Dnes máme před sebou velmi zvláštní a přitom velmi praktickou záležitost. Řada kytaristů, kteří by chtěli i na pódiu pohladit své uši a uši posluchačů akustickým tónem, má problémy s nazvučením akustické kytary ať už přes mikrofon či piezosnímač. Nemluvě o problémech s místem, neshodách s některým typem zvukařů či vůbec s nechtěnými přestávkami při přehazovaní kytary. Navíc, co když chci použít tón akustické kytary přímo uvnitř skladby? Tohle právě může splnit acoustic simulator. Osobně jsem si tento efekt hodně oblíbil, protože dodával pódiovému vystoupení další dimenzi. A věřte, že hodně lidí vždy zpozornělo, když při žádné změně nástroje najednou zazněl čistý zvuk à la jumbo. Samozřejmě, záměrně jsem použil slovo à la. Jistě, že se jedná o simulaci. Ale výhody při živém hraní jsou naprosto evidentní a neoddiskutovatelné. Zdůrazňuji - při live produkcích. Krabice svádí k použití i ve studiu, ale to není zcela ono.
Pokud pominu nejrůznější modely jako Behringer AM100 Acoustic Modeler, Dunlop Rock-AP, Beta Aivin AC-100 Acoustic Simulator, tři mody v nabídce modeleru J-Station a zajímavé produkty série Amplug od Voxe, tak jednoznačným hitem je zde produkce firmy Boss (jaké překvapení, že?), a to řada AC. Donedávna jsem měl v pedalboardu zabudován AC-2, v současné době firma nabízí model AC-3 s vestavěným reverbem, optimalizovaným pro akustický tón.
Základními ovládacími prvky jsou tedy:
1) Mody. Boss zde nabízí Standard (standardní akustika), Jumbo (jako u jumba, tvrdší zvuk), Enhance (zvýšený attack, à la mikrofon blíž, cinkavější zvuk), Piezo (snímání přes piezo). Behringer nabízí Enhance v otočném knoflíku.
2) Body, neboli mohutnost těla, šířku lubů.
3) Top, neboli masivnost vrchní desky.
