Ne, opravdu. Je totiž rozhodně pozoruhodné, když si uvědomíme, kolik sourozeneckých dvojic stanulo úspěšně ve světle reflektorů.
Obecně to je totiž hodně zajímavé téma. Vždyť si to uvědomme - najdeme hodně příkladů sourozenců, kteří to dokázali hodně dobře rozjet, ať už odděleně, či ve společných projektech. Zkusme si jich pár jmenovat...
Mezi ty nejznámější jistě patří Eddie a Alex Van Halenovi - a pokud zůstaneme u kategorie bratrů v obsazení kytara-bicí, tak sem jistě patří třeba Dimebag Darrell Abbott (g) a Vinnie Paul Abbott (dr) z Pantery, Willie Adler (g) a Chris Adler (dr) z Lamb of God, Max Cavalera (g) plus Igor Cavalera (dr) ze Sepultury a třeba také krásná Lzzy (g) a její brácha Arejay Hale (dr) z Halestorm.
U dvojic kytara-kytara je to také jasné aneb proslulé bratrské dvojice Angus a Malcolm Youngovi z AC/DC či Schenkerovi - Rudolf (Scorpions) a Michael (UFO, MSG...). Doplňme to například jmény Justin a Dan Hawkinsovi z Darkness nebo Michaelem a Christopherem Amottem z Arch Enemy. Vidíte? Je toho opravdu hodně...
U bráchů, kde jeden je kytarista a druhý baskytarista zcela, jasně vyčnívají například Chad Kroeger (g) a Mike Kroeger (bg) z Nickelback či tvůrci Stone Temple Pilots, totiž Dean DeLeo (g) a Robert DeLeo (bg). Mimochodem, my to máme v kapele také tak...
Abychom nezapomněli na bubeníky, tak zde jednoznačně vévodí jména Carmine Appice (od Beck, Boggert & Appice přes Vanilla Fudge po třeba Teda Nugenta) a Vinny Appice (od Black Sabbath přes Ricka Derringera po kupříkladu Dia).
Nezdá se to, ale mohli bychom pokračovat dál. Namátkou Oasis a bratři Gallagherové, sestry Wilsonovy, Ann a Nancy z Heart... A co čtyři sourozenci z The Corrs? Což teprve buldozer značky Kelly Family?
Ha ha, no a co scéna u nás doma? Dali byste to? Třeba Petr Janda (Olympic) a Slávek Janda (Abraxas)! No vida! A dál? No přece Václav a Jan Neckář (Bacily), Honza a František Nedvědovi, bluesman Jan Spálený a zpěvák Petr Spálený, tváře Yo Yo Bandu Vladimír a Richard Tesaříkovi, pop star Helena Vondráčková a baskytarista Jiří Vondráček (Turbo, Marsyas), Marta a Tena...
A právě mezi tato jména rozhodně patří Bruce a Bob Kulickovi...
Bob Kulick
A začneme Bobem. Ten je z obou bráchů ten starší a narodil se 16. ledna 1950 v Brooklynu v New Yorku.
Po zkušenostech s prvními kapelami, z nichž mezi nejvýznamnější patřili Random Blues Band a Hookfoot, kde se podílel i na některých studiových nahrávkách, dostal opravdu velkou šanci roku 1972, kdy přišel na konkurz na kytaristu do tehdy vznikající kapely Kiss. Gene Simmons, Paul Stanley a Peter Criss byli jeho výkonem nadšeni, přesto ale dali přednost po něm jdoucímu dalšímu uchazeči, kterým nebyl nikdo jiný než Ace Frehley. Nezatrpknul a v dalších letech se ke Kiss opravdu i dostal, byť „jen“ jako studiový muzikant. Zahrál si na Alive II, Killers a Creatures of the Nights, podílel se i na sólovém albu Paula Stanleyho a doprovázel ho i na jeho sólovém turné.
„Máme ke kytaře obdobný přístup. On má blíže ke stylu Eddieho Van Halena...“
(Bob Kulick o svém bráchovi, CRR, 2017)
Jak šel čas, tak se Kulick dobře uvedl jako studiový muzikant, takže jeho jméno můžeme najít na řadě alb a projektů. Spolupracoval Lou Reedem (na LP Coney Island Baby) a stal se na delší dobu i členem tour kapely Meata Loafa. Což nakonec vedlo i k účasti na několika albech tohoto zpěváka, z nichž je nezbytné vyzdvihnout Bad Attitude, zlaté LP z roku 1984. Během tohoto období se také pokusil o úspěch s vlastní kapelou Balance, ale vody se v podstatě nezčeřily. To daleko větší úspěch zaznamenal účastí na třetím, eponymním albu Michaela Boltona, které poprvé získalo zlato.
Úspěšné bylo i jeho studiové působení na nahrávkách glammetalových W.A.S.P. The Crimson Idol a Still Not Black Enough, dobře se uvedl i ve spolupráci s Doro (Calling the Wild).
Bob Kulick neboli Robert Joel Kulick zemřel ve věku 70 let 28. května 2020. Jeho bratr prohlásil, že příčinou byly neléčené potíže se srdcem...
Bruce Kulick
Dobře, tak opravdu nutno uznat, že Bruceovi se to podařilo lépe. Narodil se 12. prosince 1953, také v Brooklynu a už od mala ho směrova inspiroval jeho starší bratr. A kam jinam než ke kytaře a k rockové muzice. Když mu bylo 19 let, založil trio KKB, které se hodně inspirovalo Cream. Ještě předtím, než ho začal znát celý rockový svět jako člena Kiss, se skvěle uvedl třeba jako člen tour kapely Meata Loafa, který roku 1977 po vydání slavného alba Bat Out of Hell vyrazil na celosvětové turné. Na konci desetiletí také působil s Michaelem Boltonem (tehdy ještě tento zpěvák neinklinoval k nasládlému střednímu proudu) v hardrockové formaci Blackjack. Moc se toho kolem této kapely nedělo, a tak roku 1981 vzniká další skupina Good Rats, která se ale po jednom albu rozpadá. Kulick pak přijímá lano od Boltona a rok s ním jezdí na turné. A pak přišel zlom.
„Kdokoli ho znal, tak musel vědět, že dokázal zahrát všechno...“
(Bruce Kulick o svém bráchovi, Classic Rock & Culture, 2020)
Roku 1984 přichází do Kiss, kde nahrazuje Marka St. Johna (ten kapelu opouští po diagnostikovaném onemocnění reaktivní artritidou). Zůstává s nimi až do roku 1996 a vlastně jako jeden ze dvou členů této proslulé kapely, který na sobě neměl žádný make-up. Objevuje se už na albu Animalize (1984), následují desky Asylum, platinové Crazy Nights, Hot in the Shade, Revenge a Carnival of Souls. Nemluvě o koncertních albech. Roku 1996, kdy se Kiss opět odhodlali jít do masek a obnovit původní klasickou sestavu se Kulick na chvíli od světa Kissarmy vzdálil. Ne však na dlouho. Když roku 2002 odcházel Ace Frehley, nenabídli mu Simmons a Stanley sice místo (domnívali se, že Tommy Thayer lépe nasupluje Frehleyho feeling), ale podílel se na dalším albu, Psycho Circus.
Po odchodu od Simmonse a spol. založil Kulick skupinu Union, kde spolu s ním byli zpěvák John Corabi (mj. od Mötley Crüe), bubeník Brent Fitz (Slash, Alice Cooper...) a baskytarista James Hunting (David Lee Roth). Sestava skvělá, alba nic moc, ale přesto si skupina držela své renomé. A to až na samý práh nového milénia, kdy se členové rozešli do dalších skupin - Corabi si to namířil k Ratt, Fitz začal spolupracovat s Gilbym Clarkem z Guns N’ Roses a později se spolu s Huntingem přidal k Mötley Crüe. A Kulick? Ten se stal členem proslulých Grand Funk Railroad. Tedy, pravda, kdysi proslulých, ale pořád, a to si přiznejme, je to opravdu velké jméno. Kapela se dala již potřetí znovu dohromady roku 2000, a to právě s Brucem Kulickem. Z původního tria (a později kvarteta) tam je bubeník Don Brewer a baskytarista Mel Schacher, spolu s Kulickem v této hardrockové legendě působí ještě Max Carl (g, hrál např. u jižanských 38 Special) a Tim Cashion (key).
Kulick nelenil ani jako sólový umělec. Prozatím má na kontě tři sólová alba, kdy první dvě jsou v podstatě další desky Union - ovšem na té třetí, tam se vyřádil v obsazování jednotlivých partů. Hostují mu tam kupříkladu Steve Lukather, Eric Singer, Kenny Aronoff (bubeník od Satrianiho přes Joea Cockera po Johna Fogertyho), Gene Simmons (jak jinak), Tobias Sammet (zakladatel projektu Avantasia) a další.
Navíc najdeme jeho jména na několika desítkách albových tematicky a žánrově zaměřených projektech včetně tribute alb, jako Tribute to Queen, Van Halen (to mimochodem produkoval jeho bratr Bob), Ozzy Osbourne, Pink Floyd, Iron Maiden...
