Kapodastr
I když se to na první pohled nezdá, kapodastr (capo, capo tasto, capo dastro) neboli zařízení, kterým se po fixaci na krk zkracuje délka struny či strun, není záležitost zejména folkařů a countrystů, jak se všeobecně předpokládá. Možnost rychlé změny ladění využívají kytaristé i jiných žánrů včetně rockových (Keith Richards...) nemluvě o celém spektru bluesové hudby (Albert Collins, Blind Boy Fuller...).
Kapodastrem navíc nemusíme upravit standardní ladění, ale jakékoli úpravy potahu, existují zařízení na každou strunu zvlášť, jejich možností využívají i ostatní strunné nástroje, včetně nástrojů smyčcových.
Rozdělujeme je podle mnoha hledisek, ale nejzákladnější je dle způsobu upnutí, a to na šroubovací, kde je tlak na struny vyvíjen přes utahovací šroub, pružinové s předem nastaveným tlakem, páčkové a přítlačné s pružinou, patří sem kapodastry s páskovým upnutím (pevným či elastickým), násuvná zařízení a přímá přítlačná zařízení s upínacími kolíčky.
A protože se jedná o specifickou záležitost, budeme se jí věnovat v některém z příštích dílů seriálu Letem kytarovým světem.
Ladičky
Ladit podle ucha? No jistě, koneckonců proč ne? Ale, přiznejme si to, po několika hodinách ve studiu či při čekání na festivalu v hlučném backstage je ladička, mírně řečeno opravdu dobrým pomocníkem, což musí uznat i zavilí vyznavači hesla Kdo ladí, je zbabělec. Ovšem vážně. Ladičky také můžeme kategorizovat, kdy to nejzákladnější rozdělení je dle technologie kontroly výšky tónu. Někteří sluchaři preferují ještě klasické rezonanční U-ladičky (nebo Y-ladičky, podle tvaru kovové části), elektronické nejčastěji dělíme na ručičkové analogové a digitální (s různou charakteristikou kontroly ladění).
