Zdravím, než se pustíme do do dalšího dílu, rád bych se omluvil a opravil chyby z minula. V prvním odstavci, kde mluvíme o malé septimě se objevil překlep. Tam, kde mělo být napsané malá septima, napsal tiskařský šotek velká. Tímto se všem za vzniklou chybu omlouvám.
V dnešním díle bych rád dokončil téma intervalů. Pokud tedy budeme postupovat v tvorbě intervalů dále přes o oktávu, mluvíme už o tzv. složených intervalech. Kdybych to měl řící zjednodušeně, je to vše téměř stejné, jen o oktávu výš. To znamená, že např. nóna (devítka) je to samé co sekunda, jen o oktávu výš. Tento interval vzniká složením sekundy a oktávy. Stejně tak je to i u ostatních složených intervalů. Zaměřím se především na ty, které pro nás budou důležité při tvorbě akordů a při tvorbě harmonického podkladu.
Nóna (9) nebo alterovaný 9b, 9#
Nóna, nebo chcete-li, devítka je velká sekunda hraná o oktávu výš. S tímto velmi často používaným intervalem se můžeme setkat v podobě přidané tenze jak k durovým, tak mollovým kvintakordům nebo septakordům. Tato tenze přidává akordu příjemnou barvu a zvuk akordu se nám rozšíří. Výborně znějí například mollové septakordy s přidanou devítkou (viz ukázky). Devítku, jak už jste si určitě někdy všimli, můžeme také alterovat. To znamená zvětšit nebo zmenšit (9b, nebo 9#). Zkuste si zahrát krásně alterované dominanty, např. G9b směřující do mollových tónin nebo krásnou bluesově znějící E7/9#, kterou tak rád používal Jimy Hendrix. Už se těším, až budeme mít část teorie za sebou a budeme více hrát :-) Zatím si jen poslouchejte a užívejte ten zvuk, vším se budeme později zabývat daleko podrobněji.
Decima (10)
Decima je vlastně velká tercie znějící o oktávu výš. Tento interval pro nás teď z hlediska akordových značek nebude tak důležitý, protože i když se v akordu vyskytuje, uvádíme ho vždy pouze jako tercii. Používá se ale poměrně často, a to hlavně při široké harmonizaci akordů, kdy hrajeme základní tón pak kvintu, a pro tercii nebo v našem případně decimu si sáhneme až do další oktávy (tohle budeme rozebírat v následujících lekcích). Výsledný zvuk kvintakordu je pak mnohem širší (viz příklady).
Undecima (11 nebo 11#) jedenáctka, zvětšená jedenáctka
Jedenáctka je kvarta o oktávu výš. Rovněž hezká tenze většinou mollovým septakordům. Krásně zní ale např. i durový Badd11. Oproti tomu zvětšená jedenáctka, nebo chcete-li, 11# (11+), což je to samé jako zvětšená kvarta nebo zmenšená kvinta, zní výborně například s majovým septakordem, kde dostaneme fantastický, až mystický, lydický zvuk.
Dvanáctka
Dvanáctkou je kvinta znějící o oktávu výš.
Třináctka (13, 13b)
Třináctka je krásná tenze ve spojení hlavně s durovými septakordy, a to jak majovými tak dominantními. Tento interval je o oktávu výš položená sexta a dává těmto akordům krásnou „jazzy“ barvu a hezké napětí.
Tímto jsme stručný popis intervalů vyčerpali. Snad jste si udělali malinko přehled a příště se můžeme pustit do stavby prvních akordů. Pro lepší osvojení všech intervalů určitě doporučuji pořídit si nějakou učebnici, kde je vše popsáno daleko detailněji, nebo poproste svého lektora, ať s vámi tuto problematiku probere a procvičí. Pokud budeme intervaly teoreticky a samozřejmě i prakticky ovládat, slyšet je a umět je vidět na hmatníku, máme více než padesát procent práce zvládnuté.
Úkol zpívat, zpívat, zpívat! - Million dollar idea :-)
V jedné americké učebnici jsem tohle četl jako tzv. „Million dollar idea:-)“ a do jisté míry mají pravdu! Umět intervaly identifikovat a dobře intonovat vás může opravdu hodně posunout. Daleko lépe se vám budou stahovat nahrávky, půjde vám lépe improvizovat, skládat... prostě vše, co je potřebné. Vezměte si kytaru, zahrajte si jeden tón a k němu interval, který zrovna cvičíte, a zkuste si ho zazpívat. Později zkuste hrát jen základní tón a daný interval k němu bez pomocí kytary pouze zazpívejte. Pak výšku tónu různě měňte a vždy k němu zkuste daný interval zazpívat. Když se naučíte dobře jeden, zkuste další atd. Když tomu budete věnovat každý den dvacet minut, za chvíli určitě pocítíte velký rozdíl. Tak ať vám to jde, a zase za měsíc.
