V minulém dílu jsme otevřeli nové téma - a sice klávesové nástroje, přičemž jsme se z historického hlediska zmínili o Hammodových varhanách a taktéž o Leslie boxu s rotujícími ozvučnicemi - zvukovody reproduktorů. Řekli jsme si, že snad vyjma zmíněného Leslie boxu (kdy snímáme mikrofony) připojujeme klávesové nástroje zpravidla dvěma (levá - pravá strana) linkovými (jack 6,3 mm) výstupy do mixážního pultu/stageboxu/DI boxu. Výstupy na těchto nástrojích bývají většinou označeny jako L (mono) a R, tedy v případě monofonního provozu s jedním výstupem používáme pouze ten levý (u některých přístrojů, např. dozvukových efektů, se jako jeden monofonní výstup někdy používá naopak pravý - R).
Pokud bychom chtěli ještě trochu pokračovat ve zmapování historického vývoje klávesových nástrojů, určitě musíme zmínit významnou éru syntezátorů, která propukla koncem 60. a začátkem 70. let minulého století. I když historie zvukové syntézy sahá opět na začátek století - mezi první elektronické hudební nástroje, které mají některé prvky syntezátoru, patří např. Theremin z roku 1920, Elektrophon z roku 1921 nebo Staccatone z roku 1923 -, jako jistý milník bychom mohli v této oblasti označit rok 1957. Tehdy byl na Kolumbijské universitě v New Yorku instalován RCA Mark II Sound Synthesizer, první programovatelný syntezátor, který byl řízen děrnou páskou. A později, roku 1964, pak představil jistý pan Robert Moog svůj vlastní syntezátor vycházející ze (zprostředkovaných) zkušeností se stavbou syntezátoru RCA Mark II. Jeho zvuk se poprvé komerčně objevil v roce 1967 na albu skupiny Monkees a později se mu dostalo značné popularity, lze jej tedy z jistého hlediska označit za jakýsi základ syntezátorové éry.
Původní syntezátory byly samozřejmě analogové a nastavené parametry se nedaly ukládat, při nutnosti změny rejstříku bylo nutno „překroutit“ ovladače jednotlivých filtrů a oscilátorů. Prvním syntezátorem řízeným mikroprocesorem byl Prophet-5 firmy Sequential Circuits, představený v roce 1978. Zásadní novinkou byla právě možnost uložit a jednoduše vyvolat veškeré parametry, a tedy dosáhnout stejného zvuku bez zdlouhavého nastavování. V roce 1981 uvedla na trh společnost Yamaha model GS-1, první syntezátor využívající FM syntézu. Licenci na tuto technologii získala od Stanfordovy univerzity, kde se jejím výzkumem zabýval John Chowning.
Významným mezníkem ve vývoji syntezátorů i ostatních elektronických hudebních zařízení byla norma MIDI, vytvořená v roce 1983 společnou pracovní skupinou předních světových výrobců. Tím se ujednotil komunikační standard, nástroje různých výrobců vybavené MIDI spolu mohly být navzájem propojeny (kabely s pětikolíkovým konektorem DIN), což vedlo k dalšímu rozvoji studiové i jevištní techniky. Dalším stupněm byl v roce 1991 standard General MIDI (GM), který ujednotil mapování jednotlivých zvuků - napodobenin skutečných nástrojů, tzn., že na zařízení vužívajících normu GM musel např. nástroj číslo 01 znít vždy jako klavír (samozřejmě v rámci možností konkrétního daného způsobu syntézy), zahrnuta je i bicí sada. GM definuje i souborový formát Standard MIDI File (SMF - obvykle s příponou .mid), což společně s jednotným mapováním umožnilo jednoduchou výměnu naprogramovaných skladeb a výrazně napomohlo zpracování hudby na počítačích. Na GM pak navázaly rozšiřující standardy GS (Roland) a později XG (Yamaha), avšak žádný se nepovedlo celoplošně prosadit u všech výrobců.
První komerční syntezátor založený na fyzikálním modelování (dechový kontrolér) vyvinula firma Yamaha opět po spolupráci se Stanfordovou univerzitou a uvedla jej do prodeje v roce 1994 pod názvem Yamaha VL-1.
V současné době byly obecně analogové syntezátory v podstatě vytlačeny digitálními, a to i takovým způsobem, že procesor digitálního syntezátoru neprovádí samotnou softwarovou syntézu, nýbrž simuluje činnost analogového syntezátoru (např. i jako nainstalované zvukové banky v PC).
Pokud bychom si měli vyjmenovat pár důležitých značek a modelů v oblasti syntezátorové hudby, určitě by tady za celé spektrum padly legendární pojmy jako Minimoog, Oberheim OB-Xa, Oberheim Matrix 6 (12), Roland Jupiter-8, Roland D-50, Roland Juno-106, Korg Poly-800, Yamaha DX7, Yamaha CS1x, Korg Triton, Korg Trinity, Kurzweil K2000, Yamaha MX88, Nord Lead 4 atd., je jich na pomyslné časové ose z minulosti do současnosti opravdu celá řada. Syntezátory jsou (byly) vyráběny i ve formě tzv. externích (rackových) zvukových modulů, které byly ovládány přes MIDI z klaviatury nebo z jiného nástroje disponujícího MIDI výstupem.
Příště v tématu pokračujeme.
(zdroj: Wikipedia)
