Bubny od pradávna uchovávaly tajemství. Jejich zvukem naši předci například vyvolávali duchy, uctívali bohy, dorozumívali se nebo si dodávali kuráž v boji. V posledním díle bubenických mistrů se podíváme právě na pohled velkých hráčů, co pro ně bicí a hudba znamenají. Jaký je názor dnešních bubeníků? Uchovaly se v nich tradice, nebo se bicí staly novým zdrojem pocitů? A jak moc souvisí jejich názor s jejich reálným hraním? Do posledního dílu jsem vybral nejlepší odpovědi bubeníků, kteří už byli zmíněni v předchozích článcích.
Dennis Chambers
„Hraju od malička. V šesti letech jsem začal vystupovat po klubech a vlastně to tak funguje až doteď. S nástrojem jsem tak spjatý už od malička a je mojí nedílnou součástí. Vlastně je to pro mě něco jako kdybych jel na kole. Nasednu a jedu, kam potřebuju, nepřemýšlím, kochám se pouze okolím. Co během toho prožívám, se těžko popisuje, ale je to stejné, jako když jste uvolnění a užívate si život.“
Benny Greb
„Co jsou bicí? To je velmi záludná otázka. Prostředek, láska, vášeň, oddanost, rozvoj mysli - ano, to je několik slov, do kterých bych bicí shrnul. A hrát na ně, to můžeme přirovnat třeba k dýchání. Když se vám dobře dýchá, svět je krásný, tělo se správně prokrvuje, mozek funguje tak, jak má. Ano, je to o té uvolněnosti. Dobře dýcháš, dobře hraješ, dobře se cítíš. Takový mají bicí a dýchání přínos pro mé tělo.“
Václav Zima
„Bicí jako nástroj mě fascinovaly už v době, kdy jsem na ně ještě nehrál. Byla tam vůle to zkusit, ale nakonec jsem začal až ve svých sedmnácti letech. Ta fascinace se postupem času změnila v lásku k tomuto nástroji. Už jen pohled na soupravu ve zkušebně nebo na pódiu mě moc baví a samozřejmě je tam neustálý chtíč ten nástroj ovládnout. Jen mě občas přepadá pocit, že čím více toho znám a umím, tím více zjišťuji, že neumím nic. Takže fascinace, láska a touha naučit se více...“
John Densmore
„Bicí jsou život, názor, a vlastně i kult osobnosti. Mnoho lidí kouká v kapele hned po zpěvákovi na bubeníka, většina se ale bojí přjít a zeptat se, jak je možné, že ovládáte tolik končetin, protože oni se většinou polejou kávou, jen když musí třeba otočit stránku novin. Když už se k vám takový člověk dostane často, následuje otázka: ,A ty hraješ i nohama?‘ A to je na tom nástroji krásné. Je nový, téměř neprobádaný a stále u něj vznikají nové a nové možnosti hry, kterých lze využít. Pro mě jsou bicí ,téměř‘ vším.“
