Funky a groove VII - a několik rad nakonec...
Vážení čtenáři, vítám vás při četbě závěrečné části funkového workshopu. Za více než půlrok jsem se snažil podělit se s vámi o znalosti a zkušenosti, které jsem získal vydatným funkováním. Doufám, že alespoň něco z toho pro vás bylo použitelné v praxi. V závěrečné kapitole bych se chtěl zmínit o některých aspektech existence klávesového hráče ve funkové kapele.
Hned první rada se nemusí každému líbit, ale myslím si, že má své opodstatnění. Snažte se, alespoň ze začátku, co nejvíce přiblížit svým vzorům. V době, kdy i ti vrcholní hráči kopírují v lepším případě sami sebe, se není třeba bát cizího vlivu. Funk, na rozdíl od alternativní hudby, slouží hlavně k pobavení lidí, a nikoli k hlubokému uměleckému zážitku (ten samozřejmě nemohu vyloučit, ale není to věc primární). Když je někdo v jazzových kruzích obdivován, že hraje jako Coltrane anebo je bluesman chválen za ukázkového Hookera, nebojte se napodobovat mistry jako jsou Bernie Worrel či Herbie Hancock. Už dobrých třicet let totiž nikdo nic lepšího nevymyslel.
Na druhou stranu se snažte i o originalitu. Fakt, že vaše linka zní vypůjčeně by vás sice ve funku neměl příliš znepokojovat (třeba v rockové hudbě by se to stávat nemělo, bohužel pravý opak je pravdou), nicméně původnost se také cení. V době digitálních technologií není problém nalézt vlastní charakteristický zvuk, nebo se naopak vrátit ke starým Hammondům či Clavinetu. Pakliže chcete mít úspěch, musíte upoutat pozornost a být sví. Možnosti tu jsou.
Heslem každého funkového klávesáka by měla být funkčnost. Teď tím nemyslím neustálé držení nenápadné syntezátorové plochy na pozadí bouřící kapely, nýbrž to, že na prvním místě by vždy mělo být vyznění písně a kompaktní zvuk bandu. Pakliže jste se naučili ďábelsky rychle nějakou figuru, není třeba dávat ji do celé skladby. Naopak, střídmé užití rychlé techniky ještě znásobí její efekt. Základem hraní by měl být uvolněný groove.
Tím se dostáváme ke groovu. V minulých workshopech o něm již bylo napsáno dost a dost, takže nyní jen pár slov k tvorbě groovu v kapele. Základem je poslouchat ostatní, především pak basáka. Groove totiž netvoří jednotlivec, ale celá kapela, takže sebelepší figura ztrácí na efektu, pakliže kapela hraje něco jiného. Snažte se najít ve hře důrazy a ty pak podpořte. Dejte také pozor na mezery. Můžete je využít a vyplnit nějakou finesou, nebo naopak nehrát, a tím docílit příjemně kontrastního efektu. Vzpomínám si, že jsme jednou s kapelou hráli Summertime a na jednom místě jsme si dohodli stopku, přičemž se pravidelně stávalo, že chuť vzniklou mezeru vyplnit dostali všichni členové kapely najednou, čímž místo původně plánovaného odlehčení vznikal nepříjemný kravál. Naprostým ideálem je v tomto ohledu nahrávka In Time kapely Sly & the Family Stone, kdy všechny nástroje hrají rytmické vzorce, které si krásně uvolňují prostor. Tím vzniká naprosto neodolatelný groove, jenž nutí i ty nejotrlejší posluchače k pohybu.
Nebojte se také přitvrdit a hrajte pestře. Vaše vystoupení musí většinou trvat alespoň hodinu. I když se vám třeba zdá, že hrajete každou chvíli něco jiného, posluchač to může slyšet jinak. I samotný Haydn budil posluchače úderem kotlů, proto se nebojte střídat zvuky a čas od času být k posluchači třeba i poněkud nešetrný. Funkadelic, Galactics a konec konců i Monkey Business umí na koncertech přitvrdit více než lecjaký rocker a přitom zůstat funky.
Nyní jen pár slov k tomu doopravdy podstatnému. Avantgardní groovaři prominou, ale správný funker se bez dosti výstředního kostýmu k pódiu raději ani nepřibližuje. Extravagantní módní doplňky je však třeba volit rozumně. Jeden kolega nadšeně aplikoval těsné kožené rukavice s cvočky, aby pak na koncertě zjistil, že není schopen roztáhnout prsty na oktávu. Veliký klobouk, který padá do očí anebo rukávy delší než ruce také nejsou pro klávesáka to pravé. Zkuste se na pódiu co nejvíce hýbat. Funkové publikum snese mnohý přehmat, ale prkenného klavírního virtuóza ani omylem (pozor, ve studiu je to právě naopak!!!).
Tak tedy přeji hodně funkových úspěchů a ať vám to hraje! Když totiž dáte ruku na srdce, ucítíte pořádný groove.