Po technice přichází na řadu o stupeň složitější problém, a tím je koordinace. Hra na soupravu bicích nástrojů vyžaduje umění hrát každou končetinou něco jiného a během toho ještě poslouchat sebe i ostatní, přemýšlet, co a jak zahrát, a někdy ještě navrch číst noty nebo zpívat, točit paličkami a mrkat na kluka nebo holku v publiku. Není tedy divu, že nácvik koordinace je jednou z nejpodstatnějších složek cvičení. Koordinaci vlastně cvičíme vždy, když hrajeme více než jednou končetinou, ale existují školy přímo na koordinaci zaměřené.
V českých luzích a hájích je asi nejznámější Koordinace profesora Miloše Veselého, se kterou se setkáte u většiny pedagogů, a jsou k tomu dobré důvody. Jednoduše napsané noty se totiž dají hrát nepřeberným množstvím způsobů a můžete tak strávit léta hraním prvního cvičení. (O metodě profesora Veselého se dozvíte více v jeho seriálu, který právě na stránkách Muzikusu vychází.) Slavnou učebnicí je pak příznačně nazvaná 4-way Coordination Marvina Dahlgrena, ve které se pomocí různých kombinací střídání rukou a nohou snažíme osvojit jejich nezávislost. Učebnice je přínosná i v tom, že neobsahuje pouze cvičení, ale chce po žákovi, aby je střídal s doprovodem, a tak zasazuje koordinaci do kontextu praktického hraní.
Oblíbeným způsobem, jak koordinaci cvičit, je vzít si nejaké jednořádkové noty, například Syncopation Teda Reeda, The New Breed Garyho Chestera, Stick Control Kevina Barretta nebo třeba Veselého Akcenty a přehrávat je s latinskoamerickým doprovodem hraným v nohou (Obr. 1, možnosti 1 a 2).
Dalším pěkným cvičením jsou tzv. kolečka (Obr. 2). Tady se učíme hrát zároveň skupinky dvou a tří úderů, případně tří a čtyř, tří a pěti, nebo libovolnou jinou kombinaci na různé prvky soupravy. Šlapeme čtvrtky na hihat a ruce hrají unisono osminy každá svoje kolečko. Pravá střídá tři nástroje, levá dva. Po šesti úderech se tedy zase sejdou. Ruce můžeme vyměnit, přidat zajímavější ostinato v nohou nebo hrát cvičení střídavými údery, verzí je mnoho.
Na závěr bych doporučil jednu třešničku od Gavina Harrisona (Obr. 3). Ruce i nohy hrají paradiddlové střídání (PLPP LPLL), ovšem nohy hrají čtvrtky a ruce osminové trioly. Po dvou taktech se dostáváme do výchozí pozice, a cvičení tak lze hrát stále dokola. Pokročilejším doporučuji akcentovat 2., 3. nebo 4. notu paradiddlu, hrát akcenty do kotlů, případně zkusit obdobně zahrát invertovaný paradiddle. Hodně štěstí! :)
