Seriálem Jak vybírat... bych vám chtěl pomoci při výběru různých zařízení do kapely na živé hraní, ale i do studia, počínaje počítačem přes zvukové karty, DSP jednotky, mixážní pulty, softwarový sekvencer, virtuální efektové procesory a nástroje až po hardwarové syntezátory, stage piana, stojany atd. Pokusím se zde zaměřovat se co nejméně na jeden konkrétní produkt dané skupiny (ačkoliv vzhledem k nutným příkladům se jistě minimálně uvedení nějakého zařízení nevyhnu), a naopak se pokusím pojmout tento seriál velmi obecně s typickými znaky daného produktu, ale na druhou stranu velice prakticky. Abych vyvážil poměr produktů potřebných ve studiu a na pódiu, budu tyto dvě oblasti střídat. Seriál nemusí nutně sloužit jako vodítko, užitečným bude i v případě, kdy budoucímu majiteli vnukne nové otázky a pohledy, jak se může na věc koukat. Nuže tedy víte, co si od seriálu slibuji, a je na vás, abyste posoudili, jak se mi to daří. Nojo, ale čím začít?
První hardwarový syntezátor do studia
Hardwarový syntezátor (v obecném slova smyslu - může se tedy jednat o sampler, ROMpler i syntezátor v užším slova smyslu) ve studiu může plnit různé funkce podle toho, o jaké studio jde. Pokud se jedná o začínající domácí studio, kde bude pořízený hardwarový syntezátor jediným zdrojem zvuku, bude od něj budoucí majitel očekávat přece jenom trošku něco jiného než majitel velkého nahrávacího studia, jež se zaměřuje na akustický záznam rockové hudby nebo dokonce hudby symfonické. Nicméně přesto všechno se dají najít nějaké styčné body.
Vzhledem k tomu, že se jedná o první hardwarový nástroj, předpokládám, že bude budoucí majitel požadovat nástroj velmi univerzální. Jiný případ by byl, kdyby již studio bylo vybaveno mnoha virtuálními nástroji, pak by se naopak dalo čekat, že budoucí majitel jde po něčem opravdu speciálním, co není v softwarové podobě k dispozici. V takovém případě ale většinou má konkrétní představu a volí maximálně mezi několika málo konkrétními modely - pokud není na trhu takový nástroj pouze jeden. Předpokládejme tedy nástroj univerzální. Z hlediska tvorby zvuku jsou nejuniverzálnějšími nástroji samplery. ROMplery jsou omezené na práci pouze s interními vzorky, které nelze rozšiřovat o další zvukové vzorky. Syntezátory v úzkém slova smyslu jsou zase omezené typem syntézy (ačkoliv jich jeden nástroj může obsahovat více najednou) a obvykle jsou zvukově poněkud omezené - generují sice různé zvuky, ty jsou si ale svým charakterem často velmi podobné. Moderní syntezátory jsou ale v podstatě kombinací samplerů a syntezátorů (v nejužším slova smyslu), takže je možné vytvářet mnoho různých zvukových barev.
Pokud se jedná o studio, které již je nějak vybaveno dalšími zařízeními a nebo jsou naplánované další brzké investice do dalších zařízení, není nutně potřeba uvažovat o tzv. workstationech, tedy pracovních stanicích. Takto označené nástroje jsou dnes již v podstatě kompletním nahrávacím studiem v jednom hardwaru. Na nástrojích s označením workstation lze zvuk zaznamenat (ten lze následně použít jako zdroj nového zvuku, tedy jako zvukový vzorek nebo lze akusticky klidně zaznamenat celou zvukovou stopu), dále je možné v sekvenceru poskládat celou kompozici, smíchat, přidat efekty a ve finále buď vyexportovat jako wav či mp3 na externí paměťové zařízení (paměťovou kartu nebo USB disk) a nebo i vypálit na CD ve standardu audio CD. V případě, že je studio již vybaveno počítačem, může všechny tyto úkoly zvládat počítač a nástroj lze použít tedy skutečně „pouze“ jako zvukový generátor. V případě, že studio počítačem vybaveno není, bývá workstation velice zajímavým komplexním řešením.
