Kytaroví velikáni - Erno Emppu Vuorinen

„V jedenácti letech jsem vzal do ruky akustickou kytaru. A pak jsem hrál a hrál. Nemám žádné formální vzdělání.“

(Metal Underground)

Nepamatuji, že by se mi stalo to, že k mým starým prověřeným klasickým vzorům se naprosto suverénně přiřadila i další kapela, která se svým významem zařadila bok po boku oněm letitým ikonám. Leč stalo se tak, a rozhodně toho nelituji, protože právě tato kapela nejen otevřela posluchačům napříč stylovým i věkovým spektrem dveře k patosu, symfonii, svébytné melodice a osobitým strukturám skladeb, ale i zdůraznila význam a postavení severské rockové scény v kontextu světového rocku zvláště v současnosti, kdy mám na mysli období posledních deseti, patnácti let.

Nightwish svým symfonickým zvukem, úlohou kláves, pseudostředověkými motivy, teatrální scénou a sevřeností kompozic definovali nový pohled na symphonic metal či gothic metal s jednoznačným průnikem vzhledem k obsazení postu zpěvačky. Stali se tak velkým vzorem nejen pro evropskou, ale i světovou scénu, jakkoli je úsměvné dívat se na klipy z nich vycházejících kapel (i když by to ty soubory třeba nikdy nepřiznaly), v nichž, ač třeba pocházejí ze zemí postrádajících jakékoli kopce či severskou tématiku, se to přímo hemží ledovými vrcholky hor a rozevlátými pustinami severu. Ale proč ne?

Na rozdíl od většiny podobných skupin mají Nightwish jednu významnou devizu. Tou je široký stylový záběr nejen ve výsledku hudby, ale i v hudebních kořenech jejích protagonistů. A to je fakt znát, protože nejsou, a také anii nemusí, být tak úzkostlivě uzavřeni ve svém žánrovém chlívečku, ale mohou, a také to i umějí, se i rozmáchnout někam jinam. Jak autorsky, tak i instrumentálně. Takže jejich zvuk je okamžitě rozpoznatelný (i při změnách zpěvaček), feeling osobitý a nejde přitom o uniformitu. Což je v dnešní době unikum. A že právě na tomto vyznění má vedle klávesáka Holopainena svůj nepopíratelný podíl kytarista Vuorinen, je jasné.

Erno „Emppu“ Matti Juhani Vuorinen, nazývaný v kapele pro svou výšku „Hobit“, se narodil 24. června 1978 v Kitee ve Finsku. Jako nejstarší z pěti dětí začal ve dvanácti letech hrát na kytaru, a to zejména díky základům, kterých se mu dostalo od Matti Turunen. Jeho hudební zájmy se nijak zvlášť nevyhraňovaly, jak sám říká, v podstatě poslouchal všechno a na všechno se pokoušel napasovat svou kytaru. Vuorinen není typický sólový hráč, jeho úloha tkví zejména v harmonizaci a v doprovodné kytaře - ovšem nepodceňovat. Neznamená to, že když nekvílí sóla od rána do večera, že nejde o technicky zdatného kytaristu. To vůbec ne. Umí ale ctít celkové vyznění a dlužno uznat, že pokud má prostor k sólům, tak tzv. hraje barvy skladby. Jeho sóla jsou jak vysoce melodická, tak i precizně technická, v jeho případě nikdy nejde o extrémní exhibicionizmus na jedné straně a hranou lenost na straně druhé.

V teenagerském věku přišly samozřejmě na řadu první studentské kapely, ale když už začal dávat dohromady projekt s Holopainem, byl také členem blackmetalových Darkwoods My Betrothed. Vydal s nimi jedno album, ale v době jeho vydání již byl zcela v jiných řadách.

Nightwish

V červenci roku 1996 seděl takhle o půlnoci na ostrově Kitee uprostřed jezera Pyhäjärvi klavírista Tuomas Holopainen u táboráku a dostal nápad na založení kapely, která by hrála „atmosférickou náladovou hudbu“. Brzy se k němu připojují Emppu Vuorinen na akustickou kytaru a sopranistka s operní školou zpěvu Tarja Turunen. Základ Nightwish je hotov.

Nightwish v čase

(1) V tomto počátečním období hrál Vuorinen i na baskytaru.

(2) Na live koncertech hrál baskytaru Samppa Hirvonen a backing vocal zpívala Marianna Pellinen.

(3) V období 2007-2000 hrál ve studiu flétnové party Esa Lehtinen.

(4) Již od roku 2007 působí ve studiu a jako host na koncertech Troy Donockley.

(5) Ze zdravotních důvodů si Nevelainen vyžádal přestávku, kdy ho zastupuje od roku 2014 prozatím dosud Kai Hahto.

(6) Irské a severské píšťaly, anglické, irské a skotské flétny, buzuki, historické perkuse atd.

Již ve čtyřech a výrazně již elektrifikovaní vydali v sestavě Turunen, Vuorinen, Holopainen a bubeník Nevelainen debutové album, které sice nevystoupalo v anketách moc nahoru, ale nakonec se ho prodalo tolik, že získalo ve své domovině platinu. S příchodem baskytaristy Samiho Vänskä se kapela konsolidovala a její druhé album, kde výhradním autorem je Holopainen (to se stalo zvykem) už vystoupalo do top 5 a dosáhlo na dvojnásobnou platinu. Navíc proniklo i do německého žebříčku. Třetí deska, v životech kapel obecně velmi důležitá záležitost, vyhoupla kapelu na první místo finského žebříčku - a toto místo již kapela neopustila, a to dodnes! Wishmaster získal dvě platiny a pronikl do další země, do Francie. Co pak teprve Century Child, kde se na místo baskytarista postavil famózní muzikant, zpěvák, multiinstrumentalista a skladatel Marco Hietala? (Mimochodem, jednou z jeho oblíbených kapel jsou Jethro Tull.) Deska pronikla do celé Evropy, ve Finsku třikrát platinově zabodovala a skupina se dostala do obrátek. A pak přišlo album Once.

Hity typu Nemo, Wish I Had an Angel, řada hostujících muzikantů, nahrávání s London Philharmonic Orchestra - to vše způsobilo, že Nightwish se na evropském trhu stala nejznámější kapelou. První místa v anketách v řadě zemí včetně zlatých desek atd.

Jenže jak dál? Teď bylo velmi důležité neztratit dech. A do toho přišla zpráva, že oslnivá zpěvačka Turunen se neshodla se zbytkem kapely a odchází na sólovou dráhu. Pro fanoušky to byl hodně velký šok, ale kapela ho po troše váhání ihned vyřešila angažováním další pěnice, totiž Anette Olzon. S ní vzniklo vysoce úspěšné album, které se stalo ještě o stupínek úspěšnější než předchozí titul. Úžasným skladbám, jako Amaranth či Hietalově The Islander, jde totiž dost těžko odolat. S touto zpěvačkou vyšel i velmi ambiciózní titul Imaginaerum, který také sklidil úspěch, byť vztahy mezi mikrofonem a zbytkem kapely už také nebyly nejlepší. Nakonec to vyřešila svým příchodem do kapely amazonka Floor Jansen (zpívala v podobně laděné kapele After Forever), sestavu doplnil hráč na všechno středověké a lidové Troy Donockley a sestava v nezměněné síle pokračovala a pokračuje dál. Vzniklé album se ještě lépe umístilo než předchozí, takže...

Osobně se domnívám, že kapela se ocitla na určitém rozcestí, kdy by si měla dát pozor, aby nesklouzla buď na jedné straně do samolibých a přehnaně vykonstruovaných skladebních struktur a na straně druhé do uzavírání stylových hranic. Uvidíme. A faktem je, že se na další album těším.

... a jinak?

Vedle své hlavní činnosti byl v letech 2002-2004 členem finských hard ‘n’ heavy skupiny Altaria, o dva roky později se stal zakládajícím členem progresivních neoklasických metalistů Almah, stálejší spolupráci ale navázal s hardrockovými Brother Firetribe. S touto kapelou, jejíž repertoár míří i do vod AOR, vydal již tři alba a působí s nimi v podstatě dodnes.

Kytary

V prvních letech s Nightwish Vuorinen hrál hlavně na Washburn N4, signature model Nuno Bettencourta. Poté si od této firmy oblíbil modely CS-780 v různých úpravách - do natáčení Century Child nejvíce používal bílou CS-780. Poté kapela začala ladit o tón níže, než je standardní ladění, tedy do D, G, c, f, a, d1. Modelům zůstal i pak věrný (hrál ale třeba i i na Tokai Les Paul), kdy bílá CS-780 byla osazena snímači Duncan Designed a fialová zebrou Jazz Seymour Duncan u krku a DiMarzio u kobylky.

Od roku 2004 vešel Vuorinen v kontakt s firmou ESP, která mu v rámci činnosti divize Custom Shop vyprodukovala signature model EV-1. Kytara je z olše, průchozí krk je javorový a hmatník má z ebenu. Je osazena snímači Seymour Duncan, a to modely Custom TB-5 u kobylky, SHR-1N Not Rails ve středu a SH-2N Jazz Neck u krku. Nástroj má instalován mechaniku Floyd Rose a jen jeden knoflík, hlasitost. Jednu kytaru má laděnu o tón níž, druhou má ve standardním ladění.

Po vydání alba Dark Passion Play vyjel na promo tour s nejnovějším custom modelem EV-2. V podstatě šlo o identický model, pouze přibyly clona a originální povrchová úprava s vyobrazením ženštin pod názvem Harlem Girl.

Třetí ztělesnění série, EV-3, se objevilo roku 2012 v přímé reakci na vydání platinového alba Imaginaerum. Grafika alba se odrazila i na konečné povrchové úpravě kytary, novinkou pak byla absence středního snímače. Během zkoušek na prozatím nejposlednější album Endless Form Most Beatiful už Vuorinen hrál na model od Ruokangas Guitars. Mimochodem, nástroje této firmy bychom našli třeba i u Micka Boxe (Uriah Heep), Matiase Kupiainena (Stratovarius), Jay Jay Frenche (Twisted Sister) a dalších.

Na kytary natahuje struny DR, kdy na nástroje standardního ladění používá sady řady LT-9, tedy o síle .009-.042 a na nástroje, laděné o tón níž řadu MT-10, takže desítky .010-.046.

Aparáty

Od roku 2002 hraje Vuorinen nejvíce na Mesa/Boogie Triple Rectifier. Ovšem nevyhýbá se, zejména na live hraní, i jiným značkám, jako například Laneyi či Bogneru, kdy tyto hlavy stavěl na bedny Engl. Hlavy Mesa/Boogie nejvíce používá ve spojení s bednami Marshall. Najdeme u něj v racku i předzesilovače, jako Tech21 SansAmp PSA1. V současnosti se orientuje na Kemper, nejnovější hit kytarových pódií, kdy jenom kvůli feedbacku a vlastnímu pocitu a ovládání zvuku má i k této modelové hlavě bednu 4x 12”.

Efekty

Protože jde o často se měnící vybavení, s jistotou lze prohlásit, že v jeho racku a pedalboardu určitě najdeme TC Electronic G-Major, Jim Dunlop Cry Baby Wah/Volume pedál, DigiTech Whammy XP-100, Morley Volume/Wah pedal a Boss MT-2 Metal Zone.

Skladba: End of All Hope

Autor, autoři: Toumas Holopainen

Interpret: Emppu Vuorinen

Skupina, soubor: Nightwish

Album, zdroj: Century Child (2002, Spinefarm)

www:

www.nightwish.com