Minule jsme se začali zabývat korekčním nastavením šavlí klávesových nástrojů, a sice basovým spektrem, přičemž jsme si řekli něco o vkusném odbasování tohoto nástroje i vzhledem k různým stylům a žánrům hudby. Dnes se tedy podíváme na další frekvenční oblasti.
Pokud se tedy přesuneme dále k odspoda druhému pásmu zmíněných nižších středů, to můžeme startovně zkusit nechat beze změny, tedy rovně - gain 0 dB. Mimochodem, jak jsme se již taktéž dříve zmínili, s „rovným“ nastavením bychom měli počítat a začínat v podstatě vždy, snad vyjma některých obecně a běžně používaných (před)nastavení, např. u bicích. A z minula taktéž víme, že rejstříky kláves by měly být tak nějak zvukově „hotové“ a připravené, proto bychom nejspíš neměli mít potřebu nějakého zhutnění zvuku v oblasti nižších středů, a pokud bychom to udělali, možná nastane problém při změně rejstříku hráčem na klávesovém nástroji. Respektive můžeme této úpravy využít, používá-li dotyčný hráč pouze jeden zvuk, např. klavír, a u něj máme pocit potřeby posílit spodní středové pásmo, pak můžeme zkusit dle potřeby, a je-li to nutné, přidat frekvence např. kolem cca 150-350 Hz, parametr Q cca kolem hodnoty 1,5. Tím se nám může podařit do celkového projevu dostat jistý prostor a objem, prostě zvuk zhutnit a „ztlustit“. Ale jak říkám, tato potřeba nebude pravděpodobně tak častá, jako např. u elektrické kytary, případně jiných nástrojů. A nebo - stejně jako v minulých dílech u předchozích nástrojů - při větší „zahuhňanosti“ můžeme toto pásmo zkusit lehce vyříznout a potlačit, nicméně taktéž se nebude zřejmě jednat o časté případy. Samozřejmě si zopakujeme, že i tady platí, abychom na nižší středy nezapomínali a nějak automaticky je „nepárali“ pryč, samy o sobě znějící jsou sice pásmo jakéhosi „huhňání a bučení“, přesto ale celkově dotvářejí komplexní barvu a plnost zvuku. Při jeho přílišné absenci může zvukový projev působit „děravě“, a to platí obecně a u všech nástrojů i u celkového smíchaného zvuku.
Budeme-li pokračovat dále, tedy od nižších frekvencí k vyšším, dostáváme se k třetí oblasti, k k vyšším středům. Opět i zde nezapomínejme, že není třeba za každou cenu a nutně toto pásmo korekčně upravovat, pokud jsme, co se týče ostrosti, brilance a presence se zvukem kláves spokojeni, nechme je klidně nezměněné, tedy rovně, tzv. „v nule“. Jinak nám přidání tohoto pásma může pomoci zvýraznit atributy konkrétnosti a čitelnosti klávesových zvuků, zejména tedy zmíněnou brilanci, ostrost a presenci. Jako výchozí frekvenci můžeme zkusit cca 2-4 kHz, (Q zhruba kolem 1,5-2), přičemž jejím lehkým přelaďováním zkoušíme zjistit, kde se nám obecně presenční pásmo nejvíce zamlouvá a kde zní jeho úprava nejpříjemněji. Je vhodné, pokud to samozřejmě situace obecně dovoluje, nechat si při zvukovce od dotyčného klávesisty „předvést“ nejběžněji používané zvukové rejstříky, abychom si o jeho projevu udělali celkový obrázek a následně nás něco při samotné produkci výrazně nepřekvapilo. Poměrně často se stává, že hráči mívají mezi jednotlivými rejstříky jisté hlasitostní i frekvenční rozdíly, přičemž tyto rozdíly dělají v různých skladbách tím, že mění celkovou hlasitost nástroje (ještě zmíníme). Velmi často se stává, že hráč při zvukovce „posílá“ zvukaři nějakou úroveň signálu, načež přijde pasáž či skladby, kde je takříkajíc „doma“ a chce si to náležitě užít, a síla signálu je najednou dvojnásobná. To se samozřejmě projeví i na signálu do monitorů - všichni spoluhráči, kteří si nechali do své monitorové cesty nastavit nějakou základní hlasitost, mají kláves „u sebe“ najednou znatelně víc. Vyrovnanost zvukového projevu klávesových nástrojů je do značné míry otázka zkušeností (práce se zvuky, jejich korekčním nastavením, obálkami, filtry, hlasitostmi apod.) a taktéž jisté muzikantské ukázněnosti. Na rozdíl od většiny ostatních nástrojů v kapele mají totiž klávesáci tak říkajíc „pořád ruku na volume“, což může být k dobru věci (vkusné přizpůsobení se celkové hlasitosti na pódiu, dorovnávání jednotlivých zvuků apod.), ale samozřejmě také nemusí (neadekvátní zesilování se, nesnížení hlasitosti zpět po zesílené sólové pasáži apod.). S tím souvisí i poměrně běžný neduh: Vzhledem k velmi častému používání potenciometru (stereo) volume na nástroji tento klávesákům někdy „zlobí“, což se projevuje jako chrastění, prskání, výpadky signálu v jedné, druhé či obou stranách stereo šavle (dvou slinkovaných šavlí atd.) Jako jisté řešení šetřící potenciometr nástroje používané některými hráči na klávesy, je zařazení externího pedálu volume.
V opačném případě, mají-li klávesy příliš ostrý až řezavý projev, můžeme jej ubráním tohoto pásma zkusit trochu umírnit a zpříjemnit, ovšem opět a opakovaně pozor, zpravidla se to týká pouze jednoho nebo několika zvuků, klávesák může následně přepnout na jiný, který bude celkově zastřenější, a zde již daná úprava nebude potřebná a pravděpodobně ji budeme vracet zpět. Jakýmsi nepsaným standardem ve zvuku kláves je zpravidla rejstřík klavíru, případně smyčců, ideálně si opravdu nechat předvést několik nejpoužívanějších rejstříků již na zvukovce.
Přesnější návod na to, jaké v rámci vyšších středů naladit a použít frekvence, je v tomto případě malinko složitější, až zavádějící. Vzhledem ke zmíněné případné rozmanitosti jednotlivých rejstříků, se zpočátku zkusme obecně pohybovat v již zmíněném rozsahu 2-4 kHz.
Příště v korekčním nastavení kláves pokračujeme.
