na 11. místo. Čili opět o stupeň vzhůru. Na albu se podílela celá řada muzikantů, za zmínku ovšem stojí, že tam najdeme už Glenna Freye a Dona Henleyho. Ano, další změna totiž na sebe nedala dlouho čekat.

Eagles

20. prosince 1974 nastoupil Walsh k Eagles jako náhrada za odcházejícího Bernieho Leadona. Jeho přítomností se sound kapely přitvrdil a napřímil k rockovějším strukturám. Což zcela odpovídalo duchu doby a kapele to jen a jen prospělo. Kapela byla v té době už velmi dobře rozjetá, vždyť měla za sebou platinový debut, dvojplatinové Desperado a On the Border, a dokonce čtyřnásobně platinovou desku One of These Nights. Ten pravý rachot ale měl teprve přijít. Kapela se ve složení Walsh, Glenn Frey (g, voc), Don Henley (dr), Don Felder (g, voc) a Randy Meisner (bg, voc) pustila do natáčení dalšího alba, jehož titulní skladba se stala jednou z nejznámějších skladeb rockové historie. Včetně dnes již legendární spolupráce sólových partů na samém konci skladby. Album obdrželo smršť ocenění a záplavu drahých kovů. Úspěšnými byly i další skladby alba, zejména pak Life in the Fast Line, na které se Walsh spolupodílel.

V přestávkách mezi ambiciózními turné a natáčením další desky Walsh využil ohlasu svého působení s Eagles a opět se vrhl na svou vlastní sólovou činnost. A udělal dobře, protože jeho alba se umístila opravdu dobře, živák You Can’t Argue with a Sick Mind na 20. místě a trochu sarkastické But Seriously, Folks... dokonce v Top 10, na místě osmém.

Dychtivě očekávané další album Eagles, které mělo být pokračovatelem předchozího titulu, vyšlo roku 1979. I když opět zaznamenalo pohádkové úspěchy, přesto The Long Run nedosáhlo na svého předchůdce. Je to v podstatě logické. Eagles natočili řadu skvělých věcí, ale žádná prostě již nepřekonala význam a dopad alba Hotel California. Na jednu stranu je to sice škoda, ale ruku na srdce, kolik bychom toho věděli o kapele Eagles, nebýt právě skladby Hotel California?

Sólová činnost (2)

Roku 1980 se Eagles z různých příčin rozpadají a Walsh v pohodě navazuje na svou předchozí činnost. Přesto je znát, že vliv ohlasu Eagles pominul a vývoj v hudbě se pustil zcela jinou cestou. Po zemi začali kráčet kovoví dinosauři, takže 20. místo dalšího sólového alba, There Goes The Neighborhood, bylo vlastně úspěchem. Nedá se to ovšem říci o dalších deskách. I když následná alba nebyla vůbec špatná, v žebříčku Billboardu se propadala s každým vydáním hlouběji a hlouběji. Zvláště období počátku devadesátých let bylo hodně krizové, ale Walsh přesto na sebe dokázal upozornit. Nejen že se v těchto údobích nevytratil z obecného povědomí (stačí shlédnout jeho hostování), ale roku 1995 vyšlo zajímavé album, na kterém mu hostují známí umělci včetně Lity Ford. Přesto s vydáním dalšího alba trochu vyčkával a když se přesvědčil vydáním několika kompilací, že zájem o Eagles a muziku poloviny sedmdesátých let stále sílí, odhodlal se k dalšímu kroku.

V první fázi byl velký úspěch reunionu Eagles. Deska Long Road Out of Eden se stala roku 2007 hitem (i když někteří kritici tvrdili, že prodeje byly vysoké jen díky očekávání, nikoli náplni desky) a vynesla Walshovo jméno do popředí zájmu. Což, jak je u něj zvykem, dokázal skvěle využít a očekávané sólové album Analog Man bylo trefou do černého. Deska se vyšplhala v Billboardu na 12. příčku a Walsh tak opět upevnil svou pozici v rockovém světě. Na albu se podílela celá řada známých jmen a legend včetně Jeffa Lynneho, Ringo Starra, Grahama Nashe a Davida Crosbyho a dalších. Jde o příjemnou rockovou záležitost, která se hezky poslouchá. Kdo ví, čím nás zase Walsh příště překvapí?

Skladba: Rocky Mountain Way

Autor, autoři: Joe Walsh, Joe Vitale, Ken Passarelli, Rocke Grace

Interpret: Joe Walsh

Skupina: Barnstorm

Album, zdroj: The Smoker You Drink, the Player You Get (1973, ABC, Dunhill)

www:

www.joewalsh.com