Tak už hlediska obrázku tedy opravdu o celek jde. No posuďte sami: cigárko, pivko, kytara, a ještě nažhavená kočka... Kombinace, která nechá chladného snad jen Mrazíka...
Ležérně ložené triko s motivem americké vlajky, ležérně ložená akustická kytara Gibson, ležérně vypouštěný kouř z cigarety (pozor, kouření prý škodí zdraví...), jen ty plechovky nejsou moc orosené, takže aspoň nějaká nedokonalost z hlediska nás, jako národa piva, by se tady našla. Ovšem kdo ví, možná, že právě pivo Blue Ribbon se v krajinách, odkud pochází „kytaristka“, pije při pokojové teplotě. Taky jsem byl kdysi v šoku, když jsem ještě jako teenager v rozpuku pivních sil a výkonů přijel tehdy ještě do NDR a viděl jsem štamgasty jedné drážďanské hospody ohřívat si pivo elektrickým ohříváčkem.
V centru naší pozornosti je jistě jumbo Gibson. Historicky tuto značku uvedly právě akustické nástroje, i když po nezbytném vývoji to byly elektrické masivy a elektroakustické celoluby i nízkoluby, které původní zaměření firmy značně zastínily. Neznamená to ale, že by tato značka nějak dlouhodobě ustoupila všem těm Martinkám, Ovationům či Takaminům, to vůbec ne. Můžeme zmínit řadu slavných modelů, které se nejen staly legendou, ale jsou nezastupitelné i dnes. V každém případě sem patří J-45 (hrál na něj třeba Bob Dylan, Donovan, Bruce Springsteen...), super jumbo J-200 (Everly Brothers, Pete Townshend, George Harrison...), dreadnought Hummingbird (Keith Richards, Brian May, John McLaughlin...) a další, nemluvě o J-160E (Lennon + Harrison).
Celý obrázek hraje vysoce energickou, emotivní, vypjatou hru - ač všichni zúčastnění se tváří ležérně, ten žár je tam tak přítomný, že rozeznívá všechny, i ty nejspodnější, frekvence. Na kytaře samozřejmě. Pořád si tak totiž říkám, jak by ten obrázek asi vyzněl, kdyby tam nebyl Gibson, ale třeba PRS.
