Bass profil
Juan Alderete de la Peña
Hip hoper v progresivním rocku
Významný rockový a hiphopový baskytarista současnosti. V osmdesátých letech si vydobyl jméno v Racer X Paula Gilberta, ale nejvýznamněji se prosadil coby člen prog rockových The Mars Volta. Vedle toho se účastnil mnoha projektů na pomezí žánrů a pracuje na své vlastní kapele Big Sir. Je uznávaným odborníkem na basové efekty a pedály, kterým se věnuje na vlastních stránkách.
Začátky
Juan Alderete de la Peña se narodil 5. září 1963 v kalifornském Los Angeles jako čtvrté z pěti dětí. Již od dětství byl vystaven vlivu muziky, protože jeho otec Angel Alderete miloval jazz a prakticky neustále ho poslouchal. Když se rodina přestěhovala do sanfranciského zálivu, začal díky svému bratrovi pomalu objevovat i progresivní rock, především pak kapely jako Rush, King Crimson, Yes nebo Genesis.
Na baskytaru se začal učit, když mu bylo šestnáct let. Podle vlastních slov mu tenhle nástroj v očích ostatních přišel podceňovaný, a proto ho zaujal. Jeho prvními vzory byli Jaco Pastorius, Stanley Clarke a Geddy Lee.
Po absolvování střední školy odchází Alderete na Musician Institute do Los Angeles, kde se dle svých slov začal učit techniky a styly, o kterých si nikdy ani nepomyslel, že by se je mohl naučit. Dostává se tu i do první významné kapely.
Racer X
S kytaristou Paulem Gilbertem se Juan Alderete seznámil na škole, ale do jeho kapely Racer X se dostal spíš náhodou. Gilbert hledal bubeníka a Alderete mu doporučil kamaráda Billa Lescohiera, kterého šel doprovodit na konkurz. Byl to ale právě Alderete, kdo Gilberta zaujal, a Lescohier se do kapely nedostal (přestože to byl právě on, kdo vymyslel název Racer X).
Přestože v té době poslouchal Alderete převážně Novou vlnu a hip hop, začal v roce 1985 hrát v téhle takřka metalové kapele. Průlom to byl především pro Gilberta, protože Alderete poskytoval Paulovým ekvilibristikám pevný a solidní základ, na kterém mohl stavět. Nicméně i Alderete se díky téhle kapele dostal do muzikantského povědomí.
Kapela prakticky okamžitě zaujala Shrapnel Records Mika Varneyho a o rok později vydala své první album Street Lethal. Smršť heavy metalu a kytarové virtuozity zaujala nejen fanoušky, ale Gilbertovi vynesla i endorsement u Ibanezu. Během následujících tří let vydali ještě jedno studiové album, Second Heat, a dva živáky. V roce 1989 kapelu Gilbert rozpouští, aby se věnoval Mr. Big.
Ke krátkému návratu došlo v letech 2000-2003, kdy vydávají další tři studiová alba a dalších několik živáků. K jednorázovému vzkříšení pak ještě došlo na začátku roku 2009, kdy Racer X zahráli během NAMM Show v Anaheimu.
Jonathan Hischke
„Můj nejoblíbenější basista současnosti. Hrál v Broken Bells, hrál v Hella, když jeli společně s námi a System of a Down na turné. V současné době hraje v Dot Hacker, kde hraje i Josh Klinghoffer z Red Hot Chili Peppers. Určitě se o něm bude mluvit, když vyjde jejich nová deska, protože to, co na ní předvádí, je neskutečné. Když mi ji pouštěl, tak jsem byl u vytržení a ptal se ho, jak přesvědčil své spoluhráče, aby nahráli něco takového. Není snadné, přesvědčit někoho, aby vás nechal na desce dělat cokoliv, co vás právě napadne.“
Devadesátá léta
Po rozpuštění Racer X se Alderete přidal k další metalové kapele, k The Scream, kde se setkal s bývalými spoluhráči z Racer X, kytaristou Brucem Bouilletem a bubeníkem Scottem Travisem a také se zpěvákem Johnem Corabim. Výsledkem byla jedna vydaná deska Let It Scream (1991) a jedna nevydaná Takin’ It to Next Level. Jak Alderete říká: „Tady jsem si uvědomil, že heavy metal opravdu hrát nechci.“
V polovině devadesátých let krátce působil v kapele DC-10 a ke konci se objevil i v Distortion Felix, kde hrál s kytaristou Mannym Nietem.
Mars Volta
A Manny Nieto vlastně stojí za Aldaretovým působením v Mars Volta. Ten totiž potkal v roce 2003 v jednom baru zpěváka Mars Volta Cedrica Bixler-Zavalu. V té době právě Mars Volta uvažovali o změně basisty a Manny doporučil právě Juana Aldereta. Ještě týž rok zavolal Juanovi kytarista a kapelník Omar Rodríguez-López, zda by nepřišel na konkurz. Juan přišel, tři dny s kapelou zkoušel a o dva dny později už s nimi hrál první koncert.
S The Mars Volta se Juan Alderete dostal ke stylu, který ho vlastně coby teenagera nejvíce zaujal. Progresivně rockové kompozice The Mars Volta a konceptuální alba odkazují k začátkům progresivního rocku v sedmdesátých letech, kdy tento styl Alderete poslouchal.
Prvním albem, na kterém se Alderete objevil, bylo Frances the Mute z roku 2005. Dosud nejprodávanější album kapely, které získalo v USA zlatou desku a na němž se objevilo i několik hostů v čele s Fleou (na trubku) a Johnem Frusciantem. Juan Alderete na albu dokázal, že do kapely skvěle zapadne, a přestože si nepřipsal autorství na žádné skladbě, jeho basové linky se výrazně podílely na výsledné podobě písniček.
Juan Alderete hrál s The Mars Volta až do jejich rozpadu v roce 2012. Do té doby natočili další čtyři významná progrocková alba a několik živých záznamů. Otázkou, která nejspíše trápí fanoušky je, zda se ještě někdy dají dohromady, když v roce 2014 zemřel významný člen, klávesista Ikey Owens.
Vybavení:
Baskytary
Fender Jazz’64
Fender Precision ’ 71
Fender Precision ’ 73
Fender Jazz ’ 77
Fender Jazz ’ 86
Fender Geddy Lee Jazz
Lakland Darryl Jones
Lakland Bob Glaub
Aparát
Ampeg Portaflex PF-500 (zesilovač)
Ampeg Portaflex PF115HE (1x 15” kabinet)
Ampeg Portaflex PF210HE (2x 10” kabinet)
Efekty
Konkrétní pedalboard s Mars Volta, jinak používá desítky různých efektů.
TC Electronic Polytune (ladička)
Boss CS-2 (kompresor)
Boss VB-2 (tremolo)
Boss OC-2 (oktáver)
Digitech Meat Box FX32 (synth bass)
Wren and Cuff Pickle Pie B (fuzz)
Earthquaker Devices Ghost Disaster (delay/reverb)
Digitech Multiplay PDS FX0893 (multiefekt)
Line 6 DL4 (delay)
Pigtronix Envelope Phaser
Boss PN-2 (tremolo/pan)
Custom Audio Electronics MXR MC-403 (multiadaptér)
Big Sir
V polovině devadesátých let se Juan potkává se zpěvačkou Lisou Papineau (mj. Air, Pet, M83 ad.) a během několika let z jejich přátelství vykrystalizuje kapela Big Sir, která je pro Aldereta takové vypouštění tvůrčího přetlaku, neboť ani v Racer X ani v The Mars Volta se nedostal k autorské práci.
Převážně studiový projekt v sobě kombinuje 80. léta, jazz a hip hop a dosud z něj vzešla tři studiová alba Big Sir (2000), Und Die Scheiße Ändert Sich Immer (2006) a Before Gardens after Gardens (2012) a dvě alba remixů.
Zavalaz a Deltron3030
Po rozpadu The Mars Volta se Juan Alderete připojil k sólové kapele zpěváka Cedrica Bixler-Zavaly. V roce 2013 odehráli turné po USA a natočili album, které ale dosud nevyšlo a zatím není známo ani datum vydání.
Týž rok se Juan také stává členem tour kapely hip hoperů Deltron 3030.
Pedály a efekty
Juan Alderete je rovněž známý pro svou výjimečnou znalost efektů a pedálů pro baskytary. Od počátku 90. let, tedy od konce svého metalového období, s nimi začal experimentovat. V současné době pracuje na svých stránkách pedalsandeffects.com, pro které společně s Maxem Kanem píše články, rozebírá nahrávky a testuje efekty. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit, protože Juan nabízí opravdu erudovaný vhled do funkce a použití jednotlivých efektů.
Diskografie:
Racer X: Street Lethal (1986), Second Heat (1988), Technical Difficulties (2000), Superheroes (2000), Getting Hevier (2002);
Tony MacAlpine: Eyes of the World (1990);
The Scream: Let It Scream (1991);
Paul Gilbert: King of Clubs (1998);
Distortion Felix: Record (1999), I’m an Athlete (1999), I’m a Street (2000);
Big Sir: Big Sir (2000), Now That’s What I Call Big Sir (2001), Und Die Scheiße Ändert Sich Immer (2006), Before Gardens after Gardens (2012), Digital Gardens (2014);
Mars Volta: Frances the Mute (2005), Amputechture (2006), The Bedlam Goliath (2008), Octahedron (2009), Noctourniqet (2012);
Omar Rodríguez-López: Omar Rodríguez (2005), Please Heat this Eventually (2006), Se Dice Bisonte, No Bufalo (2007), Omar Rodríguez-López & Lydia Lunch (2007), The Apocalypse Inside of an Orange (2007), Calibration (2007), Old Money (2008), Cryptomnesia (2009), Los Sueńos de un Higado (2009), Xenophanes (2009), Sepulcros de Miel (2010), Cizańa de Los Amores (2010), Mantra Hiroshima (2010), Dôitashimashite (2010), Equinox (2012), Unicorn Skeleton Mask (2013);
Stevie Salas: Be What It Is (2006);
B’z: Action (2007), Ichibu to Zenbu/Dive (2009);
Lee Banon: Alternate/Endings (2013);
Lisa Papineau: Night Moves (2006), Red Trees (2009).
www:
