diagnóza: ohýbaní tónů
Zdravím! Ani nevím proč, ale po Marku Knopflerovi, kterého jsme si představili v minulém dílu, mě jako další nenapadá nikdo jiný než jeho anglický kolega z Pink Floyd David Gilmour. Kytarista s nádherným tónem, nezaměnitelným feelingem a zvukem, jehož kytarové party jsou určitě i dodnes velkou inspirací a školou pro mnohé kytaristy všech stylů. Minule jsme byli s Markem v d moll a v d moll zůstaneme i dnes. Pro tohle prázdninové číslo jsem sice vybral sólo (nebo tedy jeho část) jedné z nejprofláknutějších písní Pink Floyd, ale rozhodně stojící za naučení. Takže Pink Floyd, rok 1979, deska The Wall, píseň Another Brick in the Wall a čas cca 2:08 :-)
Another Brick in the Wall - sólo
Jak už jsem uvedl výše, výchozím improvizačním materiálem nám bude sloužit d moll pentatonická a aiolská stupnice. Tak jen pro úplnost d moll pentatonika má tóny d, f, g, a, c (intervaly - prima, malá tercie, čistá kvarta, čistá kvinta a malá septima). D moll aioská má navíc ještě sekundu, tedy tón e, a malou sextu, tedy tón bchar1. Pokud si celé sólo poslechnete, určitě vás na první poslech hned zaujmou dvě věci. A to krásné a přesné Davidovo frázovaní a perfektní práce s ohýbáním tónu - tzv. bendingem -, technikou, která je právě pro kytaru kolik typická a je jedním z důležitých prvků feelingu. Co je na vytahování důležité? Bezpochyby intonace, tedy vytažení požadovaného tónu do správné výšky, tak aby vše co nejlépe ladilo. Je zapotřebí mít tón, který má po vytažení znít nejprve v hlavě. Tedy předem slyšet, kam až budeme onu notu vytahovat. Pak už to chce jen trochu praxe a kýžený výsledek se časem dostaví. Jednou z možností jak se něco naučit je podívat se, jak to dělají ostatní. Pojďme se tedy inspirovat sólem Davida Gilmoura, které je právě na procvičování této techniky jak dělané.
Celá improvizace začíná předtaktím, kde slyšíme perfektně nafrázovaný pentatonický motiv, jenž je jakýmsi poznávacím znamením celého partu. Ten je zakončen vytažením tónu c na základní akordický tón d (v harmonii slyšíme akord Dm). Dále slyšíme rytmicky zahraný akord Dm a v třetím taktu máme opět krásné vytažení z tónu c na d (sekunda), pak stažení struny zpět na c a následné vytažení o tercii nahoru, tedy na tón e (dva tóny). Gilmourovi to zní božsky :-)
Následuje hezká diatonická fráze (konec čtvrtého a pátý takt). V šestém taktu máme opět rytmickou frázi s akordem Dm. V sedmém taktu slyšíme další vytažení, tentokrát tónu f na g, a v osmém tak opět ukázková práce s ohýbáním tónu nejprve v triole o tón nahoru, pak o dva tóny nahoru, následuje vytažení o malou tercii, a zpět na c (viz nahrávka nebo notový zápis) - krásné cvičení. Sólo dále pokračuje v podobném duchu. V zápisu chybí posledních dvanáct taktů, které jsem vám nechal stáhnout, zapsat a naučit se za „domácí úkol“. Krom d moll pentatoniky a diatoniky se tam nic jiného neděje, takže zkuste jen podle nahrávky a svých uší najít zbytek tónu. Poslechněte si vždycky třeba několikrát nějakou frázi nebo logickou část a tu pak zkuste zahrát, případně zapsat. Vaše hudební představivost a vlastně i sluch se tímto způsobem může dál vyvíjet a zlepšovat.
Diagnóza
Ohýbání, vytahování či bending je určitě jednou z možností, jak si zvětšit svůj výrazový rejstřík. Je spousta hráčů, kteří na tom mají podstavenou část své hry. Bending najdeme zvláště u rockových, bluesových nebo country hráčů. Pokud budete mít problémy s intonací, určitě doporučuji nejprve si danou frázi zahrát bez vytažení a snažit se zapamatovat, jak zní tón, na který chceme notu vytáhnout, a pak ji zahrát. Vždycky se snažte, abyste měli tón v hlavě dřív, než ho zahrajete, a poslouchejte nejen sebe, ale další nástroje, tak abyste pokud možno při vytahování dohromady co nejlépe ladili. Přeji hodně štěstí!
