Dnešním článkem začíná další část našeho již dlouholetého sloupečku Galerie. V průběhu let jsme zde vystřídali kytary, krabičky, multiefekty, předzesilovače, syntezátory, přídavná zařízení, modelery, aparáty, nejtypičtější ovladače aparátů, až po minule zakončené Nejtypičtější ovladače efektů. A nyní tedy budeme pokračovat dál v rozkrývání proslulých součástí světa kytar jako takového. A to zcela v intencích všech předchozích dílů. Takže co jiného by mělo následovat než - snímače.
A začneme snímačem Bluesbucker, který byl uveden proslulou firmou DiMarzio na trh roku 2001. I když jde o humbucker, nebo lépe řečeno i když vypadá jako klasický HB, zní spíše jako P90 (vysvětlení pro ty, kteří se s tímto typem ještě nepotkali - P90 jsou jednocívkové snímače, ovšem s nastavitelnými póly, žádné singly). A protože jde o současnou technologii PVV (Patented Virtual Vintage) a zejména Airbucker, šum, charakteristický pro jednocívkové snímače je zde odbourán.
Z desetistupňového hodnocení ekvalizace zvuku má Bluesbucker výšky 6,0 (nižší mají v této sérii jen řady PAF a Classic), středy 5,5 (pouze PAF mají vyšší hodnoty) a basy 4,5 (v podstatě nejnižší hodnota spolu s The Humbucker From Hell).
Snímač je citlivý na dynamiku hry, pokud jsou na kytaře instalovány (a použity) oba dva, výsledný zvuk je velice konkrétní se zvýrazněnými středy a nižšími frekvencemi. Pokud obě cívky rozepneme, přiblížíme se zase spíše zvuku snímačům řady strat, ovšem s nižším výstupem.
Pokud bych mohl srovnat se snímači Seymour Duncan (mimochodem, snad mohu říci mými oblíbenými), tak nejblíže tomuto modelu by mohl být z nabídky humbuckingů kupříkladu také keramický Distortion Parallel Axis. Ze známějších kytaristů Bluesbuckera používá třeba John Norum (Dokken, Europe).
