Představte si, že se na první místo hitparády dostane pětiminutová instrumentální skladba v jazzrockovém stylu, navíc ještě se sólovým vstupem bicích ve střední části. A všechny ostatní kapely - včetně těch programově komerčních - nechá na pěkně dlouhou dobu daleko za sebou. Absurdní vize?
Chuck Ruff se narodil 25. května 1951 ve městě Reno v Nevadě. Jeho prvním nástrojem však nebyla bicí souprava, nýbrž poněkud překvapivě trubka. Těžko říct, zda přechod k bicím způsobily podobné výsledky, jakých dosahoval Ian Paice na housle, ale zřejmě tím podstatnějším faktorem byla skutečnost, že zatímco kytary a bicí byly v šedesátých letech in, trubka byla totálně out.
V letech 1968 až 1970 působil v kapele Sawbuck, kde se také setkal s kytaristou Ronniem Montrosem. S ním se po rozpadu Sawbuck přidal k Edgaru Winterovi, aby tak ještě s basákem Danem Hartmanem vznikla legendární sestava Edgar Winter Group. Zatímco druhý z Winterů, kytarista Johnny, se držel ortodoxního a čistého blues, Edgar posouval projev více k progresivnímu jazzrocku, kombinovanému s nápaditým písničkovým rockem. Vznikla tak skvělá substance velmi pestrého hudebního vyjádření, která prostě nemohla neuspět - a to zvláště v době, kdy hudební originalita a invence byla tou hlavní a nejvíce ceněnou devizou.
První nahrávka Edgar Winter Group definovala projev kapely a přinášela unikátní a skvěle vyvážený mix stylů: 20 % blues, 30 % jazzrocku a 50 % extrémně silných melodických nápadů, které byly dílem nejen Edgara Wintera, ale z velké části také Dana Hartmana. Bicí se zde představily v poměrně klasické podobě jak po stránce hry, tak i soundu, nicméně na konci desky čekalo posluchače překvapení, a to v podobě ataku samotného Frankensteina! Instrumentální skladba tohoto názvu totiž přinášela velmi dynamický jazzrock, zajímavý nejen perfektním využitím syntezátorů, ale také komponovaným duetem bicí soupravy a timbales. Bicí hrál Chuck Ruff, zatímco timbales obsluhoval multiinstrumentalista Winter. Skladba vyšla i jako singl, a jak bylo zmíněno již úvodem, prakticky okamžitě se propracovala na vrcholy hitparád, kde zůstala pěkně dlouho. Frankenstein tak skupině doslova vypáčil dveře ke vstupu do první rockové ligy. Následující alba jen potvrdila, že tato sestava patří na absolutní špičku. Za pozornost na těchto deskách nestojí jen skvělé skladby a obrovská muzikálnost všech členů, ale také vynikající sound bicích Chucka Ruffa. Zvuk jeho kotlů patří bez přehánění k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v oboru bicích natočeno, a podobnou kvalitou disponuje i zbytek soupravy. Do nahrávky se v tom nejlepším smyslu promítají velkoprůměrové bubny - zajímavostí určitě je, že i při neskutečně velkolepém vyznění se podařilo udržet dokonalou čistotu zvuku jednotlivých komponentů soupravy.
U Edgar Winter Group působil Chuck Ruff až do jejího rozpadu v roce 1976. Následujícího roku nastoupil do doprovodné skupiny Sammyho Hagara (který mimochodem účinkoval v kapele Montrose, kterou založil Ronnie Montrose poté, co odešel právě od Edgar Winter Group), s níž natočil v roce 1978 album Street Machine a o rok později Danger Zone. V roce 1984 nahrál s kapelou Michael Furlong Band desku Use It or Lose It a následujícího roku pak stejnojmenné album sestavy Adam Bomb. Koncem devadesátých let se připojil k reunionu Edgar Winter Group, v současné době působí s vlastní kapelou The Chuck Ruff Group.
Velkým vzorem Chucka Ruffa byl vždy Gene Krupa, což se odrazilo na velmi ortodoxní konfiguraci jeho setu. Ruffův hráčský projev byl však ryze hardrockový, a přestože dnes není jeho jméno již tak frekventované, jako bývalo v sedmdesátých letech, na jeho pozici významného hardrockového hráče to nic nemění. Velmi precizní, čistá a promyšlená hra, korunovaná zmíněným vynikajícím soundem působí skutečně nadčasově a řadí Ruffa do první ligy.
Zajímavostí je, že zatímco v sedmdesátých letech používal ty největší průměry bubnů, dnes hraje často naopak na ty nejmenší - jako třeba na soupravu Catalina Club od firmy Gretsch. Ruff je zkrátka extrémista.
Sestava Edgar Winter Group se rozpadla prakticky synchronně s koncem vrcholné hardrockové (a jazzrockové) éry, kdy také skočilo odvážné experimentování na vrcholech hitparád. Vize instrumentální skladby s bicím sólem v Top ten je sice dnes jen těžko představitelná, ne však nemožná - Frankenstein se může k novému ataku probudit kdykoliv!
Stěžejní desky
Edgar Winter Group: They Only Come Oute At Night 1972
Základ, který definoval styl kapely. Zvuk bicích v dobových relacích, hra disponuje výborným předstihem. Co je však nejpodstatnější: deska obsahuje slavnou skladbu Frankenstein!
Edgar Winter Group: With Rick Derringer 1975
Opravdu jedinečný sound bicích - určitě jeden z vůbec nejlepších v historii rocku. Velmi precizní provedení s efektně "zklidněným" feelingem. Když se k tomu přičtou vynikající skladby, je výsledkem vrcholně vydařené album.
New generation: Dave Lombardo
Dave Lombardo, heavy-metalový hráč, známý zejména díky působení u kapely Slayer se narodil 16. února 1965 v Havaně na Kubě. Jeho rodina však dala před permanentní revolucí přednost prohnilému kapitalismu a ještě během šedesátých let emigrovala do Spojených států. Vzhledem k původu nebude velkým překvapením, že Dave začínal na bonga. Po epizodní etapě, kdy působil ve školním orchestru jako hráč na pochodový buben, se konečně zaměřil na soupravu. Jeho otec mu za 350 dolarů koupil set Maxwin a Dave začal bez přestání doprovázet album Alive! od Kiss. Poté začal docházet také na lekce bicích, ale u nudného drilu základní techniky nevydržel příliš dlouho a školu opustil. V roce 1979 založil skupinu Escape, zaměřenou na skladby AC/DC, Led Zeppelin a Black Sabbath. Následovala sestava Sabotage, a pak konečně Slayer. S touto skupinou se Lombardo uvedl jako velmi technický hráč, ale hlavně jako velký inovátor v oboru dvou velkých bubnů. Pro Slayer jsou samozřejmě typická rychlá tempa, Lombardo sám však upozorňuje, že hrát pomalu je podstatně těžší: "Spousta bubeníků hraje rychle - ale když jim řeknete, aby hráli pomalu, mnohokrát to prostě nedokážou." Při hře velkých bubnů využívá zásadně techniky s patou nahoře (heel-up), přičemž šlape zhruba doprostřed pedálu - hledá tak místo určité rovnováhy, analogicky jako při úchopu paličky. Přestože je levák, hraje na standardně rozložený set. Používá činely Paiste, má vlastní podpisový model paliček u firmy Pro-Mark a od počátků osmdesátých let je věrný značce Tama.
Kromě metalových klasiků Slayer působil také v sestavách Grip Inc. a Fantomas a podílel se na nahrávkách Johna Zorna, Apocalyptiky, Testament a Voodoocult. Se skupinou Grip Inc., která byla jeho vlastním projektem, nahrál celkem čtyři alba a stejný počet natočil i s velmi experimentálním Fantomasem, který byl pro změnu sólovým projektem Mikea Pattona z Faith No More.
Lombardo určitě patří mezi nejzajímavější hráče metalové éry a jeho přínos k rozvoji techniky dvou velkých bubnů je zkrátka nepřehlédnutelný.
bubny: Tama Starclassic * VB: 24 x 18" (2 x) * MB: 14 x 5 1" StarClassic Maple Snare * TT: 8 x 8", 10 x 10", 12 x 11", 13 x 12", 14 x 13", 15 x 14", FT: 16 x 16", 18 x 16"
činely: Paiste * 15" Rude Sound Edge Hi-hat (custom) * 18" 2002 Novo China * 16" Rude Crash/Ride * 17" Rude Crash/Ride * 18" Rude Crash/Ride * 22" Signature Power Ride * 13" Signature Mega Cup Chime
blány: Remo * VB: Clear Embassador, MB: Falam K, TT: Clear Emperor nahoře a Clear Embassador dole
paličky: Pro-Mark TX2BXN Dave Lombardo - hickory/nylon tip
perkuse: Meinl - Timbales and Congas
