Bass profil - Bootsy Collins

Pokud bereme Larryho Grahama jako zakladatele funky baskytary, jeho nástupce Bootsy Collins posunul vnímání baskytary ve funku na další úroveň. Hrál a zpíval na zásadních deskách Jamese Browna, George Clintona a jeho Funkadelic a Paliament, měl a stále ještě má bohatou sólovou kariéru a účastnil se mnoha zajímavých projektů nejen ve stylu funky, ale i v R & B, rap nebo bluegrass.

Začátky

William Earl Collins se narodil 26. října 1951 v americkém Cincinnati. Jeho rodina žila v nuzných poměrech a otec je zakrátko opustil. Náhradou za otce se tak pro Bootsyho stal jeho starší bratr Phelps „Catfish“ Collins. Chtěl být jako on, a protože jeho bratr hrál na kytaru, když mu bylo devět let, přesvědčil matku, aby mu kytaru také koupila. Na kytaru si ale později natáhl basové struny, aby mohl s bratrem hrát v kapele. Jak už to bývá, starší bratr v kapele nechtěl mladšího a díval se na jeho hru s despektem. Když mu ale na jeden koncert nepřišel jeho baskytarista, Bootsy se jeho role zhostil s přehledem a od té doby hráli spolu.

Společně pak v roce 1968 založili kapelu Pacemakers, se kterou se proslavili v okolí Cincinnati, ale prakticky nikde jinde. I to jim však stačilo. V roce 1970, kdy se prakticky celá doprovodná kapela Jamese Browna rozhodla od něj odejít, jako náhradu povolal James Brown kompletní The Pacemakers.

James Brown

Přestože působil Bootsy Collins u Jamese Browna pouhých jedenáct měsíců, pro jeho další kariéru bylo tohle angažmá naprosto určující. The Pacemakers se u Browna přejmenovali na The J.B.’s a jsou známí jako první sestava. S Brownem natočili album Sex Machine (1970), na kterém byly takové hity jako funková hymna Get Up (I Feel Like Being a) Sex Machine, legendární skladba Belwildered nebo Super Bad a Soul Power. Bootsyho basové linky jsou inovativní, groovující a pro funk naprosto převratné. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let Bootsyho ještě najdeme na několika dalších deskách Jamese Browna.

Po odchodu od Jamese Browna se Bootsy nakrátko vrací do Cincinnati a zakládá kapelu House Guests, se kterou vydává desku a několik singlů, ale v roce 1972 odchází do Detroitu. Přestože má možnost začít hrát s kapelou The Spinners (veleúspěšná americká R&B kapela založená v roce 1954), nabídku odmítne a dá přednost jinému angažmá.

George Clinton, Funkadelic a Parliament

Na doporučení své kamarádky Mallii Franklin (budoucí zpěvačky Parliament) se Bootsy seznamuje s další legendární postavou funku Georgem Clintonem a začíná tak celoživotní přátelství. Bootsy hrál na drtivé většině zásadních alb George Clintona, ať už to byla alba sólová nebo kapely Parliament a Funkadelic. Nástupem k Georgi Clintonovi začal hrát Bootsy v obou jeho projektech, které tak úspěšně fungovaly vedle sebe.

Především v sedmdesátých měly tyto kapely úspěch. V Parliament se Bootsy podílel na úspěchu desek Mothership Connection (1975) a The Clones of Dr. Funkenstein (1976). S Funkadelic pak nahrál vedle řady jiných One Nation Under a Groove (1978) a Uncle Jam Wants You (1979). Obě kapely skončily na přelomu let 1980 a 1981, přestože mnoho z muzikantů, včetně Bootsyho, pokračovalo v doprovodné kapele George Clintona a podílelo se na úspěchu alba Computer Games (1982). Bootsyho najdeme ale i na některých novějších nahrávkách George Clintona.

Sólo

V roce 1976 zakládá Bootsy společně s dalšími muzikanty od Clintona svoji první kapelu nazvanou Bootsy’s Rubber Band. Společně vydali, především v 70. letech, čtyři alba, z nichž Bootsy? Player of the Year (1978) se umístilo americké Top 40 a obsahovalo skladbu Bootzilla, podle níž se jmenují Bootsyho signature struny DR.

Bootsy tak vedle pokračující spolupráce s Georgem Clintonem rozvíjel i vlastní sólovou kariéru. V roce 1980 ukončil i činnost Rubber Bandu a pokračoval vyloženě sólo, přestože, podobně jako u Clintona, u něj pokračovalo i mnoho muzikantů, kteří hráli v Rubber Bandu (včetně staršího bratra). Svou první regulérně sólovou desku vydal hned v roce 1980 pod názvem Ultra Wave a zatím poslední významnou desku The Funk Capital of the World vydal v roce 2011.

Další spolupráce

Přestože natáčel desky jako na běžícím pásu, stihl Bootsy Collins hostovat a produkovat nepřeberné množství desek. Ať už se jednalo třeba o desky Cindy Lauper, Keitha Richardse, Bernieho Worrella nebo Herbieho Hancocka, vlastní projekt Hardware (společně se Steviem Salasem a Buddym Milesem) nebo nahrávky Davea Stewarta, Macea Parkera či Sammyho Hagara. Podílel se také na začátku 90. let na úspěchu kapely Deee-Lite na, kterou doprovázel společně s dalšími spoluhráči ze svých sólových desek. Výčet projektů by byl nejspíš příliš rozsáhlý pro jedno číslo Muzikusu.