Zdravím, v minulém díle jsme nakousli jednu z nejdůležitějších věcí hudební teorie, kterou budeme pro naši další práci potřebovat, a tou jsou intervaly. Dnes v nich budeme pokračovat. Nebudeme se tedy zbytečně zdržovat dlouhým úvodem a rovnou se pustíme do práce.
Malá sekunda (označení 2♭)
Vezměte unisono (interval, který jsme si ukazovali v minulém čísle) na kterékoli struně a posuňte jednu z not o půl tónu dolů. Dostanete první skutečný interval, tzv. malou sekundu (2♭) viz Příklad 1. Pokud bychom chtěli zahrát tento interval na jedné struně, je to půltón nebo, chcete-li, jeden pražec na kytaře. Zpět ale k intervalu hraném harmonicky, tedy jako souzvuk dvou tónů. Jak sami můžete slyšet, jde o velmi ostrou disonanci a bohatý zvuk, který může znít místy až hororově. Představte si například scénu s filmu Čelisti, kdy se žralok chystá zaútočit :-). Pro nácvik identifikace intervalů doporučuji vytvořit si jakoukoliv mnemotechnickou pomůcku, tak abyste si jejich zvuk zapamatovali. Nějakou známou skladu nebo situaci z filmu, prostě cokoliv. Nechte se tímto zvukem inspirovat a určitě vás něco napadne. Nezapomeňte také, že výsledný zvuk, ať už této malé sekundy nebo i jakéhokoliv jiného intervalu, bude hodně záviset na kontextu, v jaké je interval použitý. Pokud by nám holý interval mohl znít disonantně a třeba někomu nehezky, pokud ho zasadíme do akordu, může se vše změnit. Například mollový akord Am9 či alterovaná dominanta E7/9♭ (Příklad 2). Pokud některým výrazům, jako je alterovaná dominanta atd. zatím nerozumíte, nevadí, jde zatím pouze o to, abych vám ukázal pro představu použití intervalů v akordech. Později vše určitě dopodrobna probereme.
příklad 1 a 2
Velká sekunda (označení 2)
Posuneme-li nyní vyšší hlas malé sekundy o půl tónu nahoru, dostáváme další interval, a to sekundu velkou. Na jedné struně je to vzdálenost jednoho celého tónu tedy dva pražce. Tento interval zní oproti malé sekundě daleko lahodněji a často se s ním můžeme setkat jako s obohacením akordů atd. Později si to ukážeme v praxi. Teď tedy jen malá ukázka intervalu velké sekundy v akordech, Příklad 3.
příklad
Malá tercie (3♭)
Posunutím, nebo můžeme říci zvětšením, velké sekundy o půl tónu dále nahoru nám vzniká velmi důležitý interval, a to malá tercie. Ta se může stát v určitém kontextu důležitou součástí kvintakordu (vysvětlíme později), a to tak, že určuje jeho jakost, tedy zda je mollový (malá tercie) a nebo durový (velká tercie). Tento melodicky velmi silný a možná trochu melancholicky znějící interval se nám už na kytaře hraje velmi snadno a rovněž doporučuji si najít nějakou písničku nebo mnemotechnickou pomůcku, jak si jej zapamatovat. Pro mne je to začátek písničky Vííííínééééčko bíííííléééééé (tak to vííí -nééé je malá tercie). Pro představu uvádím opět pár příkladů použití malé tercie v různých kontextech.
příklad 4
Velká tercie (3)
Velká tercie - nebo někdy durová tercie - bude poslední interval, který si dnes ukážeme. Vzniká, jak jinak, než posunutím či zvětšením malé tercie o půl tón nahoru. Tento interval je stejně tak jako malá tercie velmi melodický a silný interval, který je potřeba si sluchem dobře zapamatovat a umět ho identifikovat. No ideální samozřejmě bude umět identifikovat všechny intervaly. Jinak pomůcka pro durovou tercii můžou být třeba Ovčáci, čtveráci. Ale vy určitě najdete hezčí a zajímavější pomůcky. Opět uvádím několik příkladů.
Jak už jsem uvedl minule, nelze se zde úplně dopodrobna věnovat všem detailům, a tak určitě doporučuji vyhledat ještě nějakou literaturu pro doplnění.
příklad 5
Úkol třetí, tentokráte zpívaný...
Věřím, že minulý úkol jste opět perfektně zvládli a že orientace na hmatníku, nebo aspoň na strunách E a A, se výrazně zlepšila. Dnešní úkol bude směřován k procvičovaní identifikace a intonace malé a velké tercie. Přátelé, nepůjde nám zde o pěvecké výkony, ale pouze o zvládnutí intonace jednoho z nejdůležitějších intervalů. Právě jeho zpívání nám výrazně pomůže k jeho identifikaci a zapamatovaní. Jak tedy na to? Začneme nejprve třeba malou tercií tedy Vííííínééééčkooo... Zahrajte jeden tón, kdekoliv na hmatníku, a k němu pak interval malé tercie. Pokuste se nyní tento interval zazpívat. Pak zahrajte jiný tón, opět k němu malou tercii a opět zazpívejte. Používejte celý hmatník a všechny struny. Když vše půjde dobře, můžete už zahrát pouze první tón a k němu tercii zazpívat. První tón, který zahrajete na kytaru, nechte klidně proznívat do vašeho hlasu, abyste se naučili poslouchat výsledný souzvuk. Dále můžete úplně stejně pokračovat s velkou tercií. Do třetice můžete obě tercie libovolně kombinovat. No a tohle dělejte deset minut denně celý měsíc a pak mi napište, jak to šlo. Měli byste cítit velký pokrok. Takto můžete cvičit samozřejmě i všechny další intervaly. Mějte se krásně.
