Většina bubeníků se jako první doprovod naučí tradiční bum-čvach s pravidelnou osminovou hi-hatkou a zpravidla pak pokračuje zesložiťováním kopáku a malého bubnu při zachování ostinata (pravidelného doprovodu) v hi-hatce. Existují ale také zajímavější způsoby tvoření groovů a jedním z nich jsou lineární patterny. O co se jedná? Stačí dodržovat jediné pravidlo: nikdy nezahrajeme dva údery (ať už rukou nebo nohou) najednou (unisono). Často se jedná o nepřetržitý sled šestnáctin, ale pattern může obsahovat pauzy. Pokud však má být čistě lineární, žádné dva údery se nesmí překrývat. Často se samozřejmě stane, že přece jen chceme na jednom či dvou místech zahrát údery společně, takovému patternu se pak říká částečně lineární (quasi-linear). Postup se používá hlavně ve funku a příbuzných stylech a mezi největší hvězdy lineárního bubnování patří Steve Gadd, David Garibaldi nebo Rick Latham.
K čemu to celé je? Z praktického hlediska je výsledkem čistší a ostřejší zvuk patternu a také možnost dosáhnout vyšších rychlostí (protože mezi jednotlivými údery danou končetinou máme víc času). Kromě toho je zde hledisko pocitu, které se těžko definuje, ale jakmile získáte schopnost v lineárním stylu alespoň trochu improvizovat a vytvoříte si dostatečný nadhled, poznáte, že pocit ze hry je najednou úplně jiný, prostě... funky!
Jak na to? Jako přípravné cvičení, ze kterého lze zároveň pak snadno odvodit groovy i breaky, bych doporučil svou oblíbenou první stranu z knížky Stick Control. Za předpokladu, že ji již máte přehranou na bubínek rukama, se ji naučte zahrát následujícími způsoby: rukama na dva různé zvuky (hi-hat a snare, snare a floortom), nohama (dvojpedál nebo kopák a hi-hat), pravou stranou těla (pravá ruka - pravá noha), levou stranou těla (levá ruka - levá noha) a křížem (pravá ruka - levá noha a levá ruka - pravá noha). Pokud všechny tyto způsoby ovládnete, máte pro lineární hraní solidní základ.
Pak už zbývá jen najít si na internetu pár lineárních patternů a začít se je učit, sami poznáte, co vám vyhovuje, a co ne (i když je třeba posouvat hranice a snažit se obsáhnout i to, co nám nevyhovuje). A pokud se budete chtít (kvazi)lineárnímu bubnování věnovat více do hloubky, doporučuji knížky Advanced Funk Studies od Ricka Lathama, Future Sounds Davida Garibaldiho nebo Linear Drumming Mika Johnstona.
